V těchto divokých časech občas myslím na Václava Havla a s odstupem času nevycházím z úžasu, jak silným vůdcem národa byl. A jaký si dovedl získat respekt dokonce v době, kdy ještě velká část národa vůbec netušila, která bije, a stále ještě uctívala ducha komunismu. Jak by asi on řešil dnešní konflikty?

Ve věku osmdesáti šesti let zemřel 26. července avantgardní výtvarník Milan Knížák. Více než okrajem své tvorby ale zasáhl také oblast hudby, ba dokonce byl v sedmdesátých letech vnímán jako jedna ze čtyř vůdčích osobnosti českého undergroundu. Spolu s Ivanem Jirousem, Milanem Hlavsou a Pavlem Zajíčkem představoval tvůrce koncepce post‑hippie hudební estetiky, byl představitelem jejího nejradikálnějšího křídla, avšak cílevědomě dával najevo, že se „stádností“ undergroundového hnutí nemá nic společného.

Nejen v rozhlasovém byznysu je známo, že hudba z doby dospívání bývá tou hudbou, kterou si člověk s sebou nese celým životem a má ji nejraději. Může se mu samozřejmě líbit i něco novějšího, co posbírá cestou, ale to už v něm nikdy nezakoření tak jako písně, jež poslouchal mezi dvanácti a dvaceti, možná až pětadvaceti roky.

Na jednom z posledních koncertů půlročního turné Multimedia Tour předvedli Kraftwerk přesně to, co se od nich očekávalo. To znamená, že čtyři anonymně vypadající pánové v oblecích, pokrytých různě svítícími LED pásky, nabídli na minutu přesně dvouhodinovou show, postavenou na strojových elektronických beatech, výrazné zadní projekci a pečlivě vymyšlené dramaturgii. Němečtí průkopníci elektroniky za tu dobu přehráli snad všechny své nejslavnější songy.

Když se teď tolik píše o AI v hudbě, přidám jednu svou čerstvou zkušenost. Můj kolega v rádiu se snaží být o krok napřed před ostatními lidmi, kteří pracují se zvukovou technikou. Teď si pořídil jeden z nejnákladnějších systémů umělé inteligence a učí se s ním pracovat. Vždycky přijde s něčím, z čeho nám, obyčejným smrtelníkům, lezou oči z důlků.

Rolling Stones jsou stále vládci riffů. Mick Jagger odzbrojuje zpěvem i frackovitou arogancí. A pocit štěstí, že jedna z nejdéle působících kapel světa pořád nahrává tak skvělá alba, jakým je novinka Foreing Tongues, je nebezpečně nakažlivý.

Už dlouho jsem nedal k dobru nějakou historiku z dávného světa velkého šoubyznysu, tak to musím napravit. Inspiroval mě k ní Martin Hrdinka, který mi tuhle říkal, že u nás nečekaně roste zájem o vystoupení italské legendy Drupiho.

Kolega Vladimír Vlasák, jeden z nejslušnějších lidí, které jsem kdy v životě potkal, býval redaktorem Mladé fronty Dnes a rodícího se iDnes. Měl obrovský přehled o domácí scéně, znal se snad s každým člověkem v oboru. Přesto se z cest za rodiči, žijícími někde u Liberce, vracel s očima na vrch hlavy. Vždycky tam zašel do hospody a od místních štamgastů se dozvěděl, který zpěvák má novou milenku, kdo a kde si šňupl kokainu nebo kdo byl zase na protialkoholním léčení.

O víkendu slavila Porta šedesátiny. Je to pravděpodobně nejstarší hudební festival ve střední Evropě, ne‑li na celém kontinentě. Média si toho moc nevšímala, ale přesto bylo lesní divadlo v Řevnicích, kde akce probíhala už po devatenácté, nejméně tři neděle předem vyprodané.

Žižkovská hospoda U Vystřelenýho oka byla tentokrát, jak se říká, auf. V pravidelný koncertní čtvrtek tentokrát vystoupilo duo Vasilův rubáš a přivedlo už během první půlhodiny návštěvníky letní hospodské scény do varu.