O výborných festivalovách setech Stinga i Iggyho Popa jsme již psali. Vybral jsem čtyři další vystoupení, které mě nějvíc zaujaly. Jednalo se o koncerty zcela rozdílných interpretů.
Vandalka Noga Erez
Izraelská hudebnice Noga Erez na svém třetím albu The Vandalist, ke kterému v současné době jede turné, opět prokázala svoji snahu se posouvat. Album je směsí rozmanitých hudebních stylů od alternativní elektronické hudby přes hip hop až k jazzovým vlivům a Noga Erez na něm předvádí svůj vokální rozsah a lyrickou hloubku tracků, aniž by však zanevřela na charakteristický politický nádech textů. Na Colours předvedla, že svůj talent a nespoutanou energii umí prodat i naživo. Odehrála elektrizující show bez kompromisů, postavenou na jejím hlasu, pulsující elektronice a efektních světlech podtrhujících atmosféru celého vystoupení. Noga Erez je jistě jméno, o kterém ještě uslyšíme. Nejen proto, že v prosinci se vrátí do klubu Roxy v Praze.
Divadelní Matt-Felix
Matt-Felix je začínající umělec, který si buduje jméno díky svému charakteristickému zvuku, poutavým živým vystoupením a jedinečné směsi vlivů, ze kterých jeho hudba vychází. Ve své tvorbě čerpá ze svého anglo-francouzského původu a z vlivů, které na něm zanechalo dětství na Bali. V jeho hudbě se mísí nostalgie s moderním zvukem a jsou v ní zastoupeny prvky klasického rocku, francouzského šansonu i současného indie-popu. Na Colours předvedl vystoupení oplývající podmanivou energií, kterou podtrhovaly až divadelní prvky jeho pódiové prezentace. Ve výsledku to bylo velmi příjemné vystoupení a Matt-Felix se na něm předvedl jako talentovaný hudebník, který určitě stojí za pozornost.
Los Sara Fontan si tvoří vlastní pravidla
Barcelonské instrumentální duo Los Sara Fontan jsem kdysi viděl na Sharpe Festivalu v Bratislavě a tehdy mě tam uchválilo. Takže jsem si na ně musel zajít i na Colours. Los Sara Fontan svojí hudbou překračují žánrové hranice, přesto o ní lze říci, že v ní kombinují prvky klasické hudby, punku, elektroniky a dalších žánrů, čímž pouze za pomocí houslí, bicích, synťáků a řady efektových krabiček vytvářejí jedinečný zvuk, ve kterém se ticho střídá se zvukovým tlakem. Jako by ta dvojice vymyslela novou svoji vlastní definici využití houslí a bicích v hudbě. Jejich živá vystoupení jsou postavena na dynamické souhře mezi Sarou Fontán (housle) a Edim Pouem (bicí) a často i spontánní improvizaci. Těžko se to popisuje, je nutné to vidět, ale je to expresivní, je to živelné a je výborné!
Puuluup nakažlivě vtipkovali
Estonské neo-folkové duo Puuluup jsem neznal, ale skutečnost, že oba pánové hrají na talharpy (tradiční smyčcové lyry) mě k návštěvě jejich koncertu zlákala. A dobře jsem udělal, protože ti dva chlápci v oblecích sedící na stoličkách s talharpami v rukou jsou výborní. Je až nepochopitelné, jakou škálu zvuků a rytmů z těchto netradičních nástrojů dokážou vyloudit smyčci, brnkáním prsty nebo údery do strun. Předvedli set muziky, ve které spojují tradiční estonskou lidovou hudbu s moderními technikami a harmonickými zpěvy ozvláštněný poutavou a hravou pódiovou prezentací plnou nečekaných komických hudebních, verbálních či pohybových momentů. Byl to tedy nejen hudební zážitek, ale bylo to také plné nakažlivého humoru. Bylo to groovy, bylo to nakažlivé a čišela z toho bezstarostnost. Moc jsem si to užil.
