Obrázek k článku Jamiroquai hráli na Metronomu proti proudu času. Aurora neztrácela své kouzlo
| Michael Švarc | Foto: Metronome festival / Michaela Černá (úvodní), Katka Puškášová, Jaroslav Noska

Jamiroquai hráli na Metronomu proti proudu času. Aurora neztrácela své kouzlo

První den pražského festivalu Metronome začal pěkně energicky. Nepřekazily ho ani hlášené bouře, kvůli kterým se vystoupení hlavní hvězdy, britské kapely Jamiroquai, posunulo o čtvrt hodiny. Funková legenda v čele se zpěvákem Jay Kayem tak zahrála bezmála dvouhodinový set a skoro to vypadalo, že se téhle roztančené partičce nechce z pódia.

Kapela se na hlavní stagi objevila kolem čtvrt na deset a přišli si ji poslechnout lidé všech generací. Nebyli tu jen fanoušci, kteří první desku Jamiroquai, starou už 30 let, poslouchali na prahu dospělosti, ale i dnešní třicátníci. Někteří rodiče vzali i své ratolesti, které si koncert, soudě podle jejich reakcí, taky užívaly. Hudba britské formace je zkrátka nadčasová a ani v dnešní době nezní zastarale. To šlo slyšet hlavně během hitů Cosmic Girl, Space Cowboy nebo závěrečné Virtual Insanity, na které se publikum chytilo nejlépe.

Frontman Jay Kay byl navíc evidentně ve formě. Oděn již tradičně v teplákovce a obří indiánské čelence neúnavně kmital po pódiu sem a tam a předváděl taneční kreace. Od posledního pražského vystoupení 53letému zpěvákovi sice přibylo šedin a narostlo o něco více taťkovské bříško, z čehož prý viní i plzeňské pivo, ale hlas má pořád sametový a zcela přesný. Jediný tón nepadnul vedle, naopak vše znělo stejně čistě jako na studiovkách. Takový suverénní výkon je při dvouhodinovém setu úctyhodný a vůbec ne samozřejmý.

I když postupující únava byla na Jay Kayovi v průběhu vystoupení lehce znát, což se odrazilo hlavně na tanečcích, dvouhodinový koncert Jamiroquai nedal divákům příležitost vydechnout. Hrálo se s velkým nasazením, takřka na setrvačnost. Ale je třeba si přiznat, že písně britské formace si jsou v mnohém dost podobné, a tak se už v poslední třetině slévaly a nešlo je od sebe moc rozeznat.

I tak ale mohla kapela zabrousit k novějším skladbám z posledního alba Automaton. Během koncertu se však soustředila hlavně na starší tvorbu. Snad to bylo proto, že Jay Kay nedávno přišel o svou robotickou neonovou čelenku, která vizuály k desce Automaton doprovázela. Škoda. I když šlo zcela evidentně o oslavu 30 let na scéně, bez novější tvorby působil koncert jako by Jamiroquai těžili jen z minulosti.

Aurora byla neskrytě svá

Druhou hvězdou dne byla norská zpěvačka Aurora. Na první dobrou zaujala svým oděvem; tradiční šaty, ve kterých při tanci působí jako víla, totiž vyměnila kvůli horku za kraťasy a krátké tričko. Jinak ale byla přesně taková, jakou ji publikum zná - tedy hodně svá, sluníčková a na začátku i lehce roztěkaná.

Nejprve se zdálo, že Aurořin koncert bude tentokrát více zaměřen na její éterické a méně dynamické skladby, set totiž rozjela snovou verzí skladby The River a následně „mimozemskou“ A Different Kind Of Human. Záhy se však ukázalo, že šlo o omyl a během rytmických písní Queendom, Churchyard nebo Cure For Me se publikum rozvlnilo.

Úplně nejkrásnější však byly dvě písně pouze s kytarou, nostalgicky znějící Potion For Love a Exist For Love, které nejlépe ilustrují, jak se Aurora naučila pracovat se svým hlasem a dynamikou. Docela živě si pamatuji její první české vystoupení na Colours of Ostrava v roce 2016, kde většinu koncertu spíš ječela, než zpívala. Samozřejmě, byla začínající interpretkou a nervozita udělala své. Ale dnes? Dnes dokáže bravurně pracovat se ztišením a tenkými tóny tak, že z toho jde mráz po těle. A stejně jako dokáže publikum uvrhnout do snových světů, dokáže je i pobavit svou bezprostředností a mimoňskou povahou. Třeba, když se začne v průběhu písně ošívat a prchat před útočícím čmelákem.

Na rozdíl od loňského vystoupení působila Aurora tentokrát přirozeněji a více nenuceně. Kouzlo a radost, které mi naposledy trochu chyběly, byly zase zpátky.

Během prvního festivalového dne měli ale návštěvníci možnost navštívit i řadu menších koncertů. Já jsem zabrousil třeba na slovensko-berlínskou kapelu Tolstoys hrající hudbu na pomezí dream popu, trip hopu a hippiesácké psychedelie. A byl to první zajímavý zážitek z Metronomu. Písním mnohdy dominovaly táhlé a kvílivé tóny kytar, skoro extatické úpění. Jednou z vnitřních stagí festivalu se nesl lehký opar, který ještě přidával na mystické atmosféře. Příjemné překvapení. Jen by Tolstoys slušel pozdější set, jejich hudba je vyloženě večerní a místy meditativní.

První festivalový den zkrátka neměl vlažný rozjezd. Publikum se možná ještě lehce oťukávalo, ale rozhodně se bavilo. Během druhého dne čeká návštěvníky opět žánrově pestrý program. Jako hlavní hvězdy totiž zahrají francouzská zpěvačka Zaz, němečtí elektronici Moderat a britští rockeři Editors.