Tahle vzpomínka je živá, jako by se to stalo včera. Ale bylo to před čtrnácti lety, když se Rock for People poprvé konal na letišti v Hradci. Ten rok přijeli i Killers. Včera, v sobotu 14. srpna 2021, to Pelle otočil. „You rock, and we are all people.“ Válíte a všichni jsme lidi, řekl publiku a poděkoval, že kapelu zbavilo postpandemického koncertního panictví. The Hives řádili na začátku hradecké éry Rock for People a ve svých slavnostních koncertních outfitech byli se stejnou intenzitou i u toho, když festival rozdával naději po těžkém roce a půl. Jejich koncert byl perfektní vyvrcholení Rock for People Hope.
Ona naděje není slepá víra, že teď už zase všechno půjde jako po másle, i když bychom si to všichni přáli, ale že stojí za to bojovat. Člověk sice po chvíli v areálu, prvních koncertech a setkáních s přáteli pocítil bezbřehý optimismus, ale ten se rozmlžil poté, co kapely (například z Německa a Nizozemska) jedna po druhé během rozhovorů přiznávaly, že jde možná o jejich poslední koncert roku a nikoliv začátek radostné jízdy. Další akce naplánované na letošní rok jsou prý už povětšinou čerstvě zrušené. Pro některé tak byl koncert na RFP po takřka dvou letech nejen premiérou, ale bohužel na čas opět i derniérou. Tyhle diskuze byly dobrou připomínkou, aby si člověk na hradeckém letišti užíval každou chvíli naplno.
Festivalu se povedla neuvěřitelná věc. Připravili rozsáhlý mezinárodní line-up, který naprosto odpovídal obvyklému Rock for People zážitku, jenom v adekvátně menším měřítku, a který nemuseli chvíli před festivalem rušit. Povolat evropské kapely se ukázalo jako velice moudrý tah. Unikátním samostatným příběhem byla účast amerických Missio. Tahle kapela čekala na svůj koncert v pražském Rock Café v den, kdy u nás byly v šest hodin odpoledne zakázány koncerty s účastí nad sto osob. Když letos začal festival sondovat možnosti ohledně účasti Missio na RFP Hope, dvojice, vystupující s bubeníkem, se rozhodla udělat všechno pro to, aby přijela. A povedlo se, přijeli odehrát svou první show od té doby, co jim to v Praze nevyšlo. Coby kapela z druhé strany Atlantiku zde Missio působili v téhle době jako naprosté zjevení. Dá se odhadovat, že se jim jejich letošní účast vrátí v tom, že až dorazí dokončit, co loni v březnu načali, bude to už nejspíš do větších prostor.
Přííběh vystoupení Missio na RFP je příběhem loňské pandemie
Hodnocení akce, která ještě ani neproběhla, je bohužel tak trochu národní sport. Letos jsem slyšela například, že Rock for People připravuje festival z roku 2009 nebo že otravně sází na jistotu.
Obojí jsem si vyložila jako výtku směřující především ke dvěma z headlinerů – Mando Diao a The Hives. Sázku na jistotu snad raději pomiňme – letos nemá slovo jistota v oblasti živé kultury smysl používat. Smysl naopak dává, že RFP v roce, kdy byla dramaturgie formovanánaprosto nestandartními podmínkami, vybrali kapely, které jednoduše sakra dobře hrají. Ano, dokázali publiku připravit nezapomenutelné koncerty už dlouho před rokem 2009 a dokáží to dodnes, což se v Hradci ukázalo.
A potom tu máme Måneskin. Ať už si o jejich vystoupení myslíme cokoliv (osobně jsem se pohybovala na celé škále pocitů od nadšení po silné pochybnosti o jejich slovech z vítězného proslovu na Eurovizi, že rock`n`roll je stále naživu), není to rozhodně headliner z roku 2009. Před rokem je tu nikdo neznal a nyní na ně čekal velmi slušný kotel pod pódiem už dlouho před začátkem. A téměř nikoho od opuštění místa pod pódiem neodradila ani bouřka a déšť intenzity vodopádu. Jinými slovy, RFP Hope podchytila velmi aktuální hvězdu, která přitáhla spoustu lidí. Tipla bych, že pro mnoho z fanoušků Måneskin to byl první festival a třeba se budou vracet. V line-upu byli navíc další interpreti, včetně těch českých, kteří rozhodně nepatří do muzea. SKYNSD, Ghøstkid a Redzed, Ikan Hyou, Pabst jen tak namátkou.
Kromě Iggyho Popa Måneskin zařadili i cover Billie Eilish. Bude další, kdo s nimi bude nahrávat?
V některých ohledech byl navíc Rock for People HOPE spíš jak z budoucnosti než minulosti. Stage O CO2 JDE, na níž probíhaly například debaty a stand-upy, byla poháněná čistě vodíkem. Testoval se na ní unikátní český vodíkový generátor. V minulosti bývala k vidění na festivalu scéna, kde energii generovali fanoušci šlapáním na kolech. Vodík je daleko hustší. RFP se o minimalizaci dopadů na životní prostředí snaží dlouhodobě a tohle je opravdu průkopnické.
Michal Thomes a jeho tým si vyslechli zasloužené děkovné skandování
Ke konci druhého dne nastal nečekaně silný moment. Před koncertem Missio nastoupil na pódium celý team festivalu s Michalem Thomesem v čele. Děkovačka publiku, partnerům a tak. A oznámení, že příští z loňska přeložený ročník, který už tak měl být našlapaný a byl dopředu vyprodán, bude o den delší, zvětší se kapacita areálu a přijedou navíc Biffy Clyro a Royal Blood. V tu chvíli se ještě více podtrhl význam podtitulu ročníku – HOPE.
Uspořádat letos mezinárodní festival pro sedm tisíc lidí chtělo odvahu, která se pořadatelům vyplatila. My ostatní jsme z toho vytěžili šťastné chvilky s živou muzikou.
Rock for People HOPE možná nebyl v porovnání s předchozími ročníky největší ani nejlepší. Byl ale výjimečný. Abych parafrázovala The Hives: Kdo tam byl, bude si ho pamatovat.
PS: Chvílemi mě trápilo umístění karaoke stage v podstatě uprostřed festivalu. Ne vždy máte při cestě areálem náladu na například opravdu chabé provedení The Beatles. Ale ono to bylo vlastně nádherně symbolické, že si v takové míře letos zazpívali i návštěvníci a i oni se mohli stát hvězdami festivalu. Chvílemi i tam navíc probleskovaly klenoty.