„Ještě štěstí, že má rád kytary. Taky mohl mít rád klavírní křídla,“ směje se Míla Dubská, když přijde řeč na sbírku kytar, kterou má Petr Dvořák doma a čítá kolem 40 položek. Zaníceným hudebním fanouškem je od svých patnácti let, dokonce má vlastní kapelu Brumloboys. A když je příležitost, vyráží do světa za hudebními zážitky. Přesně to bylo předmětem rozhovoru v podcastu Headliner CZ, kam si Petra s Mílou pozval Honza Vedral.
Hned na začátku padl slib, že tohle bude rozhovor, ve kterém se nebude mluvit o televizi. Petr Dvořák si oddechl: „Tak to je fantastické, těším se.“ Vydrželo to skoro. Což je u bývalého generálního ředitele České televize vlastně úspěch. Ale zpátky k hudbě. Tou to totiž všechno začalo někdy, když bylo Petrovi patnáct. „Byla to moje hlavní motivace, abych se začal učit anglicky, protože jsem chtěl rozumět textům kapel, které jsem v té době poslouchal,“ vypráví o dospívání v Českých Budějovicích.
Kytara se objevila brzy. Lidová škola umění ale dlouho nevydržela. „Dal jsem to asi půl roku, protože mě nutili hrát noty a nenechali mě hrát barré akordy a připadalo mi, že mě omezuje,“ vypráví Dvořák. Sen stát se velkým rockovým hudebníkem ho prý držel dlouho. „Trvalo to až do mých pětatřiceti, kdy jsem oslavil narozeniny, a protože ten dárek mi nechtěl nikdo dát, tak jsem si ho dal sám a nadělil jsem si sám sobě elektrickou kytaru.“Od té chvíle vede stopa k Brumloboys, kapele, jejíž název nevznikl z brumlání, ale z Brumlovky, kde se parta kamarádů scházela už na vysoké škole. Dvořák ji popisuje s odzbrojující přesností: „Je tam několik opravdových muzikantů, který drží tu muziku. A pak jsme tam my, kteří do toho trošku křičíme, zpíváme, kolíbáme se a tváříme se, že tančíme.“ Nedílnou součástí souboru je i tanečník. „Kdyby náhodou někdy nebyl, tak si myslím, že lidi budou odcházet trošku zklamaní,“ směje se Míla Dubská, když popisuje poslední koncert na Slamníku, který začal svéráznou verzí Should I Stay or Should I Go od The Clash.
Hraní v kapele je ale jenom jeden aspekt fanouškovství. Petr s Mílou dlouhodobě jezdí za hudbou tam, kde to podle nich dává největší smysl. Když na U2, tak do Dublinu, když na Police, tak do Londýna, když na Rolling Stones, tak do Hyde Parku. „Petr vyhledává koncerty v domovišti těch daných interpretů nebo skupin,“ vypráví Míla Dubská. „Je tam úplně jiná atmosféra.“ U2 v Dublinu pro ni byli jedním z těch zážitků, které zůstanou na celý život. „Celý ten stadion vyletěl nahoru a od první noty až do poslední to s nimi jako chorál odzpíval.“
Ne všechno má ale romantický filtr. Společně byli i na nechvalně známém Woodstocku po pětadvaceti letech. Podařilo se jim naštěstí odjet dřív, než propukly nepokoje. „Ta organizace byla pekelná, neodvážely se odpadky, lidi tam přestávali mít co jíst, co pít,“ popisuje Petr. „Toalety jim tam vlastně nefungovaly, takže tam všechno vytékalo na zem a ty lidi, protože byli různě upravený, se v tom váleli,“ doplňuje ho Míla, když popisují, proč se zdekovali dřív, i když původně plánovali, že na místě přespí v pronajatém autě.
