Obrázek k článku Fenomén Ztracený: Jak odepsaný opilec bez budoucnosti naplnil tři Edeny
| Honza Vedral | Foto: Ondřej Košík (Supraphon)

Fenomén Ztracený: Jak odepsaný opilec bez budoucnosti naplnil tři Edeny

Před patnácti lety živořil jako barový muzikant, dnes Marek Ztracený mění dějiny české populární hudby. Během týdne oznámil tři koncerty v pražském Edenu a lístky na první dva zmizely v řádu hodin. Jak se zrodila hvězda ze Železné Rudy? Na to v podcastu Headliner CZ odpovídají VKV – Vlček, Konáš Vedral.

Kde a jak se objevil Marek Ztracený? V čem byla výjimečná skladba Ztrácíš? Proč si všichni mysleli, že bude jen one hit wonder? Proč od Ztraceného dával celý showbyznys ruce pryč? Za co vděčí Richardu Krajčovi? Co mají společného Marek Ztracený a Michal David? Jak se Ztracený postavil znovu na nohy? A v čem si prospěli s Hanou Zagorovou a Karlem Gottem? Co si myslí o výtkách kritiků sám Marek Ztracený? A co s tím má společného Miloš Zeman?

Ve speciálu podcastu Headliner CZ probíráme zevrubně celou kariéru nejúspěšnějšího současného českého popového muzikanta. Dojde i na rozhovor s hledačem talentů Martinem Červinkou a konfrontaci se samotným Markem Ztraceným. 

Marku Ztracenému se během jednoho týdne povedlo prodat devadesát šest tisíc vstupenek. Jeho fenomén je dnes srovnatelný s Kabáty na Vypichu a podle všeho trumfnul i Nedvědy na Strahově. "Od začátku byl nepřehlédnutelný. Bylo to ještě před příchodem streamovacích služeb a jeho debutovému singlu se nedalo vyhnout. To prostě nešlo. Byl všude," popisuje Jarda Konáš období prvního hitu Ztrácíš, který vyšel v roce 2008. 

"Ten rok se objevili dva. Klus a Ztracený, jak já říkal hnus a zvracení," doplňuje ho pobaveně Josef Vlček a Honza Vedral přidává vzpomínku na vůbec první rozhovor, který tehdy Ztracený poskytnul českým médiím. "Přišel o tři hodiny později, protože hrál do rána někde v baru. A celé to zakončil tím, že chce vyprodat tehdy ještě Sazka Arénu. Na vydavatelské firmě za to dostal seřváno."

Slibný začátek a pád

"Ztrácíš mělo všechny aspekty toho, co českého posluchače fascinuje. To je taková ta trochu nešťastná láska, která prostě mizí a člověk ji ne a ne polapit. To najdeme ve spoustě českých písniček a vždycky to dobře funguje. Z profesionálního hlediska bylo jasné, že je to hit," popisuje s odstupem čtrnácti let Ztraceného první hit Josef Vlček. 

Jeho písnička byla možná největší událostí v českém éteru od dob, kdy Kryštof vypustil Lolitu, přesto to dlouho vypadalo, že Ztracený zůstane jen one hit wonderem, který svůj talent utopí v mejdanech a alkoholu. Po dvou deskách od něj dala ruce pryč i vydavatelská společnost. "Vypadalo, že Marek tu kariéru ukončil. Pokud začínal na nule, najednou byl mínus dvacet," konstatuje v podcastu hledač talentů Martin Červinka, který se zpěvákem podepsal první smlouvu. 

Hvězda padá vzhůru

Období, kdy měl sto šestnáct kilo a nikdo mu nevěřil, ale nakonec Ztracený proměnil ve svůj triumf. "Jako klavírista populární hudby u nás nemá obdoby. Když jsem ho viděl naposledy, skutečně to působilo, jako by to byl Elton John. Byla to velká podívaná," upozorňuje Josef Vlček, že přes všechny výtky byl základ úspěchu Marka Ztraceného vždycky hudební. "Udělal rozhodnutí, že bude dělat pop, který je pro jeho spolužáky z konzervatoře primitivní, ale přinese mu posluchače," všímá si Honza Vedral. Touhu uspět měl Ztracený vepsanou ve své DNA od malička a byla důležitá pro další dění v jeho životě i kariéře. 

Po zkušenostech, které nabral na Kryštof kepech, kde na poslední chvíli nahradil Michala Hrůzu, se totiž Marek Ztracený naplno vrhnul do řemesla mainstreamového popu. "Je to legitimní cesta. Nebude považován za skladatele nebo básníka, ale nemá smysl zpochybňovat jeho talent nebo schopnosti jenom protože se rozhodl dělat přímočarou muziku," podotýká Jarda Konáš. "Jako produkt pro mainstreamové publikum je to naprosto precizní věc."

Stačí jen chtít

Pozoruhodná cesta muzikanta, který ve víru pražské noci padnul skoro na dno, pokračovala psaním songů pro Karla Gotta a Hanu Zagorovou, které se staly jedněmi z posledních hitů jejich kariér a Ztraceného nenápadně nasměrovaly na jejich pozici. Byl to všechno promyšlený tah, dílo náhody anebo ambice kombinovaná s pracovitostí?

"Mám to rád a chci to víc, než ostatní," říká v telefonickém rozhovoru přímo Marek Ztracený. "Já jsem neudělal žádný rozhodnutí. Opravdu miluju dělat hudbu pro davy a dělám ji tak jak mi zobák narostl." Na druhou stranu sám přiznává, že bez cílevědomosti by to nešlo. "Ještě před pár lety jsem byl schopen podplácet lidi, abychom hráli v hlavním čase," podotýká během rozhovoru. 

Klidně mluvte

A jak vnímá kritiku, která v České republice nutně provází jakýkoliv úspěch? "Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ale mě je celkem jedno, co říkáte. Klidně si tam mluvte další hodinu," rozesměje Ztracený na závěr svou upřímností celé osazenstvo podcastového studia Headlineru. A v čem vidí svůj úspěch sám? "Kdokoliv přijde na náš koncert, ať je to starej metalista nebo posluchač Dream Theater, zkrátka někdo, kdo není na naši hudbu nastavenej, přijde a řekne: Není to můj šálek čaje, ale mělo to brutální energii, bylo to profi a ta atmosféra byla strhující."