Je fér říct předem, že nejde tak úplně o novinku. Jde o rozšířené vydání knihy Sladkých dvacet, kterou si, logicky, Wohnouti vydali před deseti lety k předchozímu jubileu. Nové vydání ovšem nejde brát jen jako nějaké přilepené bonusy, naopak. Za tu dekádu se toho stalo hodně. Nové desky, covid, zkrátka je o čem mluvit!
Pojďme se však na Třicet svíček na dortu podívat jako celek. Jde totiž o fantastickou sondu nejen do života kapely, ale i pražské scény a punkových a skejťáckých subkultur obecně. Při čtení se dozvíme, kde se kdo scházel, jak to tam žilo, proč to někde žít přestalo a jinde se to naopak rozjelo. Autorem knihy je frontman Matěj Homola, který je tu nejen kronikářem kapely, ale i průvodcem po pražské scéně.
Muzikantské autobiografie mají často tu smůlu, že si v nich umělci staví vlastní pomník. Takové knihy jsou pak na hranici snesitelnosti. Matěj Homola tomu ovšem sotva mohl být vzdálenější. Je upřímný, věcný, nic neokecává, dělá si srandu ze sebe i z okolí. Že umí psát písničky, to víme. Ale že dokáže napsat čtivou a svižnou bichli o kapele, to je úplně jiná disciplína. Při čtení jsem se opakovaně rozchechtal, a v kapitole, v níž popisuje, jak Wohnouti chtěli vytrollit Vypsanou fixu billboardem, jsem se rozřehtal na celé metro tak, až se na mě otáčeli cestující jako na blázna.
Podobně fungují i některé archivní fotografie. Přímo komediálně surrealistická je například fotka z dětství bubeníka Fenka, kterak u nich na kdesi na Vysočině doprovází coby desetiletý capart strejcovskou kutálku hrající na MDŽ nebo podobné ptákovině a podle výrazu v jeho tváři chce být evidentně někde úplně jinde. Kdekoliv, hlavně jinde.
Knihu, mimochodem v moc povedeném vydání, můžete zakoupit na turné, které teď Wohnouti jedou, a vrcholem letošních oslav pak bude listopadový koncert Bohémských 30 ve Velkém sále Lucerny.