Toho, co mizí pozvolna, si člověk nevšímá. To platí i o dechovce. Ještě v sedmdesátých letech masově nejoblíbenější hudební žánr se už v médiích nevyskytuje a co tak slýchám, zaniká i v živé podobě. Řada souborů v posledních letech skončila nebo je jen minimálně aktivní.

Jestliže anketa Český slavík odráží názory co nejširší populace a Andělé vyjadřují hodnocení odborné veřejnosti, pak Ceny Ochranného svazu autorského jsou z velké části postaveny na statistice. Jen ceny za historické zásluhy určuje Dozorčí rada OSA, v níž jsou ovšem naprosto nezpochybnitelné osobnosti. I když tím pádem nejsou tyto Ceny tak vzrušující a dráždivé, výborně doplňují obraz současného hudebního dění v republice, a navíc mají i kategorie klasické hudby.

Zhruba 150 diváků bylo svědky neobvyklé akce, k níž se člověk dostane jen málokdy. V klubu Doupě proběhl koncert k osmdesátinám trampského barda a zároveň folkového zpěváka Honzy Nedvěda. To stojí za oslavu.

Tak jsem si položil otázku, co je to hit. Přesněji: co lze za hit považovat? Je to subjektivní pocit, že tohle se mi líbí, takže je to hit? Anebo je to něco celospolečenského? A jestli ano, dá se to nějak změřit a statisticky vyjádřit?

V noci 4. června vypálil Richard Krajčo už zase pod hlavičkou Kryštof na YouTube nový singl Půlnoční hřích. O tom, jestli to bude hit nebo ne, není pochyb.

Dlouho nebyl v médiích takový poprask jako v okamžiku, kdy Charlotte Gott vydala v den svých dvacetin svůj první singl In Too Deep.

Je tomu rok, co zemřel Zdeněk Pavelka. Umřel v sedmdesáti, z toho jsme se čtyřicet let různě míjeli a potkávali. Znáte to, existuje spousta lidí, se kterými se potkáváte, možná byste spolu něco vytvořili, ale tak nějak se k tomu nenaskytla příležitost. A pak je najednou pozdě.

Teď někdy tomu bude pětatřicet let, co jsem se stal prvním hudebním ředitelem rádia Evropa 2. Psal se květen roku 1991 a stanice dostala jako jedna z prvních soukromých rádií u nás experimentální licenci k rozhlasovému vysílání. Do měsíce jsme zahájili plné čtyřiadvacetihodinové vysílání.

V neděli hodinu po půlnoci skončil ve Vídni čtyřhodinový finálový maraton 70. ročníku Velké ceny Eurovize. Zvítězilo celkem nečekaně Bulharsko, které reprezentovala zpěvačka Dara s písní Bangaranga. Druhý skončil Izrael, třetí byli Rumuni, čtvrtá Austrálie, pátá Itálie, šesté Finsko. Náš reprezentant Daniel Žižka skončil šestnáctý.

Jožo Ráž má víc než sedmdesátku na krku a na poprockovou hvězdu už taky moc nevypadá, ale nový singl Večne milovaná ukazuje, že stále ještě dovede dát jednoduché písničce, kterou tentokrát ani sám nesložil, snadno zapamatovatelný a nečekaně něžný výraz. Otázkou je, koho taková, byť sebelépe udělaná píseň osloví.