V legendární jižanské rockové kapele strávil Beard většinu svého života a zažil v ní snad všechny myslitelné vrcholy a pády. Zpěvák a kytarista Billy Gibbons, basák a zpěvák Dusty Hill a Frank Beard tvořili zlatou sestavu ZZ Top a vydrželi spolu hrát přes padesát let. Nabízí se poznámka, že se to dalo čekat – když kapela přežila divoká sedmdesátá léta, kdy se proslavila a neúnavně vyrážela na jedno turné za druhým, byla už dál schopná přežít všechno. Úspěch a nasazení ZZ Top v té době totiž Franka Bearda málem semlely. Nijak se netajil tím, že tehdy propadl drogám a alkoholu, otevřeně o tom mluvil v rozhovorech coby varování. První vrchol zažila kapela v roce 1977, kdy jela slavné, přes rok a půl trvající turné Worldwide Texas Tour. Jenže spolu s úspěchem si Beard sáhl na totální dno a po úspěšném turné musela přijít tříletá pauza, během níž nastoupil na odvykačku.
„Všechny prachy, co jsem tehdy vydělal, jsem narval do drog,“ ohlížel se za svou minulostí otevřeně ve filmu ZZ Top: That Little Ol‘ Band from Texas. „Nikdy jsem neměl dost peněz na to, aby se ze mě stal závislák. Jenže pak přišel rok 1977 a já ho ze sebe udělal.“ Frčel v tabletách, kokainu, heroinu a do toho si jako správný Texasan rád přihnul.
Beardova závislost ale měla skoro filmový happyend. Když se vrátil z odvykačky a ZZ Top se zase dali do skládání, kapela jako kdyby byla pokropená živou vodou a teprve tehdy před sebou měla práci na těch nejlepších nahrávkách. ZZ Top z 80. let jsou jiní než ze začátku kariéry. Jejich hudba byla víc groovy, už se nedržela tak zarputile bluesových kořenů. Kapela si víc hrála s efekty, synťáky a propojila tehdy doznívající hard rock s nastupujícím stadionovým rockem. Absolutním vrcholem pak bylo album Eliminator. Nesmrtelná nahrávka s hity jako Gimme All Your Lovin‘, Legs nebo Sharp Dressed Man, stálice jejich koncertních setlistů i noční rockotéky v klubu Vagon. I kdyby od té doby ZZ Top už nic nevydali, měli splněno a vešli do rockové historie. A to pak ještě přišly další komerčně superúspěšné desky Afterburner nebo Recycler.
Na těchto třech deskách je dobře slyšet proměna, kterou kapela od původních nahrávek prošla. Brousili svůj zvuk, v němž mísili blues, jižanský rock, hard rock a tehdejší moderní aranže. A Beardovy bicí v tom broušení hrály velkou roli. Nikdy v sobě nezapřel Texasana, jeho herní styl vycházel z texaského shuffle. Když Beard tento jižanský groove s výrazným švihem přinesl do ZZ Top, vznikl rytmický základ, jaký tehdy na scéně žádná jiná rocková kapela neměla. „Dnes jsme já a Elwood (Francis, baskytarista po zesnulém Dusty Hillovi, pozn. red.) ztratili drahého přítele a kolegu,“ vyjádřil se k Beardově smrti na sítích Billy Gibbons. „A svět přišel o jednoho z nejpřirozeněji inovátorských bubeníků a pravého syna Texasu. Jeho specifický styl hraní dokázal udržet ZZ Top na špici.“ Ta slova nejde zpochybnit.
Beardův texaský původ nejenže se vepsal do jeho stylu hraní. Bubeník se k Texasu hlásil vždycky, v rozhovorech i při volnočasových aktivitách. „Jsem Texasan už sedmou generací,“ pravil hrdě ve výše zmíněném dokumentu. „Vím, že rodina mého táty přišla do Texasu v roce 1836. A vím, že moje babička, Bessie Dossett, v roce 1899 do Texasu dokráčela za naloženým krytým vozem až z Louisiany.“
Vlastnil ranč v texaském Richmondu, městě, v němž se zapojoval i do komunitních a sousedských aktivit a kde obrážel golfové turnaje. A zde také v pondělí 17. srpna zemřel, v domácí péči na ranči, v rodinném kruhu. Příčinu smrti rodina neupřesnila.