V roce 2025 vyšlo tolik skvělé české hudby, že ocenění pro Michala Prokopa rozhodně nepatří mezi ta, která se dávají za zásluhy. V redakční anketě Headlineru dokonce došlo k rovnosti hlasů – čtyři "záseky" má i fantastický návrat The Prostitutes s albem Inevitably Delayed. A proč je tedy pro nás vítězem Michal Prokop? Krom plnotučných hudebních výkonů se v texetch alba Ostraka dokázal až mrazivě dotknout dneška. Děkujeme za to!
České album roku: Michal Prokop – Ostraka
Ostraka Michala Prokopa je určitě tím nejzajímavějším, co lońský rok přinesl. S omlazenou kapelou a novými textaři Michal Prokop dokazuje, že je stále na vrcholu, jeho hudba má co říct a to i mladším posluchačům. – Dany Stejskal
Michal Prokop si vždycky dokázal vybrat spolupracovníky, kteří (kromě toho, že jsou vynikající muzikanti a autoři) ho vybičovali k výtečným výkonům. A Ostraka je díky tomu výtečná a výjimečná deska, ačkoliv Prokop, jak nám prozradil v rozhovoru, vlastně ani netušil, jestli na ní vůbec začne dělat. Ještě, že se hecnul! – Jarda Konáš
Album Ostraka je jednak moudrým vzkazem všem "alibistům i aktivistům" a krom toho doslova dýchá hudbou. Je skvělé, že se Prokop po odchodu Luboše Andršta dokázal obklopit muzikanty, kterým to hraje a navíc to mezi nimi jiskří. Nejen titulní singl, celá nahrávka je vzácně moudrá a překvapivě aktuální. To se nestává každý den. – Honza Vedral
Michala Prokopa vždy milovala moje mamka, a proto mne jeho písně provázely od dětství. I tak mne ale překvapilo, jak skvělou desku pan Prokop na prahu osmdesátky vydal. Bluesrocková poetika, ale i texty, o které se postarali Michal Bulíř, Martin Němec, Jan Lacina a Tomáš Roreček, pomohly vytvořit desku, ze které přechází husí kůže. Křest na Křižíkově fontáně na festivalu Metronome byl následně skvělou oslavou nejen nové tvorby tohoto hudebního génia. – Jiří Matlach
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2025
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Anna Vaverková – Krása
Na Krásu jsem se moc těšila a musím říct, že všechna moje očekávání naplnila. Vaverková potvrdila, že patří k tomu nejlepšímu na naší scéně, po hudební i textové stránce. – Barča Kubalová
Zatímco s debutem Anny Vaverkové, jakkoliv byl ceněný, jsem se příliš nepotkala, album Krása mě naprosto dostalo. Baví mě svou otevřeností, tím, že Anna Vaverková vůbec nesplývá s ostatními, a taky nepochybně, že ke mně přišlo ve správnou dobu. Někdy to prostě trefí a je to láska na první poslech. Šárka Hellerová
Barbora Poláková a Štěpán Urban – Sršeň
Autoři této desky mi řekli, že se zrodila z lásky. A je to v ní podle mě cítit. Nejen ta jejich vzájemná, ale samozřejmě i ta k muzice. Jedna písnička se jmenuje svetr a mně ty skladby evokují přesně tohle – že se do nich můžete zachumlat, když je třeba. – Šárka Hellerová
Ben Cristovao a Sofian: Khaosan
Buka – Já, moje druhé já a Kristýna
Alterego Viktora Sheena Buka vydal svou debutovou desku a rozhodně je to rapperův nejintrospektivnější projekt vůbec. Polohu vhledu do sebe samotného ale kombinuje s tvrdým rapovým egotripem – což není něco, co bychom od Sheena čekali. Je to skvělý projekt, který baví od začátku do konce. – Petr Malásek
