Anglické pankáče The Pogues byste rozhodně netipovali na kapelu, která bude mít na kontě jednu z nejkrásnějších vánočních písní v moderní historii. Známá celtic-punková kapela, která v osmdesátkách vlastně definovala žánr, do textů strkala jednu sprosťárnu za druhou a měla pověst muzikantů schopných vypít všechno, co teče.
Možná proto napadlo jejich tehdejšího producenta Elvise Costella vsadit se s muzikanty, že nedokážou složit koledu. Jim se taková myšlenka líbila, ale kdyby jen tušili, jak dlouhou cestu mají ještě před sebou…
Stesk a kocovina
Všechno to začalo nerozhodností ohledně textového motivu. Vznikly tak paralelně dva texty, jeden o irském námořníkovi, který se v New Yorku dívá přes oceán směrem ke své domovině, druhý byl dialogem zamilovaného páru. „Napsal jsem kompletně dvě skladby,“ vzpomínal později pro NME spoluzakladatel Pogues a skladatel Jem Finer. „Jedna měla vynikající melodii, ale mizerný text. Druhá už v sobě měla nějakou myšlenku, ale muzika zase stála za prd. Obě jsem vzal a předal je Shaneovi (MacGovanovi, zpěvákovi kapely, pozn. red.). On pak přišel s melodií jak z broadwayského divadla a bum, bylo to tam!“
MacGowan se od začátku držel vize skladby přiopilých posmutnělých emigrantů, kterým svátek připomíná odtržení od domova, ale navzdory tomu neztratili chuť k tanci. Text se usadil na variantě partnerské hádky a od této chvíle byl z Fairytale of New York duet.
Jenže původní protahování kompozice vedlo k tomu, že Pogues nestihli skladbu nahrát na vánoční trh a do studia se dostali až v lednu 1986. Tehdy pracovali s Costellem na EP Poguetry in Motion a byl to nejspíš tento moment, který práci na koledě opět nevídaně protáhl. Ženský part totiž zpívala tehdejší baskytaristka Cait O‘Riordan. Mezi ní a Costellem začal románek, který sice vyvrcholil jejich svatbou, ale jejím odchodem z kapely. Pogues nezbylo, než kromě nového člena kapely hledat i někoho, s kým by konečně dokončili Fairytale of New York.
Kromě toho MacGowan celkem logicky dospěl k závěru, že se píseň bude muset znovu předělat, protože původní název „Štědrý večer na záchytce“ odradí všechna rádia. A když později v tom samém roce začal krachovat label Stiff, který sice vlastnil práva na muziku Pogues, ale zároveň neměl peníze na její natočení, zamrzla práce na mrtvém bodě.
New York, New York!
Mezitím Pogues vyrazili na první americké turné. Úvodní koncert odehráli v New Yorku, kde na ně z valné části přišli potomci irských přistěhovalců. Ti se logicky postarali o pořádnou party v backstagi. Mezi těmito návštěvníky byli i dva lidé od filmu: režisér Peter Dougherty, který byl důležitou postavou v rozjezdu MTV, a herec Matt Dillon, v poslední době známý třeba z filmu Jack staví dům. Jejich setkání s Pogues bude později v příběhu Fairytale of New York hrát důležitou roli. Město přezdívané Velké jablko udělalo na MacGovana takový dojem, že zatímco se kapela rozjela napříč Spojenými státy, on zase začal přepisovat koledu. Pokolikáté, to už nikdo z kapely nepočítal, stejně tou dobou vůbec nebylo jasné, kdy konečně a zda vůbec skladbu nahrají.
