Experimentátorka Poppy, Courtney LaPlante, hlas a duše Spiritbox, jedné z nejrychleji rostoucích kapel posledních let. A k tomu Amy Lee, frontwoman Evanescence, která už od přelomu tisíciletí symbolizuje éru gothic rocku a patří mezi nejrespektovanější ženské hlasy celé scény. Fanoušci okamžitě začali spekulovat: jde jen o virální moment. Odpověď přišla rychle. Chtělo by se říct: Ve jménu matky, dcery a Spiritboxu svatého, průměrný amen.
Tři zpěvačky oznámily společný singl End of You a zahraniční média ho okamžitě začala označovat za kolaboraci roku. Vznikla totiž trojice, která na papíře působí neporazitelně, spojení různých generací i odlišných hudebních přístupů. Do hry navíc vstoupil i Jordan Fish, donedávna klíčový člen Bring Me the Horizon a dnes vyhledávaný producent, a Mike Stringer, kytarový mozek Spiritbox. Všechno nasvědčovalo tomu, že se blíží událost, která redefinuje moderní metal.
Jenže realita je střízlivější. End of You místo revoluce nabízí spíš učebnicový příklad toho, čemu se v zámoří přezdívá Octane rock. Tedy hudba jako dělaná pro americkou stanici SiriusXM Octane, kde dominují rádiovější, uhlazené a snadno stravitelné skladby s metalovým obalem. Produkce je vyšperkovaná do posledního detailu, ale působí sterilně a bez jiskry. Tam, kde jsme čekali dravost Spiritbox, temnotu Evanescence a podvratný experiment Poppy, slyšíme mix, který by klidně mohl vzniknout na zakázku pro filmový trailer nebo playlist do posilovny.
Samotné vokály jsou bez debat skvělé. Amy Lee potvrzuje, proč ji fanoušci považují za jeden z nejmocnějších hlasů své generace. Courtney střídá čisté linky s temnějšími polohami a Poppy dodává futuristický odstín. Jenže právě proto je výsledné zklamání ještě větší, tři tak výrazné individuality se navzájem neutralizují a nezůstává žádný moment, který by vyloženě vyrážel dech. Zahraniční recenze už trefně poznamenávají, že jde o skladbu, která zní jako tři demo verze smíchané do jedné.
Velkým kamenem úrazu je i fakt, že Mike Stringer, známý pro svůj cit k agresivním riffům a atmosférickým plochám, tu působí jako kdyby hrál na autopilota. Jeho kytarový rukopis, který jinak dokáže Spiritbox katapultovat do jiných dimenzí, je zde jen ozvěnou. A Jordan Fish? Ten, kdo posledních deset let tlačil Bring Me the Horizon směrem k velkým stadionovým hymnám, se tentokrát spokojil s průměrnou šuplíkovkou, která prý podle fanouškovských fór kolovala už delší dobu.
Výsledek? End of You není průšvih, ale rozhodně není ani událost, která by se vryla do historie. Je to skladba, která se příjemně poslouchá, ale za měsíc si na ni vzpomeneme spíš jen díky jménům na obalu. Možná je to důkaz toho, že spojit velké hvězdy nestačí. Chemie buď vznikne, nebo ne. A tady bohužel nezafungovala tak, jak jsme všichni doufali.
Očekávání byla obrovská. Když se tři silné osobnosti spojí na jedné nahrávce, čekáme explozi nápadů, experiment, možná i nový směr pro celý žánr. Místo toho dostáváme track, který sice nebude urážet, ale zároveň nevyvolá touhu pouštět si ho znovu a znovu. A to je u takového kalibru prostě zklamání.