Málokdy Česká televize tak potěšila duši náročného příznivce hudby, jako když nedávno oznámila, že se neúčastní televizní soutěže Eurovision Song Contest. Nic pokleslejšího v kontextu evropské popové kultury totiž ani neexistuje.

Jsou tady zase dušičky a já přemýšlím, co mi jednou zahrají. Nebožtík kolega Vladimír Vlasák nasadil laťku vysoko. Když jsme po jeho pohřbu odcházeli z krematoria, všichni jsme uznale kývali hlavou a obdivovali Vláďův vybraný vkus. „Nechal si na poslední cestu zahrát samé vybrané kousky. Dokonce i ti Arcade Fire do toho mixu dobře zapadli,“ znělo unisono z řad jeho kolegů z oboru.

Slovo playback bylo ještě kolem roku 2005 v určitém slova smyslu nejhanlivějším výrazem, který označoval muzikantské fušerství. Prostě kapela nedokázala písničku v televizi nebo na koncertě bezchybně zahrát a zazpívat.

Pro derniéru oblíbené one‑woman-show si Rozálie zvolila cirkusový stan Azyl78 v nejzapadlejším koutě holešovického výstaviště, v místě, kde už jen lišky dávají dobrou noc a divé šelmy se hotoví k předsmrtnému poslednímu odpočinku. I tak se šapitó skoro zaplnilo a pět stovek diváků si naplno užilo show, které si v českých poměrech naplno zaslouží pojmenování crazy.

Na podzim roku 1969 se po Americe rozšířila fáma, že Paul McCartney je mrtev. Zemřel prý při autonehodě 9. listopadu 1966 a Beatles to už tři roky drží pod pokličkou. V kapele ho prý nahradil jeho dvojník, kanadský policista William Campbell.

Byl jsem teď pár týdnů nemocen, a protože na to nejsem zvyklý, hrozně jsem se nudil. Aby mi čas ubíhal, předplatil jsem si na čas AI program Suno. To je program, který skládá hudbu na základě vašich pokynů. Měl bych vědět, co nás v téhle oblasti čeká, ne?

Po pěti letech a jednom dni (album Halyvůd vyšlo 8. října 2021) přišli Kryštof s devátou studiovou deskou Půlnoční hřích. Obsahuje podivné Intro plus deset písní, z toho čtyři kolaborace. Mělo by být jakýmsi pokusem vybřednout z jistého nevýrazného nastavení Halyvůdu, který z původního kryštofovského pop rocku směřoval až příliš do popových vod. Po prvních posleších se zdá, že právě tohle se moc nepovedlo.

Dnes bude řeč o riffu. Tak se říká krátkému hudebnímu motivu nebo frázi, které obvykle uvozují rockovou skladbu. Má jeden až čtyři akordy a platí pravidlo, že čím chytlavější, tím lepší. Je to silný melodický prvek, ale musí mít i výrazný rytmus. V posledních letech hraje důležitou roli také barva zvuku.

Když jsem nedávno psal příběh Cohenovy písně Hallelujah, uvědomil jsem si, že i v Čechách máme podobnou píseň, modlitbu, kterou zná možná každý.

Tak jsem si udělal inventuru v kategoriích, které patří spíš do Guinnessovy knihy rekordů než do světa hudební kritiky. Jsou to čísla, která zajímají spíš obchodníky než hudební novináře. Neříkají nic o kvalitě. Ale jako součást obrazu, co se děje na hudební scéně, stojí za to je znát.