Dunaj – Mňau
Kapela Dunaj se na Mňau spojila s Janou Vébrovou a výsledkem je pokračování comebacku, které nepůsobí ani trochu jako nostalgické gesto, ale jako rázný návrat do hry. Deska má tah, nový impuls a je z ní cítit, že kapela po letech znovu objevila chuť riskovat. Naléhavý, místy až věštecký hlas Jany Vébrové dodává postupům, které dělají Dunaj Dunajem, tedy repetitivním rytmům, polyrytmickým přesmykům i dramatickým kytarám, nečekanou ostrost a ženskou razanci. Dunaj tu stále ctí vlastní DNA, ale zároveň se nebojí ji ohýbat, rozšiřovat a občas i jemně narušit. Mňau díky tomu zní současně, napjatě a překvapivě svěže, jako by se kapela po dlouhém tichu rozhodla znovu vycenit zuby. A dělá to způsobem, který se nedá ignorovat. – Marek Reinoha
Marcell a fiedlerski – PIZZA PIVO DOLCE VITA
Zábavní popový koktejl umíchaný s precizností. Druhá deska Marcella a fiedlerskiho si na nic nehraje, nabízí bezstarostnou atmosféru, chytlavé melodie a nepopiratelný letní vibe bez křeče. Jediná škoda, že je nahrávka tak krátká, ale dobré věci se asi holt musí dávkovat s mírou. – Michael Švarc
Markéta Foukalová - Jinak
Markétu Foukalovou dlouhodobě považuju za jednu z nejlepších českých zpěvaček - technicky i barvou hlasu. Obvykle exceluje v domovském Lanugu, loni se jí podařilo zazářit i sólově. Její debut Jinak je, jak už název napovídá, prostě jiný. Vyzrálý, citlivý, neotřelý. Baví mě, s jakou lehkostí se dotýká různých hudebních poloh i témat, aniž by to působilo jakkoli nepatřičně. – Michael Švarc
Jakub König – Astronauti
Když vyšel první singl z této desky s názvem Metronom, říkal jsem si, že nám Jakub pěkně postpunkovatí a měl jsem radost. Když mi pak u něj v ateliéru o desce vyprávěl a hrál mi písničky jen s kytarou, tak jsem pochopil, jak citlivou a křehkou nahrávku udělal. Dokázal se vypsat ze starých křivd a smutných zážitků a zároveň dát trošku té naděje, že nakonec to třeba půjde a bude líp. Zároveň nic z toho není prvoplánovité, ale posluchač se k tomu musí trošku proposlouchat. – wlado
Silná, tvrdá, temná a zároveň jemná a upřímná deska, která působí jako zhmotněná katarze pro každého, kdo se nevědomky vydá k prvnímu poslechu druhého alba talentovaného Jakuba Königa. Není to materiál na jednu návštěvu, i po desátém poslechu zachytíte nové vrstvy, další skryté odkazy a drobnosti, které se vám zaryjí pod kůži. – Frank Fišer
James Harries – Love & Desire
Krásná podzimní deska, která vás pohladí po duši a je jasným důkazem, že v jednoduchosti je krása. – Tereza Stejskalová
Alba Jamese Harriese jsou pro mě hodně blízká věc, některá z nich si pouštím ráda opakovaně celé roky. Love & Desire se zařadí mezi mé životní jistoty. A hlavně jaká je to nádhera i naživo? Takové rozmazlování uší a duše… –Šárka Hellerová
V jednoduchosti je krása. A v nových písničkách o Jamese je té krásy spousta.– Honza Vedral
Loudz1 – Cloud
Loudz1 za poslední rok vydal dvě desky, je to ale Cloud, který dávám před projekt TOO LOUD. Na vyladěných beatech Loudz zpívá, rapuje a lavíruje nad svým životem a tím, že se mu každým dnem víc a víc daří. – Petr Malásek
Mňága a žďorp: Hoříš? Hořím!
