Koncert Davida Kollera v Areálu A7 v rámci festivalu Prague Open Air nepřinesl žádná velká překvapení. Koller se svou kapelou přehrál víceméně všechny svoje nejslavnější skladby. On i jeho muzikanti hráli přesně s tou mírou nasazení, již od nich očekáváme.

S odstupem dvou dnů oslavil Xindl X koncertem v rámci Prague Open Air v Riegrových sadech své sedmačtyřicáté narozeniny. I když se snažil pojímat oslavu co nejveseleji, zazněly i neveselé tóny. Možná proto, že koncert začínal jednou z jeho nejsmutnějších (ale taky nejkrásnějších) písní, Popelkou, a skoro končil stejně neradostnou Chemií. A do toho pršelo.

Když jsem teď psal profil Karla Kryla jako textaře, narazil jsem po letech znovu na jeho konflikty s většinovou polistopadovou českou společností ze začátku devadesátých let.

Máte rádi hospodské zpívání? A nezdá se vám, že ho v posledních letech ubylo? Zrovna jsem byl za Prahou v jedné zahradní restauraci, která byla odjakživa proslulá tím, že se tam týden co týden pravidelně scházely party a při kytaře sjížděly své oblíbené songy. Party tam jsou pořád, to ano, ale místo zpěvu všichni čumí do mobilů.

Tak se zdá, že jsme se v Česku naučili dělat efektní koncertní show, které si nezadají s největšími světovými podívanými. Po úspěšných třech koncertech Ewy Farné v Edenu se letos vydařila podívaná také Marku Ztracenému.

Desetičlenné komando Sto zvířat je jedním z pozůstatků poměrně široké ska scény, která v českém prostředí na přelomu devadesátých a nultých let nabobtnala až do nečekaných rozměrů. Na příjemném koncertě v Riegráku kapela připomněla, že na konec září chystá vydání nové desky Žádná poezie.

Máme partu muzikantů a ti hrají písničky, které se nám líbí. To by mělo k úspěchu stačit, jenže doba je jiná a úspěch nezáleží jen na písničkách. Je v něm skryta i spousta drobných detailů, které pomáhají zformovat komplexní celek. Jednou takovou banalitou, která má na úspěchu umělců nečekaný vliv, je název kapely.

Dvě špičkové slovenské kapely během dvou dnů, to nebývá v Praze zvykem. Nejdříve Horkýže Slíže v prostoru Areál 7, druhý den IMT Smile o pár stovek metrů dál na Výstavišti v méně známém, ale útulném Gauči. Příjemná změna – i když za oběma soubory je už víc než třicet let koncertování, pořád zní svěže.

Málokterá kapela dovede tak dobře pobavit jako Horkýže Slíže. Není divu, že i na svém úterním koncertě v rámci Prague Open Air zanechala po osmdesáti minutách rozdivočelé publikum ve stavu bujaré blaženosti. Jediné zklamání jejich fandům přinesl fakt, že nezahráli ani jednu novou píseň z alba, které jim oficiálně vyjde přesně za měsíc. Nicméně klasika také dovede potěšit.

V těchto divokých časech občas myslím na Václava Havla a s odstupem času nevycházím z úžasu, jak silným vůdcem národa byl. A jaký si dovedl získat respekt dokonce v době, kdy ještě velká část národa vůbec netušila, která bije, a stále ještě uctívala ducha komunismu. Jak by asi on řešil dnešní konflikty?