Obrázek k článku GLOSA: Lanugo překvapili. Útočí dekadencí smaragdových očí
| Marek Reinoha | Foto: AMPromotions

GLOSA: Lanugo překvapili. Útočí dekadencí smaragdových očí

Altpopová kapela Lanugo chystá nové album a po silně emotivním a osobním singlu Perseverance přinášejícím poselství o hloubkách vesmíru i života z loňského léta nedávno vypustila další ochutnávku. Křehce dekadentní skladbu Esse.

Dosud poslední album zajímavá multižánrová formace v čele s pozoruhodnou zpěvačkou Markétou Foukalovou vydala v roce 2019. Zůstala na něm věrná své melancholické lince a kombinaci akustických a elektronických poloh. Ubylo však jazzovosti, přibylo elektroniky a kapela se vydala i do neprozkoumaných vod. Dalo by se říct, že přes to všechno, co se v jejich hudbě děje, získala větší transparentnost.

Hudebně úsporný a postupně gradující singl Perseverance se do jisté míry nesl v duchu posledního alba. Nový song Esse je ale svým způsobem překvapení. Je prostě jiný a na poměry Lanuga hudebně i zvukově inovativní. Je to výborně napsaný, propracovaný, silný, ale přesto křehký song postavený na elektronických zvucích, melancholické melodii klavíru a výborném tentokrát zastřeném zpěvu. Přináší nevšední posluchačský zážitek. Přestože ubylo syrovosti jednotlivých nástrojů, všudypřítomná melancholie uklidňuje. Práce se zvuky a s dynamikou a ty překvapivé bridge zase znervózňují. Dohromady vše písničce dává výše zmíněný dekadentní rozměr. Opět výborný text v náznacích, na metafoře plazů držených v zajetí, vyjadřuje pocity každého z nás. Je o naší živočišnosti zavřené v kleci postavené z racionality a pravidel a touze tu klec rozbourat a prostě být.

Nálada písničky vyzývá k představě poloprázdného potemnělého baru, kde u několika stolků spoře osvětlených lampičkou sedí zamyšlené nezřetelné postavy nad svými drinky a promarněnými životy. Pod malým pódiem, ze kterého se linou tóny klavíru a zpěv, jakási dvojice unaveně tančí. Tuto atmosféru a poselství textu podtrhuje a rozvíjí i podmanivý lynchovksky laděný videoklip. Kapela ho natočila v bývalém pánském klubu nonšalantního hotelu z dob první republiky pod režijním vedením Terezy Vejvodové.

Lanugo novým singlem potvrzují, že se řadí mezi to nejlepší, co se u nás na poli alternativního, chcete-li chytrého, popu děje. Ale i že stále dokáží svoji hudbu posouvat dál a dávat jí nový rozměr. Mohu-li predikovat, myslím, že se na chystaném albu opět dočkáme nevšedních a překvapivých, hudebních zážitků. Upřímně v to doufám.