Původně měla dorazit už v zimě, ale živým vystoupením tehdy ještě nebylo přáno, a tak se Aurora nakonec v Praze ukázala skoro rok po oznámení koncertu. Drobná a éterická blondýnka nicméně potvrdila, že se vyplatilo počkat. Už od chvíle, kdy vstoupila na scénu, se veškerá pozornost upínala pouze na ni. Snad i proto, že tančila před obřím kruhem, které při měnícím se nasvícení zdůrazňovalo její siluetu a dodávalo celému vystoupení jakýsi mystický nádech.
Prim hrály hlavně skladby z letošního alba The Gods We Can Touch, které do Aurořina repertoáru vneslo barevnost, dynamiku a nové polohy, v nichž publikum zpěvačku dosud nespatřilo. Už jedna z prvních písní, westernová Blood In The Wine, příjemně nastínila, že tahle norská bohyně z hudebního hlediska roste a získává na pódiu větší a větší sebevědomí. Na jejím mnohdy ohnivém a rázném vystupování je to velmi znát, jakkoli se v promluvách stále mění v jemnou a lehce zakřiknutou dívenku – a povídání k jejím koncertům neodmyslitelně patří, ať už vypráví o těžkostech lidské existence, lásce k sebe sama nebo o devastaci Země.
Pravda, možná mohla povídat o trochu méně, protože by pak do setu stihla vměstnat dvě další písně, ale dlouhé promluvy k jejím koncertům zkrátka patří a její fanoušci ji mají nepochybně rádi i díky osobnosti. A celkově vystoupení tyto monology ustojí, protože ve skladbách nezůstává Aurora posluchačům nic dlužna. Po melodiích takřka tančí, zpívá s naprostou lehkostí – respektive je křehká tam, kde křehká být má, a stejně tak úderná tam, kde to písně žádají. Tuhle dynamiku a polaritu v Aurořině tvorbě nakonec skvěle ilustrovalo i nasvícení zmíněného kruhu, které se podle použitých barev měnilo buď v žhnoucí slunce nebo v měsíc.
Obzvlášť v první čtvrtině Aurora sázela písně s až puntičkářskou přesností a nenechala diváky ani na minutu vydechnout. Dynamika jí lehce spadla v prostřední části, které vévodily pomalejší a intimnější skladby, počínaje naprosto fantastickou Exist For Love. K mému lehkému zklamání, a myslím, že nejen mému, se Aurora rozhodla v komorní verzi zahrát i osmdesátkami ovlivněnou skladbu A Temporary High, která patří k tomu nejlepšímu na nové desce. I když atmosféru písničky posunula zase do jiné roviny, nezdálo se to jako nejrozumnější krok, protože ze setlistu vypadly i jiné výrazně popové a roztančené songy.
Z lehké ospalosti se Aurora nicméně opět vyškrábala, i když se mi do hlavy dral lehký pocit, že k takovému nasazení jako měla v první třetině, se jí už vrátit nepodařilo. Neznamená to však, že by ztratila pozornost. To je s její výraznou aurou prakticky nemožné. Navíc s tak famózně čistým zvukem, který dal vyniknout jejímu hlasu, všem pěveckým ozdůbkám, ale nijak neupozaďoval ani nástroje. Skutečně, takhle skvěle nazvučených koncertů jsem nezažil mnoho.
A přestože šlo zase jednou o strhující zážitek, nemohl jsem se po konci zbavit pocitu, že Aurora svoje minulé pražské vystoupení z roku 2019 tak úplně nepřekonala. Slyšel jsem o tom špitat i další návštěvníky. Možná za to mohla skladba písní, která byla minule zřejmě o něco výraznější a energičtější. Zdaleka s největší láskou však vzpomínám na deštivý koncert na Colours před čtyřmi lety, který možná nebyl tak pěvecky dokonalý a přesný, ale zdál se mi víc živočišný i živelný a méně uhlazený. Ale byl bych děsně nerad, aby to vyznělo, že šlo tentokrát o vystoupení bez duše. To v žádném případě. Něčeho takového totiž Aurora snad ani není schopná.
AURORA, 22. 6., Forum Karlín, Praha
Hodnocení: 85 %
Support: Thea Wang, Sei Selina
Sei Selina
Thea Wang