Pokud se zabýváte hudbou profesionálně, jen málokdy vás přepadne pocit, že něco takového jste nejspíš ještě neslyšeli. U opulentního alba Lux, které vydala Rosalía, se vám to pravděpoddobně stane několikrát. A to i v případě, že vám nakonec přijde přeplácané a tak trochu nafouknuté, jak o tom píše v recenzi Michael Švarc. Hlasy v anketě Headlineru ovšem hovoří jasně.
Světové album roku: Rosalía – Lux
Mohl bych tady vyjmenovávat jazyky, kterými se na této desce zpívá, žánry, které se vystřídají, umělce, kteří na desce vystupují anebo katalánské hudebnici pomáhali. A byl by to dlouhý seznam – to ale nemá smysl. Těžko popisovat tak komplikovanou a zároveň nádhernou nahrávku, to se musí slyšet. A nebojte se orchestrů a operních árií, není to pompézní, ale naopak je to právě přístupné a cítíte tu vášeň, i když tomu vlastně vůbec nerozumíte... To je krása hudby! – wlado
Jsou alba, která hrají na efekt, všechno je na nich dotažené, ale stejně nakonec prošumí a nikdy se k nim nevrátíte. Třeba, jako když si Beyoncé hraje na country. No a pak jsou alba, která za wow efektem skrývají obsah a tak jako v případě Rosalíi také ryzí vztah k hudbě. Tahle holka nemusí odhazovat šaty, aby se o ní psalo, že poslech její hudby byl "vzrušující". Pozorný posluchač je u vytržení z každé vteřiny. – Honza Vedral
Rosalía nabízela zajímavou muziku vždy, ale Lux je naprosto uchvacující. Mohlo by to působit „na efekt“ nebo přeplácaně, ale ne, funguje to dokonale. – Šárka Hellerová
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2025
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Aerosmith. Yungblud – One More Time
Ačkoli se jedná pouze o EP, pro mě je zahraničním albem roku zmrtvýchvstání skupiny Aerosmith ve spolupraci s Yungbludem. One More Time je bezpochyby rockovým zjevením roku, stejně jako Yungbludovo sólové album Idols. Je to skvělá zpráva, že rock žije! – Dany Stejskal
Spojení Yungbluda s Aerosmith potěší napříč generacemi už proto, že existuje. Vždyť to je sen. Nádherná součást Yungbludova rock`n`rollového příběhu. – Šárka Hellerová
Architects – The Sky, the Earth & All Between
Nová deska britské metalcorové skupiny Architects si mě získala tvrdými kytarovými riffy a energií, která by donutila vstát i mrtvého. Ačkoliv je pro mě tento žánr lehce neznámým teritoriem, tohle mě moc baví a je to pro mě jednou z desek roku. – Petr Malásek
Baxter Dury – Allbarone
Na Allbarone Baxter Dury znovu potvrzuje, že je jedním z nejstylovějších outsiderů britské scény, ale tentokrát svůj typicky suchý humor a polomluvený projev díky spolupráci s producentem Paulem Epworthem obalil do mnohem bohatšího, sebevědomějšího zvuku. Oproti předchozím deskám je album výrazně melodické, elegantně vrstvené a méně introvertní. Jako by se Dury rozhodl otevřít dveře ze zakouřeného baru do světa, kde jeho cynismus zní spíš jako životní nadhled než rezignace. Elektronika, basové linie a rafinované vokální harmonie vytvářejí sofistikovanou, až filmovou atmosféru, zatímco Baxter zůstává věrný svému upřímnému vyprávění plnému kontrastů. Allbarone není radikální přerod, ale evoluce k plnější, hřejivější podobě, která mu nečekaně sluší. – Marek Reinoha
Biffy Clyro – Futique
