Autobiografie mají většinou tu smůlu, že je jejich autoři píšou tak, jak chtějí být vzpomínáni, nikoliv že by se svědomitě a poctivě ohlíželi za svým životem. Každý umělec, a pro rockové hudebníky to platí dvojnásob, má své démony či kostlivce ve skříni, které papíru nesvěří. Při čtení knihy Tváří v tvář tyto pochyby vůbec nevytanou na mysli. Její autorka Debbie Harry totiž sype vzpomínky jednu za druhou s takovou kadencí, že už ve třetině knihy jako kdyby měla zážitky za deset rokenrolových životů.
Hearth of Glass, nadčasová skladba, na kterou se trsalo nejen v New Yorku.
Debbie Harry tak svůj život popisuje jako nekonečný řetěz historek, poznámek a glos, čímž vlastně nečteme ani tak paměti stárnoucí hvězdy, jako spíš koukáme do kaleidoskopu, ve kterém se protáčí všechno možné od LSD doma v mrazáku až po Andyho Warhola. Navíc Debbie Harry často místo o sobě mluví o lidech, se kterými pracovala a místech, která navštěvovala, díky čemuž se v knize stává průvodkyní po nesmírně zajímavém, tepoucím a divokém New Yorku 70. let. Po dočtení knihy nebudete vědět víc jen o Debbie Harry, pravděpodobně stejně tak budete toužit alespoň na jeden den cestovat v čase a zajít si na party do CBGB, svého času jediného rockového klubu v celém obřím městě. A nemusí to být jen CBGB, New York v pamětech Debbie Harry, to je skutečně město, které nikdy nespí a když vás nad ránem vyhodí z posledního klubu, pořád bude otevřený nějaký veselý travesti podnik s náručí široce otevřenou každému nočnímu chodci.
Vzpomínky vtipné i mrazivé
Středobodem vyprávění je samozřejmě kapela Blondie a život Debbie Harry. Zpěvačka nemá problém prozradit velmi nepříjemné detaily ze svého života, zároveň ale lehce šokuje rázností, se kterou se s nimi vyrovnává. Například když znásilnění lupičem popisuje jako vloupání do bytu se závěrečnými slovy „a pak mě vopíchal, ještě, že v tý době neřádila AIDS.“
Harry toho zažila hodně, permanentní rokenrolový život ji naučil nahlížet na nepříjemné situace s určitým cynismem a hroší kůží, přesto se (a to se jí nelze divit) několikrát v knize svěřuje, že věčné poznámky na její vzhled a tlačení tiskem do pozice sexsymbolu ji dokázaly rozhodit a jemně řečeno naštvat. Jenže opět platí výše vyřčené, jako vypravěčka toto téma nakousne vždy jako součást nějaké historky, jako pointu pokrčí rameny a pustí se do vyprávění další. Ne proto, že by před tématy utíkala, ale protože před nimi naopak utéct nemohla, za pár měsíců se jí zase vrátila z jiného směru a přijde na ně znovu řeč. Platí to pro nepříjemné poznámky, problémy s bydlením, špatnou finanční situaci, pracovní třenice a tak dále, a tak dále, čtyřicet let na scéně stále dokola.
Díky tomu, kolik toho Debbie Harry stihne odvyprávět, si prakticky každý najde v knize něco zajímavého. Mě coby hudebního novináře nejvíc zaujaly pasáže věnované slavným producentům. Na Phila Spectora vzpomíná zpěvačka jako na agresivního člověka, který kapelu pozval na mejdan, celý večer máchal ve vzduchu bouchačkou a po Harry chtěl, aby proti její vůli furt zpívala, takže nakonec byla ráda, že se místo s Blondie rozhodl produkovat Ramones. Naopak na Giorgio Morodera, který s Blondie natočil veleúspěšný hit Call Me, vzpomíná jako na perfekcionistického elegána, který potvrzoval stereotypy o italských svůdnících a všude se nechal doprovázet krásnými milenkami.
Ale dojde i na historky z kategorie bizarních, jako když Debbie Harry přijala pozvání do pořadu The Muppet Show, kde následně mezi loutkami zpívala One Way Or Another a nikdo kromě ní si ve studiu neuvědomoval, že je to píseň o stalkerovi.
Opravdu se to stalo, píseň o stalkerovi v The Muppet Show.
Tváří v tvář se tak řadí do úzké skupiny životopisů, ve kterých umělci místo o sobě raději vypráví o lidech okolo sebe. To je vždycky radost, byť se na závěr může přikrást myšlenka, že jsme místo autobiografie četli epizodicky vyprávěný výlet časem s lehce edukativním podtextem. Ale i takový výlet má někdy velkou cenu a díky Debbie Harry za něj.
Debbie Harry: Tváří v tvář
Životopis Tváří v tvář napsala Debbie Harry v roce 2019, český překlad vydalo letos nakladatelství Citadelle.