Tak jsem si udělal inventuru v kategoriích, které patří spíš do Guinnessovy knihy rekordů než do světa hudební kritiky. Jsou to čísla, která zajímají spíš obchodníky než hudební novináře. Neříkají nic o kvalitě. Ale jako součást obrazu, co se děje na hudební scéně, stojí za to je znát.

Před týdnem umřel Richard Tesařík. Člen Yo Yo Bandu a prima brach, se kterým se člověk nasmál. Už dlouho jsem ho neviděl. Naposledy ve Spálené ulici, ale to už jsou dva nebo tři roky. Richard tam seděl venku s nějakými přáteli u vína, a když mě spatřil, pozdravil mě sloganem z Princezny se zlatou hvězdou na čele: „Poznal jsem tě, ó Jasná!“

Písnička Modrá je dobrá od Žlutého psa patří k těm nejslavnějším hitům, které vznikly v devadesátých letech. Přestože byla politicky angažovaná, nikdo ji tak nevnímal. Svým způsobem je to ukázka, jak se takové písně mají dělat, aby naplnily svůj agitační účel.

Když jsem kdysi v polovině devadesátek dělal rozhovor s bývalým členem Velvet Underground Johnem Calem, přišla také řeč na jeho verzi Cohenovy písně Hallelujah, považované za jednu z největších písní, které zplodila popkultura 20. století.

Letní festival Prague Open Air se pomalu chýlí ke konci. Ten letošní už ani nepřekvapil velkým zájmem veřejnosti. Jak menší prostředí v Riegerových sadech, tak Areál 7 v Holešovicích byly většinou plné, ať už tam hráli zahraniční hosté nebo české kapely. A pak že je o českou muziku menší zájem! Důvodem ale nemusí být jen repertoár. Otevřené letní scény působí příjemně nejen na diváka, ale i na kapely. Středeční koncert Vojty Dyka a jeho kapely toho byl nejlepším příkladem.   

Mig 21 znovu potvrdil svou pověst nejzábavnější současné české kapely. Před vyprodaným prostorem A7 mezi dvěma vlakovými tratěmi za Výstavištěm předvedl veselou uvolněnou show, která by navíc roztancovala snad i beznohého. Přitom to není žádné bum-čvacht sdružení, ale klasická pop rocková skupina, u níž bychom dokázali vystopovat hudební kořeny až někam do devadesátých let.

Na jaře roku 1994, když jsem byl na rozhlasovém semináři v Los Angeles, jsem najednou zahlédl na billboardu na Sunset Blvd. reklamu na koncert Black Sabbath. Předkapelou byli Motörhead. Aby jedna legenda předskakovala druhé? Velmi zvláštní.

Koncert Vypsané fixy v Areálu 7 v rámci Prague Open Air měl úplně jiný charakter než její vystoupení, na která jsme zvyklí. Fixa využila příležitosti k pokřtění své nové kolekce písniček pod názvem Ideál. Během vystoupení zazněly všechny písně z tohoto alba včetně koncertně běžně nepoužitelné předposlední písničky alba Koloběh.

Koncert Davida Kollera v Areálu A7 v rámci festivalu Prague Open Air nepřinesl žádná velká překvapení. Koller se svou kapelou přehrál víceméně všechny svoje nejslavnější skladby. On i jeho muzikanti hráli přesně s tou mírou nasazení, již od nich očekáváme.

S odstupem dvou dnů oslavil Xindl X koncertem v rámci Prague Open Air v Riegrových sadech své sedmačtyřicáté narozeniny. I když se snažil pojímat oslavu co nejveseleji, zazněly i neveselé tóny. Možná proto, že koncert začínal jednou z jeho nejsmutnějších (ale taky nejkrásnějších) písní, Popelkou, a skoro končil stejně neradostnou Chemií. A do toho pršelo.