Dlouhé čtyři roky se čekalo na novou desku těchto skotských rockerů a já už začínal být trochu skeptický, že mne ještě dokážou v budoucnu něčím překvapit. Jak šeredně jsem se mýlil! Futique je pro mne nejpovedenější album, co toto trio kdy vydalo a sebevědomě se nebojím prohlásit, že by si ho měl poslechnout každý, kdo byť jen trochu rád poslouchá jakoukoliv hudbu. Je to soundtrack radosti ze života. –Jiří Matlach
Pro mě by asi každá deska Biffy Clyro byla deska roku, ale Futique se jim mimořádně povedla. Po letech na scéně pořád neztrácejí na síle a nevydávají nic, co by nestálo za poslech. – Šárka Hellerová
Blut aus Nord – Ethereal Horizons
Zmar, bolest, prázdnota. Vedle pozitivně laděných desek existují i takové, které z posluchače vymačkají poslední emoci. Blut aus Nord přicházejí s něčím daleko chladnějším, s nicotou, která nežádá a neprosí, jen pohlcuje. Předchozí Disharmonium – Nahab působilo jako vrchol tohohle atmosférického blackmetalového projektu, ale Ethereal Horizons jde ještě dál. Nejen, že otevírá brány do mysli temnoty, ale zároveň nabízí výlet do dosud neprozkoumaných kosmických hlubin. – Frank Fišer
Bon Iver – Sable, fABLE
Trvalo to tomu Justinovi, klukovi fousatýmu, než přišel s novou deskou. A zase to dokázal. Sable, fABLE je jako paleta toho nejlepšího písničkaření. Místy je to malinký a tichoučký a křehký, že by to dokázal odvát vítr a místy je to nosná obrovská věc kde se staví stěny z hlasů a kytar a všech různejch serepetiček. Hlavně jsou to ale písničky – a ty uměl pan Vernon vždycky opravdu nádherný! – wlado
Dijon – Baby
Druhá deska amerického multiinstrumentalisty a šikuly Dijona Duenase. Žánrově široce rozkročené od R&B až k lo-fi písničkařině. Práce s vokálem a vrstvením kytar, ty neuvěřitelné groovy! Tahle deska mi loni mnohokrát rozzářila pochmurnější dny – je to strašná radost poslouchat někoho takhle talentovanýho! A na featu třeba Justin Vernon, Mk.gee, Buddy Ross nebo Pino Palladino. Pokud chcete, aby byla hudba opravdu barevná, překvapovala vás a nutila vás do úsměvu, tak určitě poslouchejte Baby! – wlado
Earl Sweatshirt – Live, Laugh, Love
Po dvou letech rapper Earl Sweatshirt vydal sólovou desku. Pod názvem odkazující na motivační citát o žití, smíchu a lásce dostáváme koktejl osobních emocích o jeho nehezkých mentálních stavech. Vše kladené na až jazzové beaty tvoří album, které si určitě stojí za to poslechnout. – Petr Malásek
Ethel Cain – Willoughby Tucker, I´ll Always Love You
Emocionální bomba, která je s každým poslechem intenzivnější. Ethel Cain jsem začal věnovat větší pozornost až vloni, ale její hudba mě hned naprosto semlela. Umí být melodická, ale stejně tak tíživá, ambientní i spalující. Nástupce debutu Preacher´s Daughter nazvaný Willoughby Tucker, I´ll Always Love You přináší ještě větší odklon od popu směrem k alternativě a slowcoru, ale kdo má trpělivost a nepotřebuje přímočarou líbivost, toho album uchvátí pečlivě gradovanou atmosférou. Jsem zvědav, co navaří americká hudebnice příště. –Michael Švarc
Hayley Williams: Ego Death at a Bachelorette Party
Lady Gaga – Mayhem
Ta ženská se dokáže přizpůsobit všem stylům a žánrům od středního proudu až ke spolupráci s Rolling Stones. Její album otevírá nové zvukové možnosti popu, do něhož fúzuje prvky taneční hudby a rocku. – Josef Vlček
Lewis Capaldi - Survive
Je to krátké EP, ale velká radost z toho, že hlas Lewise Capldiho nezmizel ze scény. Skotská Beyonce překonává sama sebe a přes problémy s duševním zdravím pokračuje ve studiu i na pódiích. – Šárka Hellerová
