Nové album v Manchesteru narozeného a v Praze usazeného hudebníka vychází v pátek 24. února. O měsíc později se v Liberci koná první koncert turné po českých městech. Ze všeho nejdřív ale Jamese Harriese můžete vidět jako jednoho z hostů na narozeninách Headlineru, které oslavíme již 9. března.
Hiraeth navazuje na tři roky staré album Superstitions, po jehož zrodu se Harries namísto koncertování kvůli pandemii věnoval především skládání hudby pro seriály a filmy. Kromě řady skladeb, které měly u zadavatelů z filmové branže úspěch, tak napsal například i skladbu Stranger to Me. Měla znít v americkém filmu, v němž ale nakonec nebyla použita a skončila na aktuální desce. Podobně se zrodil i aktuální singl Diamond Girl, o kterém Harries hovořil v titulním rozhovoru únorového Headlineru.
„Diamond Girl, jsem napsal s Vildou Bérešem, původně byla pro nějakou americkou televizi nebo film, už si nejsem jistý. Melodie přišla docela rychle, ale bylo to ráno a já nějak neměl „co říct“. Jen jsem měl v hlavě nějaké záblesky a jednotlivá slova. Ale cestou ze studia jsem začal přemýšlet o tom, jak jsem z těch depresí z covidu začal trpět strašnou insomnií, vůbec jsem nemohl spát. A tak jsem doma začal pít víc než předtím,“ vzpomínal Harries.
Písnička Diamond Girl je tak nejen o rozchodu s holkou, ale i rozloušení se s alkoholem: „Tedy takové „sbohem alkohole, díky, žes mi pomohl, ale zároveň mám strach, že se zase brzy uvidíme“… No a tohle všechno se mi odehrávalo v hlavě cestou domů ze studia a text pak přišel hodně rychle a najednou,“ prozradil zpěvák. Videoklip ke skladbě režíroval Jamesův fanoušek, hudebník Petr Lexa, s kterým si na spolupráci plácli před lety u piva.
Album Hiraeth hudebník nahrával víceméně sám. „Písničky, co jsem měl, jsem nasbíral za poslední dva roky a jsou dost intimní, melancholické. Koncem září, začátkem října jsem cítil, že potřebuji odejít a být na chvilku sám. Nebyl jsem v moc dobrém psychickém stavu, což možná není úplně ideální situace pro natáčení desky, ale já potřeboval hodně hrát a nestarat se o nic jiného,“ svěřil se Harries Ondřeji Bezrovi. „A tak jsem si řekl, že když na Superstition byla velká produkce a hodně nástrojů, teď to udělám jako sólovou desku jenom s kytarou nebo klavírem.“ Nakonec ale přeci jen několik kolegů přizval. Převážně akustické album v několika písních podporují vokály Amélie Siby, violoncello hráče České filharmonie Jana Kellera, kytary Josefa Štěpánka nebo bicí Romana Víchy.