Portrét člověka, kterým může být kdokoliv z nás. Poměrně prostá myšlenka dala vzniknout nahrávce, která je vše, jen ne prostá. Zpěvák a skladatel Mikoláš Růžička se po odmlce Republic of Two před dvěma lety připomněl instrumentální sólovou deskou Doma, která svým konceptem neplánovaně předběhla čas. Nyní ale Růžička konečně přesedá od svého domácího piana k domovskému Pianu.
V kapele ho doplňují tři výteční muzikanti, a sice kytarista Timon Svoboda, baskytarista Štěpán Růžička a bubeník Jan Janečka. Dohromady s frontmanovým nezaměnitelným vokálem a producentským dohledem Borise Carloffa se postarali o propracované album, které je jedním dlouhým překvapením. Pokud u nás hledáte špičkový prog rock, který vzdává holt uplynulým dekádám kytarové hudby a přesto zní svěže, poslechněte si Veiled.
Třetí řadové album vzešlo z jamování a snad i díky tomu odráží koncertní podobu Piana lépe než kdy dřív. Ať už se Mikoláš Růžička v textech věnuje lásce, otcovství, stárnutí nebo otevírá spirituální rovinu a promluvy k Bohu, jeho hlas při tom ztělesňuje instantní spouštěč pocitů a ztotožnění (Image of Youth).
Zvukově teď Piano ještě šikovněji pracují s prostorem, očekáváním a načasováním. Gradování kytarových ploch až do syntezátorem poháněných poloh překvapí každým poslechem (Grower), zatímco i ticho tady funguje coby efektní prostředek k expresi emocí (Church). Trpělivost a oddanost tak vystupuje nadevše jako klíč k poslechu aktuální tvorby Piana. Nejkrásnější na tom je, že se vám odvděčí stejnou měrou.