Mavis Staples – Sad and Beautiful World
Nádherná, dojemná nahrávka, kde vyzní každé nadechnutí a hrábnutí do strun. Neuvěřitelně zaranžované a zachycené dechy. A samozřejmě zpěv – plný síly, životní moudrosti a duše. Mavis Staples sáhla k chytře vybraným coververzím a přetvořila je ve výjimečné album, na kterém si člověk skutečně vychutná krásu i smutek celého světa. – Honza Vedral
Playboi Carti – MUSIC
Když Playboi Carti vydal svou poslední desku MUSIC, nebylo moc věcí, kterou by rapoví fanoušci řešili více. Pokud pomineme píseň EVIL J0RDAN, která se hrála snad všude, tak je deska plná tracků s featuringy jako Travis Scott nebo The Weeknd. Deska lavíruje mezi náladami a podpořená skvělou produkcí stojí za poslech. – Petr Malásek
Robert Plant – Saving Grace
Coby (naštěstí nikoliv samozvaný) největší redakční odborník na Led Zeppelin se ptám – co jiného tady můžu odpovědět? – Jarda Konáš
Čistá hudba. Hlasy Planta a Suzi Dian jakoby k sobě patřily odjakživa. – Honza Vedral
Sam Fender – People Watching
Britské zlatíčko Sam Fender má neuvěřitelný cit pro silné melodie a skvělé aranže. Jeho loňská deska je takzvaně „no skip“, každá písnička má tah na branku, energii, drajv a je chytlavá. Vítězství Mercury Prize bylo zcela zasloužené, ignorace ze strany Grammy naopak absolutně nepochopitelná, protože takové konzistentní, hudebně dotažené a zábavné album si opomenutí prostě nezasloužilo. – Michael Švarc
Sleep Token – Even in Arcadia
Jedna z nejrychleji rostoucích rockových kapel posledních let posílá do světa další důkaz své síly. Even in Arcadia nejen navazuje na předchozí album, ale posouvá laťku o několik úrovní výš a nechává konkurenci daleko za sebou. K tomu přidejte jednu z nejoddanějších fanouškovských komunit napříč žánry a máte fenomén, který se nedá přehlédnout. – Frank Fišer
Skrillex – Fuck U Skrillex You Think Ur Andy Warhol but Ur Not!!
Starej dobrej Sonny Moore zase natočil pořádnou našlapanou desku, kterou jsem loni hodně točil na cestách autem. A kdo říká, že dubstep a všechny jeho různé subžánry jsou mrtvé, tak ať si tuhle SMRŠŤ poslechne, protože mu to utrhá uši. – wlado
Suede – Antidepressants
Návrat britpopu se skloňuje jako jedna z událostí roku 2025. Ale ta nejlepší deska, která v tomto žánru vyšla, zůstává trestuhodně nepovšimnuta! – Honza Vedral
The Favors – The Dream
Finneasova sólová tvorba mě popravdě až tak nebaví. Když se ale brácha Billie Eilish spojil se zpěvačkou Ashe a dohromady vydali coby The Favors debutové album The Dream, dostali mě na první dobrou. Velké melodie, retro atmosféra, vše tak trochu ve stylu Fleetwood Mac. Tahle deska skvěle šlape, hladí i dojímá. – Michael Švarc
Naprostý souhlas s Michalem. The Favors jsou boží. – Šárka Hellerová
The Murder Capital – Blindness
Irští The Murder Capital se na Blindness posouvají dál od temného post-punku směrem k emotivně propracovanému art rocku, aniž by ztratili svou intenzitu nebo autenticitu. Deska vyniká silným songwritingem, plným vrstevnatých aranží, které balancují mezi intimitou a explozivním napětím. James McGovern zpívá s naléhavostí, která dokáže zlomit i zatvrzelého cynika, a kapela kolem něj buduje atmosféru, kde se syntetické textury přirozeně prolínají s kytarovou syrovostí. Blindness je album, které nechce šokovat rychlostí, ale hloubkou. Pohlcuje, roste s každým poslechem a potvrzuje, že The Murder Capital míří mezi nejzajímavější kapely současného evropského rocku. – Marek Reinoha