To se nakonec podařilo až v létě roku 1987, kdy byly spory s labelem Stiff urovnány a Pogues mohli začít točit svou třetí studiovku. Vyměnili producenta, Costella vystřídal Steve Lillywhite a díky němu Pogues konečně našli tu nejdůležitější chybějící osobu – zpěvačku vhodnou pro ženský part v duetu Fairytale of New York. Stalo se tak víceméně náhodou, Lillywhite vzal domů několik nahrávek, na které měla jeho tehdejší žena Kirsty MacColl nazpívat demoparty. Zpátky ve studiu se Pogues záznamy tak líbily, že MacColl pozvali, aby s nimi koledu nahrála. Dva roky peripetií dospěly ke svému konci, v listopadu 1987 konečně Fairytale of New York vyšla jako vánoční singl. Sázku s Costellem tak Pogues po více než dvou letech vyhráli, ale tou dobou už na její urovnání bylo mezi oběma stranami trochu pozdě.
Vožralové na služebně
Nyní se do děje vrací Dougherty s Dillonem, kteří se podíleli na natáčení klipu a popularizaci koledy v zámoří. Pogues se vrátili do New Yorku, aby zde k Fairytale na policejní služebně na Lower East Side natočili video k písni. Dougherty se chopil režie, Dillon ztvárnil strážníka zatýkajícího opilého MacGowana. Pogues do klipu zapojili i skutečné newyorské policisty, kteří si zahráli pěvecký sbor. Jak už to tak ale u Pogues bývalo, na natáčení se velmi intenzivně pilo. To se netýkalo samozřejmě policistů na služebně, ti byli normálně ve službě, ale kapela i štáb se opili způsobem, že po několika hodinách začali být policisté notně nervózní. Střízlivý Matt Dillon nakonec svůj herecký talent využil i k tomu, aby obě strany uklidňoval, a zásluhou jeho diplomatických schopností se nakonec zvládlo ten den záběry dokončit, ačkoli po skončení práce už ze služebny nevynášeli jen techniku, ale i hudebníky.
I když už byla Fairytale of New York konečně venku, vyšla jako regulérní singl a dočkala se klipu, pořád nebylo vyhráno. Sice šlo o vánoční píseň, ale Pogues byli pankáči a v textu se objevovaly obraty jako buzerant, prdel nebo štětka na fetu. To vedlo k tomu, že během devadesátek, když kapela sem tam vystupovala v televizi nebo rozhlase, musela zároveň zase sáhnout do textu a zjemňovat výrazy. Zatímco v tomto případě šlo jen o nárazové změny při živém hraní, po roce 2000 už přišly přísnější zásahy. Kvůli citlivosti publika odmítaly některé stanice píseň hrát, a BBC Radio 1 a britská MTV dokonce sprostá slova z nahrávek natvrdo vystřihly. Ve větší či menší míře se tento problém Pogues vrací pořád jako bumerang. Třeba na podzim roku 2018, kdy se blížila další vlna rotace skladby v britských rádiích, požadovali dva irští rozhlasoví moderátoři vystřižení slova buzerant ze strachu, že tím urazí homosexuální posluchače. MacGovan jim odpověděl po svém, on v nahrávce do ničeho hrabat nebude, protože: „To slovo bylo použito postavou tak, aby přesně odpovídalo jejímu vyjadřování (MacColl tak oslovuje v duetu svého partnera během hádky, pozn. aut.). Jestli někteří nedokážou pochopit, že jsem se prostě snažil jen o co nejpřesnější vyjádření situace a jednání postavy, tak ať si to slovo klidně vypípají. Ale ať se se mnou kvůli tomu nesnaží hádat.“
Fairytale of New York je kvůli svému textu a nasáklosti alkoholem taková antikoleda. Navzdory tomu (a navzdory cukání některých médií) ji ale v Británii milují. Ze všech vánočních skladeb, které vás napadnou, je právě Fairytale of New York po roce 2000 nejhranější vánoční skladbou v UK. Žádní Wham!, žádná Mariah Carey v kožíšku, ale pankáči z Londýna zpívající o prochlastaném Štědrém dnu. Svým způsobem je to kuriozita. Ale potvrzuje svéráz britské scény a dokládá, že uspět v kýčovitém žánru jde i bez kýče.