„Hlavně ať mě nikdo nevidí,“ vzpomíná v podcastovém rozhovoru s Honzou Vedralem na dobu, kdy jí vyhovovalo být spíš muzikantkou schovanou vzadu. Přesun do role frontwoman pro ni byl výrazným vystoupením z komfortní zóny. Sebevědomí přišlo postupně. Dnes už se na pódiu cítí úplně jinak.
Proměnil se i její pohled na to, jaké je být ženou v české rockové kapele. Dřív to podle svých slov vnímala skoro jako „prokletí“. Měla pocit, že okolí nevidí, co všechno za její rolí stojí, a že ji část publika nejprve posuzuje podle vzhledu a až potom jako zpěvačku. Teď už to bere spíš jako výhodu.
Na koncertech si dokonce všímá lidí, kteří zpočátku vypadají nedůvěřivě. O to víc ji baví sledovat, jak se jejich výraz během vystoupení mění. „Najdu si toho jednoho v publiku, který se dívá jako: co to ty vole je. A na konci má pusu dokořán,“ popisuje se smíchem.
Do života kapely navíc v poslední době vstoupilo mateřství. Jeden z největších koncertů Jamaron, vlastní Forum Karlín, odehrála Mája pouhé dva měsíce po porodu. Teprve zpětně prý docenila, jak náročný plán to byl. Během koncertu místy cítila, že ještě není v plné fyzické kondici, přesto se na pódium vrátila a následně s kapelou absolvovala nabité koncertní léto.
Dnes říká, že koncerty pro ni někdy znamenají i určitý odpočinek od každodenního režimu s dítětem. Jamaron totiž dávno nejsou jen pět lidí na pódiu. Kolem kapely funguje početná skupina příbuzných a blízkých, kteří pomáhají s technikou, merchem, dopravou, natáčením i hlídáním. „Je to totální family business,“ shrnuje Dostálová.
Hlavně vydržet
Rodinný základ mají Jamaron od začátku. Kapelu založila se svými bratry a právě rozdělení rolí je jedním z důvodů, proč celek funguje. Jeden řeší finance, další zásadně ovlivňuje hudební podobu nahrávek, ostatní se starají o PR nebo sociální sítě. Sama Mája dnes s nadsázkou tvrdí, že jejím hlavním úkolem je přijet včas a zpívat.
Za růstem kapely je ale především dlouhá práce. Jedenáct let z ní podle Dostálové členové prakticky neviděli žádné peníze, protože všechno vraceli zpátky do jejího fungování. Postupně řešili vlastní světelnou show, podobu koncertů, komunitu fanoušků nebo Patreon. A teprve v posledních letech se dostali do bodu, kdy je hudba skutečně začala živit.
Jamaron jsou tak zajímavým příkladem kapely, která se i v dnešní době dokázala „vyjezdit“ od malých koncertů k velkým sálům. Bez rychlého zázraku a bez jednoho okamžiku, který by všechno změnil. V rozhovoru dojde také na spolupráci s Universal Music, producenta Damiana Kučeru, koncert s Alicem Cooperem, chystané turné se Škwor, práci s fanouškovskou komunitou nebo na to, proč Jamaron dlouho hledali zvuk, za kterým by si opravdu stáli.
A když má Mája na závěr poradit kapelám, které jsou teprve na začátku, její recept je překvapivě jednoduchý: „Vydržte. To je jediné, co potřebujete. Vydržet dlouho.“