Thornhill – Bodies
Nu-metal je zpátky a zní líp, než kdy dřív. Australští Thornhill nejsou nováčci, ale až Bodies ukázalo kapelu v její nejpřesvědčivější podobě. Dokazuje to i řada vyprodaných koncertů v Evropě, včetně Prahy, nebo předskakování Sleep Token na halovém turné. Pokud hledáte album, které naplňuje pojem “sexy” od první do poslední vteřiny, tady ho máte. – Frank Fišer
Unprocessed – Angel
Budu upřímný, jestli mi něco dělá problém při poslechu progresivních kytarových subžánrů, jsou to často přehuštěné kompozice a vlastně pocit, že spíše než písničku poslouchám muzikanty honící si ego skrze svůj nástroj. Loňská deska Angel od německých Unprocessed je toho přesným opakem – je naprosto dokonalou ukázkou toho, jak tenhle žánr dělat. A to navíc originálně s vlastním zvukem. Nádherné melodie, intenzivní a dynamická rytmika, nečekané zvraty, a hlavně ucelené skladby s hitovými parametry. Tahle deska mě naprosto zbourala a pokud máte rádi složitější a zároveň tvrdší muziku, rozhodně si ji musíte pustit. – Lukáš Rešl
Viagra Boys – Viagr Aboys
Tahle švédská postpunková poťouchlá nekapela je něco unikátního a svou čtvrtou deskou rozhodně nesundávají nohu z pedálu, ba naopak ještě přidávají. Je to zpěvný, je to vtipný a je to úchylný. Za všechny geniální titulní track Man Made Of Meat! – wlado
Stockholmští post-punkeři Viagra Boys vloni vydali v pořadí čtvrté a téměř eponymní album Viagr Aboys, o kterém frontman Sebastian Murphy řekl, že je „jednoduché a hloupé“. Album potvrzuje, že tahle švédská smečka dál vládne prostoru mezi chaosem a brilantní ironií, a zároveň ukazuje, že jejich zvuk nezamrzl v punkovém primitivismu, ale roste v hutnější, temnější i tanečnější celek. Deska srší energií, která střídá industriální groove a syrové kytarové riffy, zatímco Sebastian Murphy zůstává jedním z nejcharismatičtějších frontmanů současnosti, cynický, teatrální, ale nečekaně upřímný. Zatím nejlépe zprodukované album kapely stojí na silných refrénech, neotřelém humoru a schopnosti dělat z noise-punku něco, co se dá řvát i tancovat zároveň. – Marek Reinoha
Wet Leg: Moisturizer
Wolf Alice – The Clearing
Když jsem si tu desku pustila poprvé, nezanechala ve mně nic moc velkého. Až jsem skoro cítila oproti jejich předchozímu počinu Blue Weekend zklamání. Ale s každým dalším poslechem jsem začala objevovat další a další vrstvy - a v hlavě mi zůstávaly další a další melodie. Je to úplně něco jiného, než dělali předtím, ale rozhodně je to krok správným směrem a zní to skvěle. – Barča Kubalová
Yasmine Hamdan – I remember, I Forget (Crammed Disc)
Libanonská zpěvačka svůj elektropop uspala na dlouhých osm let, a dokonce to vypadalo, že usne navždy. K velkolepému návratu ji však donutily okolnosti a potřeba okomentovat časy, kdy se „vražda, manipulace, krádež, zastrašování a zoufalství staly něčím normálním“. – Jiří Moravčík
Yungblud – Idols
Poslední deska Dominica Harrisona přitáhla moji pozornost. Není to jen další punkový nářez, ale najdeme zde i velkolepé orchestrální aranže, kterými prostupují rafinované kytarové riffy. Skvělá pestrobarevná deska, která vás nenechá v klidu. – Tereza Stejskalová
Yungblud patří k největším hvězdám roku a deska Idols s několika fantastickými singly k tomu nedílně patří. – Šárka Hellerová