Titulek ani perex zdaleka nestačí na popis, proč byl Sonny Rollins pro světový jazz tak zásadní. Nestačí ani na článek, protože jeho životní příběh a obří diskografie by vydaly na knihu. Harlemský rodák se začal jazzu a bebopu věnovat už ve 40. letech, jako šestnáctiletý se chopil tenorsaxofonu, nástroje, který je s jeho kariérou silně spjatý. Po střední se dal na profesionální hudební dráhu, na prvních nahrávkách se podílel už v roce 1949.
V 50. letech patřil mezi formativní osobnosti moderního jazzu, nahrával s Milesem Davisem, Charliem Parkerem, T. S. Monkem, ale začal se věnovat i vlastní tvorbě. Například jeho skladba Oleo z roku 1954 se stala později jazzovým standardem, to samé bychom mohli říct třeba o Airegin z téže doby a mohli bychom pokračovat.
Později se začal věnovat experimentování i avantgardě, ale zajímal se i o populární hudbu, funk a R&B, které ve své tvorbě suverénně propojoval s jazzem. A hostoval i na desce Rolling Stones Tatoo You z roku 1981. O rok později vystoupil v tehdejším Československu ve Velkém sále Lucerny, v roce 2012 se do téhož prostoru vrátil, když vystoupil v rámci festivalu Struny podzimu.
Sonny Rollins zemřel 25. května doma v New Yorku. Nechal po sobě téměř padesát studiových alb, jedenáct živáků a jako sideman se objevil na desítkách dalších nahrávek nejen výše zmíněných legend, ale třeba i bubeníka Maxe Roache nebo Dizzyho Gillespieho.