Obrázek k článku Headliner půda #6. Jak napsat hit? Devadesátky s Lucií a zašlá sláva refrénu (část 2)
| Petra Divoká | Foto: David Eliáš

Headliner půda #6. Jak napsat hit? Devadesátky s Lucií a zašlá sláva refrénu (část 2)

Jak se píše hit? A co všechno to v praxi obnáší? To bylo téma šestého pokračování projektu Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty Honzy Vedrala byli David Koller, songwriter Jenda Vávra a Roman Strejček z Ochranného svazu autorského. V podcastovém záznamu z druhé části večera dojde na historky z devadesátek i umělou inteligenci.

I písně, které dnes bereme jako samozřejmé, měly na krajíčku. Hned na začátku se Honza Vedral dotkne historky, která se týká dávného hitu Lucie, písně Sen, kterou David Koller nazpíval s Lenkou Dusilovou. „Vypráví se, že z vydavatelství chtěli, abys ji zpíval sám. A producent Ivan Král se proti tomu musel řekl, že ne,“ říká Kollerovi. Ten nad tím sice zavrtí hlavou, ale pak příběh jedné z nejhezčích písní své bývalé kapely odvypráví do detailu.

O tom, jak těžké v takové semknuté skupině rozlišit, kdo je skutečný autor, se shodli všichni. „Někdy to nemá cenu rozebírat. Když jsme se v kapele hádali míň, podepsali jsme se všichni,“ vzpomíná Koller s úsměvem. Jenda Vávra tomu dal dnešní perspektivu: principy spolupráce a „popdisu“ hitu se zas tolik neliší – ať už jde o kapelu nebo songwriting camp.

Nashville po česku

Jenda Vávra také na Headliner půdě přiblížil princip českých songwriting campů, které pořádá: „Všichni, kdo jsou v místnosti, berou poměrnou část. Nejde o to, kdo přinese největší nápad, ale aby písnička byla co nejlepší.“ Podle něj jde o laboratoř, ne hudební továrnu: „Často to připomíná spíš psychoterapii než průmysl.“

Roman Strejček doplnil, že právě díky těmto setkáním se rodí písně, které mají přesah i do zahraničí – například skladba Alberta Černého, která skončila na Eurovizi u rakouského interpreta. „Je skvělé, že česká scéna dokáže vytvářet hudbu, která se může exportovat,“ uvedl šéf OSA.

Bez refrénu to dneska taky jde

Debata se stočila i k tomu, jak se proměnily samotné hity. „Refrén může být dneska cokoliv. V k-popu to někdy ani není poznat,“ říká Vávra. Koller dodal, že nejdůležitější je pořád nápad a energie. „Když to děláš proto, aby tě hrálo rádio, dopadne to špatně,“ shrnul.

Oba se shodli, že dnes se víc než kdy dřív hraje o zvuk. Producenti a zvukaři se stávají spoluautory. „Dneska klidně týden děláš na jednom zvuku,“ říká Koller. „Zvuk se stal místem, kde se dá ještě opravdu inovovat.“

Umělá inteligence a krádež duše

Závěr večera se nevyhnul aktuálnímu tématu – umělé inteligenci. Roman Strejček upozornil, že technologické firmy už generují hudbu, která konkuruje skutečným autorům. „Je to snaha zpřetrhat vazbu mezi hudebním dílem a jeho autorem,“ varoval.

Vávra i Koller zůstali optimističtí: „Dokud budou lidi chtít slyšet živou hudbu, je všechno v pořádku,“ řekl Koller. Vávra dodal, že technologie může být dobrý sluha – pokud se používá jako nástroj, ne náhrada.

Strejček připomněl, že dnešní hity už většinou nevznikají v osamění, jako dílo jedince: „Dřív měl píseň dva autory, dnes čtyři nebo pět. A není důvod, proč by i v Česku nemohl vyrůst někdo jako Max Martin.“

Zároveň si postěžoval, že popová hudba se u nás stále bere jako „něco, co se přece uživí samo“. „V jiných zemích chápou pop jako součást kultury i exportu. U nás se to teprve učíme,“ dodal.

Večer uzavřel David Koller několika písněmi – včetně těch, které si fanoušci zazpívali s ním. Headliner půda sice měla být diskusí o psaní hitů, ale nakonec to byla spíš sonda do toho, proč vůbec hudbu dělat. „Nechci se vracet tam, kde už jsem byl. A vždycky chci udělat něco, za co se nebudu stydět,“ řekl David Koller. A možná právě v tom přístupu se skrývá klíč, který může zrodit skutečný hit.

Projekt Headliner půda podpořili Ministerstvo kultury ČR, Ochranný svaz autorský a Městska část Praha 1. Záznam z první části večera najdete zde. Příště se těšíme 8.12. v Malostranské besedě s Best of roku 2025 a podcastovou revue Noty vole.