Obrázek k článku Jan Bendig: Úspěch, rasismus, pomoc od Hany Zagorové i škola Věry Bílé
| Liv Boková | Foto: Championship Music

Jan Bendig: Úspěch, rasismus, pomoc od Hany Zagorové i škola Věry Bílé

Po talentové soutěži, kde se ukázal jako patnáctileté ucho, se od něj všichni odvraceli, mnozí nechtěli mít nic společného „s Romákem“. Jednu z prvních šancí mu dala Hana Zagorová, hodně se naučil od milované Věry Bílé. Hudebně se našel ve stylu latino, zpívá česko-romsky, jeho klipy dnes mají miliony zhlédnutí a sledují ho statisíce fanoušků.

Za mikrofon podcastu Headliner CZ tentokrát usedla Liv Boková a jako svého hosta uvítala zpěváka Jana Bendiga. Ten otevřeně, s úsměvem a pokorou mluví o cestě, mnohdy trnité, která vedla k současným úspěchům. Probíráme jeho nynější aktivity, nejbližší pracovní plány, včetně muzikálového seriálu pro Romflix a největšího koncertu jeho dosavadní kariéry. Mluvíme o jeho vztahu k Chánovu, pravidelném koncertování v Anglii, spolupracích, které si vysnil už jako malý kluk, a teď se stávají realitou.

Hodně vidět není zas tak dlouho. Milníkem bylo objevení stylu, který mu sedí: „Já jsem se strašně dlouho hledal a pro mě byl největším zlomem ten styl muziky, který jsem začal dělat, a to bylo latino.“ Inspiroval se na akci ve Švýcarsku. Fresh startem byl pro oba duet s Markétou Konvičkovou s „velkým“ videoklipem.

V současnosti má na YouTube přes jedenáct a půl milionu zhlédnutí, klipy s další kolegyní ze Superstar Monikou Bagárovou mají dokonce přes sedmnáct milionů. „Je to šílený,“ říká k tomu rozzářený Honza a uznává, že na číslech mají podíl i příznivci ze zahraničí: „Sledují nás lidé z Anglie, z Austrálie, … ale původně jsme si říkali, že jsou to Češi, kteří tam žijí. Pak jsme ale s Monikou přijeli na akci do Polska.“ Kde se na ně sesypaly zástupy místních příznivců, a pochopili, že je možná za hranicemi neposlouchají jen krajané.

Příznivce má Honza i v Anglii, kde před Superstar s celou rodinou tři roky žil a teď tam, i několikrát do měsíce, pravidelně vystupuje. „Sledují nás jen na dálku, takže když tam pak přijede Čech, užívají si to,“ říká o místní romské a české, ale i polské komunitě, k nimž se ale přidávají i Angličané.

Texty jeho písní jsou kombinací češtiny a romštiny. Jak na ni přišel? „Než jsem se, dá se říct, našel, protože člověk se hledá celej život, v tý muzice, dělal jsem pořád nějaký popový věci. V angličtině, dělal jsem to v češtině a zapomínal jsem na to, odkaď jsem. A to jsem nechtěl. Chtěl jsem, aby lidi věděli, že umím zpívat romsky, že je to můj původ, že je to moje krev.“ Spojil tedy romštinu a češtinu a ono to funguje: „Teď když někde zpívám, tak vidím z pódia, jak to bílý publikum zpívá romsky, což je pro mě neuvěřitelný.“ Češi si prý sami hledají významy jeho textů na internetu. „Co je víc, než spojit více národností a nedělat v tom rozdíly? Na mých koncertech se neřeší, jestli je tam Romák, jestli je tam Vietnamec, jestli je tam černoch…“

Rom nebo Cikán? Na přímou otázku odpovídá: „Já to nerozlišuju. On každej řeší… Rom… Cikán… Já když mluvím s bílým, s gadžem, tak řeknu Rom. Když mluvím s mým bratrem, jakože s Romákem, tak řeknu Cikán.“ V rámci další debaty uvádí: „I kdybys mi ty teď řekla, že jsem Cikán, tak jsem, já bych se vůbec, ježišmarja, vůbec neurazil.“ Kombinace angličtina-romština zatím není na pořadu dne, teď chce něco budovat tady a expanze do světa je v kategorii „možná jednou“.