Proti tomu stojí zážitky z Burning Mana či Glastonbury. Legendární festival popisují jako místo, které se člověku zařízne do paměti. „Tam jsem byla nadšená jako nikde jinde,“ říká Míla. „Byl to pro mě silný zážitek nejenom tím rozsahem a atmosférou. Pro mě to bylo zatím nejvíc z festivalů, co jsme zažili.“ Petr je v tom podobně přímočarý: „Myslím si, že z hlediska hudebních festivalů nemůže být nic víc.“
Jeho Glastonbury je ale také fotografické. Petr Dvořák je vášnivý fotograf a z festivalů vozí tisíce snímků, které potom dlouho probírá. „Když to procházím, tak na spoustě z nich teprve napodruhé objevuju, kde všude jsem byl a co všechno jsem viděl, protože třeba v tu chvíli, kdy jsem to fotil, jsem si nevšimnul, že za objektivem je i něco, co jsem na první dobrou nezaznamenal.“
Fotografie je druhá velká linka podcastového rozhovoru. Dvořák krom samotného focení s Mílou Dubskou, která je její ředitelkou, stojí za Leica Gallery Prague. Právě tam v 19. června otevřou výstavu Juliana Lennona. Míla vysvětluje, že bude zaměřena na dva aspekty Lennonovy tvorby: cestovatelský a hudební. „Bude tam série z Kuby, z New Yorku, z Benátek,“ říká. „A potom ta druhá, hudební. Tím, že je sám hudebník a má v téhle branži spoustu přátel, se dostává lidem úplně blízko,“ vypráví o fotkách U2, Stinga a dalších slavných hvězd.
Ve stejný den, kdy má výstava vernisáž, se rozbíhá ještě další hudební aktivita, kterou Petr s Mílou mají: Troja Festival. Festival klasické hudby na netypických místech v Troji vznikl ze sousedského setkání s houslistou Josefem Špačkem. „Zjistili jsme, že máme nového souseda, tím nemyslím souseda přímo vedle nás, ale trojského. A tím je Pepa Špaček,“ říká Dubská o slavném houslistovi. Společně založili Trojský hudební spolek a začali pořádat festival, který chce klasiku ukázat na netradičních místech. Proto se bude hrát na Trojském zámku, ve Vinici svaté Kláry, v zoo, v bývalém Trojském pivovaru i ve staré čistírně odpadních vod. Letos přibude planetárium. „Nové planetárium funguje úplně skvěle a dokáže dát hodně zmenšenou představu, jak to může vypadat potom v té velké Sphere v Las Vegas,“ říká Dvořák.
Lasvegaská Sphere se do rozhovoru dostala i přes U2. Pro Petra to byl jeden z nejsilnějších vizuálně-hudebních zážitků poslední doby. „To je úplně nová dimenze zábavy,“ říká. Popisuje koncert, kde se kolem kapely bortí Las Vegas zpátky do pouště a obraz se děje před vámi, nad vámi i vedle vás. Je to přesně typ zážitku, který se špatně převypráví, ale dobře vysvětluje, proč ho hudba baví nejen jako zvuk. „Mám to vizuálně hudební,“ vypráví nadšeně Petr Dvořák.
Nejlepší moment ale přijde až ve chvíli, kdy se řeší, jestli bude mít Petr někdy v Leica Gallery vlastní výstavu fotek. Míla Dubská odpoví bez zaváhání: „Nebude.“
Petr to ovšem nebere jako křivdu. „Kdyby mi chtěl někdo udělat výstavu, protože mám dobrý fotky, budu rád. Ale nebudu ji dělat, protože si to můžu dovolit, když nám ta galerie patří. To mi za to moc nestojí.“ Raději prý bere jako čest, že jeho fotky z Glastonbury pravidelně otiskuje Headliner. To my ovšem taky!
„Asi je to trošku úchylka a trošku vášeň,“ říká Petr Dvořák o muzice. A přesnější definice není potřeba. Celý rozhovor si poslechněte zdarma v podcastu Headliner CZ.