Původně jsem chtěl psát o tom, jak jsme se snažili Donu Prestonovi přeložit dětský vtip „Kdo vynalezl zapalovač?“ – „No přece Frank Zappa!“, ale došlo nám, že je to nepřeložitelné. Jo, vy možná nevíte, kdo je to Don Preston.

Tuhle mi jedna paní vyprávěla, že se jednou zapovídala se svou známou, když byly venčit psy, nedávala pozor a malér byl nasnadě. A protože výsledek byl po otci jezevčík a po matce čivava, říkaly mu čivavčík. Přesně takový čivavčík byl poslední ročník Bratislavské lyry v roce 1990.

Tak dnes, 8. dubna 2026, by bylo Ivetě Bartošové šedesát. Z pohádkové princezny, kterou milovaly v osmdesátých letech všechny děti, by byla najednou starší paní. I když dneska už to není žádný věk a zpívají i ti, jimž je přes osmdesát.

Letos v listopadu si připomeneme padesát let od vydání prvního singlu Sex Pistols čili veřejného nástupu punku. Neuvěřitelné, je to opravdu půl století! Tehdejším dvacetiletým britským punkáčům je dneska sedmdesát! Ale půl století je také docela dobrý odstup, aby člověk posoudil, proč punk vznikl a co přinesl.

Z vystoupení Visacího zámku v pražské Akropoli si přátelé skupiny dělali legraci už dávno předtím, než koncert začal. Visáči totiž ohlásili, že celé vystoupení utáhnou sami, bez předkapely.

Vysloužilý starý vorvaň z Hradu měl pravdu. Pussy je anglicky opravdu to, co kdysi řekl. A navíc to má smysl. Alespoň v případu názvu dnes už legendární ruské ženské skupiny z roku 2011.

V těchto dnech je tomu čtyřicet let, co začala po republice kolovat zpráva, že zpěvačka Jana Kratochvílová, toho času žijící v Anglii, vydala pod pseudonymem Jana Pope album Bohemian. A že je to pecka!

Dnešní téma bude poněkud šťavnaté. Tak tomu u parodií bývá. Definice parodie je poměrně jednoduchá – přetvoření původního obsahu do směšné podoby. U románů i u filmů je to jasné, ale málokdo si zatím všiml toho, jak vypadají parodie v populární hudbě.

V historii českého rocku existovala jediná éra, kdy hudba určitého hudebního okruhu měla světový rozměr, éra undergroundu ze sedmdesátých let. Když se jeho lounský věrozvěst Vladimír Drápal rozhodl uspořádat přehlídku souborů, které se k tehdejšímu undergroundu hlásí, spousta lidí zapochybovala, zda to ještě někoho zajímá. Opak byl pravdou.

Jsou tomu asi dva roky, co se u mě zastavil jeden můj jen o trochu mladší kolega, britský hudební novinář a projevil zájem poslechnout si, co se u nás hraje. To je poměrně vzácný jev – Angličané a Američané většinou uznávají jen angloamerickou hudbu a o tu naši muziku jevili zájem leda kolem roku 1990, protože byli zvědaví, jak vypadal bigbít za komunistů.