Honza Bendig je za současnost vděčný, a protože ví, jak to sám měl těžké, pomáhá mladým talentům. „Tam, odkud pocházím, to bylo jako kdyby člověk neexistoval.“ Spolu s Monikou Bagárovou například nahráli skladbu s dvanáctiletou dívkou z Chánova. Na sociálních sítích hojně podporuje a zasedá v porotě soutěže pro talentované zpěváky Miri Gili, již pořádá organizace Romodrom.

Kromě zpěvu se věnuje také internetové televizi Romflix, kterou vede se svým manažerem a kde hraje ve třech seriálech, v jedné telenovele muže, v dalších dvou show ženu. Mají připravenou žhavou novinku, o níž zatím nechtěl moc prozrazovat: „Je to hranej muzikál Amor.“

Na začátku září měl mít největší koncert kariéry ve Foru Karlín, odložil ho však na 25. února příštího roku. Proč, když přípravy šly skvěle? „Chtěl jsem oslovit Lucku Bílou a Michala Davida, jenže mi strašně dlouho trvalo, než jsem se odhodlal… Já jsem se totiž hrozně styděl a bylo mi to blbý, abych je hned po naší první spolupráci od videoklipu, prostě… tak pojďte mi ještě zazpívat na koncert.“  Neměli s tím samozřejmě problém, ale v daný termín a ještě dlouho poté měli plné diáře. Vymyslet datum, které by se hodilo všem, byl „boj jak prase“: „Protože jsme tím museli nechat projít i tanečníky. Všechny, co na tý show dělaj. Plus další hosty, kteří mi na to kývli.“ Chystá se velká show inspirovaná třeba i stylem Justina Biebera.

Lucie Bílá je jednou z velkých zpěvaček v Honzově životě a zároveň jedním z jeho splněných snů. Poprvé měl šanci si s ní zazpívat už jako sedmiletý klučina, tehdy ho ale maminka nepustila, protože se o něj bála. Dvacet let poté, ho Lucie sama oslovila k nazpívání duetu a letos s ní pojede jako host celé vánoční turné. „Budu si to užívat jako divák i jako host,“ těší se. V duetu s Michalem Davidem se vrátil do minulosti – do osmdesátek či devadesátek.

Hana Zagorová byla před lety první, kdo Honzovi dal šanci, když se od něj všichni odvraceli. Po její nedávné smrti napsal na sociální sítě vřelou vzpomínku a poděkování. „To byl rok 2010. Po Superstar jsem to neměl úplně jednoduchý. Tam spousta lidí na mě koukala skrze prsty, a když jsme hledali někoho, kdo by se o mě staral, tak všichni ode mě dávali ruce pryč. To bylo šílený. Anebo mi narovinu řekli, že s Romákama prostě nechtěj dělat,“ vzpomíná Jan Bendig na tvrdé začátky. „A pak najednou tam byla tahle pomoc od Hanky. A tam jsem poznal, jak skvělej člověk to je. A pak jsem ji potkal i třeba po několika letech, vždycky za mnou přišla, podala mi ruku, dala mi pusu…“

Hodně ho naučila i další velká žena, která už není mezi námi: „Když se řekne Věra Bílá, tak mě napadne člověk s obrovitánským srdcem, smyslem pro humor a smyslem pro hudbu.“ Vzpomíná, jak Věra slyšela na zkouškách kapely každou drobnou chybičku, jak ji všichni poslouchali. „U ní jsem se naučil si říct nahlas, co v tý hudbě chceš, protože, jakmile to neuděláš, tak to nejde z tebe.“ Když na někoho zařvala, cikánsky, šel mráz po zádech. Navíc u toho kouřila jednu za druhou. „Ach jo, chybí mi, no,“ posteskl si Honza s ohromnou láskou v očích téměř v závěru našeho podcastu.

Poslechnout si pak dále můžete, o čem ještě sní a díky čemu si uvědomil, že chce děti a šílenou rodinu.

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.