Tuhle neděli navštívila pražskou Roxy skupina Sebastian. Konal se zde křest nového alba s názvem sBohem. Již třetího alba v Sebastianově repertoáru. Křtu se zúčastnily i některé celebrity jako například Marpo, Sofian Medjmedj, nebo i Adam Mišík. Ovšem povedl se? Může si Sebastian na své konto zapsat další úspěch?
Po dobu celého koncertu mi přišlo, že atmosféra se postupně zlepšovala a zlepšovala. Jednoduše. Při nástupu bych řekl, že publikum nebylo zas tolik nadšené. Nenapomáhalo tomu ani ozvučení, které bylo otřesné: mikrofon uprostřed vypadne, když hrála kapela silnější melodii, tak nebylo Sebastiana slyšet atp.
Samozřejmě, o Roxy se říká, že je tam špatná akustika, ovšem jako divák si myslím, že se to dalo ozvučit mnohem lépe. Na druhou stranu musím ocenit, že Sebastian nezpanikařil a s kamennou tváří zpíval jakoby nic. Po pár písních dorazil Adam Mišík a společně on a Sebastian zazpívali dvě písničky. Od tohohle momentu šla atmosféra jenom nahoru.
Asi to bylo i tím, že to byl první hit, co tento večer zazněl. Konkrétně mluvím o písničce Cizinka. Každopádně, dav se semknul a společně vybudoval krásný chorál, který doprovázel oba zpěváky. Potom, co Adam odešel, Sebastian ten moment trochu ztratil s další písničkou, která dav nevyburcovala. Ovšem jeho řeč potom lidi zase probudila a nálada jen gradovala.
Po několika dalších písničkách se objevil druhý host večera… Marpo. Abych byl zcela upřímný, tak mě toto vystoupení zaujalo spíše po vizuální stránce, než té hudební. Dost mě totiž zaskočilo to, že zde byly výšlehy plamenů a že se změnil žánr ze "zamilovaného" popu na rap. Moc mi to nesedělo, ale očividně je to pouze má osobní preference, protože většinu to nadchlo a vystoupení sklidilo velký potlesk.
Pár písní poté začal samotný křest. Sebastian pronesl velice emotivní řeč. Řeč o tom, co pro něj tohle album znamená. Jak moc je pyšný, že ho může konečně vydat. Poté už na pódium přišel velice nečekaný host v podobě Bena Cristovaa. Vypadalo to, že ani samotný Ben moc nečekal výzvu na pódium. Každopádně album bylo pokřtěno a koncert pokračoval.
To už byl dav v euforii a v několika úsecích už Sebastian nemusel ani zpívat. Upřímně mi to ta atmosféra vytřela zrak. Potom už na poslední písničku přišel pomoc i Sofian Medjmedj, kdy spolu se Sebastianem slušně zazpíval písničku Ledovej klid. Pak už byl konec… teda vlastně nebyl. Všichni odešli z pódia a vypadalo, že je konec. Ovšem publikum chtělo přídavek.
Dostalo ho, ale musím vytknout, že konec byl až moc přeefektovaný. Všude výpaly světla, paprsky a ohně… až z toho bolely oči. Chápu, že závěr má být epický atd., ale tohle už bylo moc. Každopádně pravý konec přišel až když vlastně všichni, co se podíleli na úspěchu Sebastiana, byli přizváni na pódium. Dalo to takovou hezkou, dojemnou atmosféru. Sice to potom bylo dle mého až moc přetažené a trvalo to až moc dlouho. Ale musím uznat, že to bylo hezké.
Z první řady
V nepravidelné sérii článků Z první řady zprostředkováváme emoce a bezprostřední koncertní vjemy těch nejoddanějších mladých hudebních fanoušků.