Reflections of Karma – Venom & Velvet
Tuzemský rock měl vloni slabší úrodu, o to větší překvapení přinesl debut superskupiny Reflections of Karma. Obsazení, které na papíře nemuselo dávat smysl, nakonec funguje až nečekaně dobře. Muzikanti z kapel jako Krucipüsk a Gaia Messiah dali dohromady špinavou, naléhavou desku, která právem patří mezi nejvýraznější domácí tituly roku. – Frank Fišer
Roman Holý: Strážce klidu vol. 2
Nejen v hudbě mám rád svobodu. A taky mám slabost pro humor Romana Holého. Jsem přesvědčený, že obě jeho sólovky patří k tomu nejlepšímu, co dal české hudbě. – Honza Vedral
Sara Rikas – Já, Sára
Debutová deska zpěvačky, rappery a nové členky labelu Milion+ rychle zabodoval u českých fanoušků. Je to momentálně asi nejzajímavější zpěvačka R&B žánru u nás a na Slovensku. Mimo klasická témata žánru se nebojí ponořit do vlastních pocitů či vzpomínek. – Petr Malásek
Terezie Kovalová – Zinka
Charismatická fúze alternativní hudby s klasikou, svérázný textařský talent, celková estetická stylizace – a výsledkem je křehká krása! – Josef Vlček
Debutové album Terezie Kovalové působí jako intimní hudební deník, v němž se tato vyhledávaná cellistka vyrovnává sama se sebou, s obdobím vyhoření, rozvodu a hledání vlastní identity. Deska stojí na jemné kombinaci violoncella, elektroniky a minimalistických aranží, které vytvářejí až terapeutickou atmosféru. Kovalová tu poprvé vystupuje nejen jako interpretka, ale jako autorka s jasnou vizí. Zinka je melancholické, zranitelné, ale současně sebevědomé a hlavně nečekaně osobní album, které se nese v duchu současné alternativy, ale i soudobé klasické hudby. Za mě jednoznačně adept na tuzemské album roku. – Marek Reinoha
Čistá a ryzí krása. První sólovka Terezie Kovalové má neskutečnou hloubku, kterou jí nedodává jen podmanivé cello, ale celkové aranžmá, nevtíravost a vrstevnatost. Jak psal Pepa Vlček ve svojí recenzi: kdyby tohle album vyšlo v zahraničí, okamžitě by se na něj upnula veškerá pozornost. V Česku ale běžný posluchač moc neumí podobné nahrávky docenit, což je v případě Zinky nebetyčná škoda. – Michael Švarc
Tchert – An Inquisition of Angels
Spojit hardcore s black metalovou a doom metalovou estetikou chce kuráž a ta rozhodně nechybí projektu Tchert, který zkraje minulého roku vypustil do světa fantastické debutové album An Inquisition of Angels. Pekelně špinavou a tvrdou nahrávku zdobí zejména syrové kytary a průrazný zvuk bicích, jež oslavují sílu žánru jako takového. Tchert vletěl z pekla na scénu a pálí všechno okolo sebe – ostatně kapela taky úspěšně a pravidelně koncertuje v zahraničí. Je radost poslouchat tenhle underground dělaný srdcem. – Lukáš Rešl
The Prostitutes – Inevitably Delayed
Tak jsme se po letech dočkali – kdo by čekal, že se staré rány zhojí a staří kamarádi se opět obejmou? Mám z „návratu“ téhle domácí legendy velkou radost a když jsem je loni párkrát viděl naživo, viděl jsem, že oni sami ji mají také a užívají si, že spolu opět mohou hrát. Deska s tím složitěji vyslovitelným názvem krásně hraje a zároveň vezme posluchače na cestu mezi několika žánry. Ať žijou kytary – ať žijou prostitutky! – wlado
Málokterého konce české kapely mi bylo líto tak, jako kdysi The Prostitutes. Nikomu jsem to neřekl, takže v redakci i čtenáři se to tu dozvídají poprvé. Právě Prostitutky mám spojené s mými začátky aktivně v muzice. Na gymplu jsem chodil akorát na punk a na Mňágu, až po maturitě jsem začal obcházet kocerty tehdy se objevivších Prostitutes, Fake Tapes, a od nich jsem se jak od odrazového můstku hlouběji ponořil do klubové scény. Takže jasně, že jejich nové album je pro mě spolu s Prokopovou Ostrakou českou deskou roku 2025! – Jarda Konáš
Návrat po letech, popravdě jsem si během nich ani neuvědomovala, že jsme ho potřebovali. Ale ano, je dobře, že se The Prostitutes vrátili na scénu, a to ještě s takhle silnou deskou. – Šárka Hellerová
Dokud jsem si tu desku nepustil, netušil jsem, jako moc mi The Prostitutes na tuzemské scéně chyběli. Návrat se vším všudy. – Honza Vedral
Vladimir 518 & 7krát3 – White Boy
Spojení jednoho z nejvýraznějších českých rapperů a multitalentovaného popového umělce nemohlo skončit jinak než výjimečnou deskou. Chemie mezi Vladimírem a Štěpánem je slyšet na první dobrou a nezbývá než doufat, že tahle spolupráce nezůstane jen jednorázovým experimentem. – Frank Fišer