Své zásadní dílo francouzský hudebník vydal necelých deset let poté, co odjel do Londýna prodat svou elektrickou kytaru a zesilovač, aby si mohl koupit první syntezátor. Šestidílný opus bez jakýchkoliv zpěvů a kapely nahrál mezi srpnem a listopadem roku 1976 ve svém domácím studiu.
Album nevzbudilo mezi vydavatelstvími velký zájem, někteří vydavatelé jeho odmítnutí později uznali za velkou profesní chybu. Desku nakonec ve Francii vydalo stejně jako předchozí Jarreho desku domácí vydavatelství Disque Motors. Další rok už se nahrávky chytil Polydor a poslal ho do světa se skladbou Oxygène (Part IV) coby prvním singlem.
Jean-Michel Jarre dal na obal desky dílo francouzského umělce Michela Grangera. Obraz si předtím zakoupil v galerii a jeho malíře požádal, aby upravil pozadí tak, aby bylo vhodné pro formát desky. Ponurý výjev ho prý inspiroval i k názvu celé nahrávky, ke které se Jarre celý život vrací. Není divu, byla to právě deska Oxygene, která ho nastartovala mimo jiné směrem k rekordním koncertům, na které v Paříži, Houstonu a Moskvě přišly miliony lidí. Jarre se díky nim zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.
V roce padesátého výročí desky Oxygene se ovšem Jean-Michel Jarre na svých koncertech nebude pouze vracet do minulosti. Představí i nové písně z chystané desky.