Zagorčina píseň se jmenuje Anděl strážný. Je to jedna z nejznámějších a nejkrásnějších písní Radky Vrankové čili Radúzy, kterou Hana Zagorová nazpívala pro své poslední sólové album Já nemám strach. Když ji dnes slyšíte s dominujícím klavírem v doprovodu, divíte se, že tehdy, v roce 2018, byla přehlédnuta. Veřejnost tehdy dala přednost titulní skladbě Marka Ztraceného.
Původní verze Anděla strážného je jednou z dvaatřiceti písní, které jsou součástí právě vydaného alba alba Srdečně (Nejkrásnější šansony 1968 – 2018). Zagorová, podobně jako většina hlavních hvězd českého popu šedesátých až osmdesátých let, byla zpěvačkou mnoha tváří, jak to vyžadoval tehdejší československý hudební průmysl. Zpívala všechno od jednoduché bubble gum music ze sedmdesátých let až po písně skrytě protestního charakteru z nejzazšího konce osmdesátek, ale tato kompilace ji představuje jako vynikající šansoniérku, která dokázala textům dát hluboce pravdivou tvář. Koneckonců, některé z takových textů si napsala sama.
Druhou verzí Anděla strážného začíná nové album jejího partnera Štefana Margity Andělé strážní. Jestliže její sólová nahrávka je hluboce emocionální, společné dueto má v sobě ještě větší sílu a – v dobrém slova smyslu – patos dialogu mezi nebem a zemí. Inu, operní tenor se nezapře, i když se hodně drží na uzdě. V nové verzi zůstal zachován hlavně Hanin hlas, aranžmá je bohatší, ale co je hlavní, ve spojení s elegantním doprovodem vzniká nostalgické cosi, připomínající francouzskou populární hudbu padesátých let.
Andělé strážní obsahují jedenáct Margitových duet s širokým výběrem českých zpěváků a herců. Imaginární „rozhovor“ s Hanou Zagorovou je na albu sice jediný, ale najdeme na něm několik dalších opravdu zajímavých skladeb. Mimo jiné písně s Jitkou Čvančarovou, Bárou Hrzánovou nebo Ivanou Chýlkovou nebo hymnickou melodii Stopy s Martou Jandovou. Překvapením pro příznivce středního proudu bude také společná píseň Margity a Lucie Bílé v jedné z nejslavnějších písní Hany Zagorové Rybičko zlatá, přeju si.
Dá se předpokládat, že Margitova deska, i když na ní není ani jedna vánoční píseň, bude nejspíš patřit k letošním Vánocům. Ostatně, odpovídá to už několik let běžícímu světovém trendu „winter songs“, který se snaží různými způsoby nahradit už notně ošoupaná banální vánoční témata.