Následující rozhovor jsem se s Neilem rozhodl udělat, přestože jsem sám aktérem mnoha věcí, které připravuje. Není to tedy klasický novinářský rozhovor, ale možná pošetilá snaha upozornit především ty z vás, čtenářů, kteří mají rádi reggae, ska a rocksteady, na koncerty a dění, které na tuzemské scéně není úplně běžné.
Neil umí na svých nahrávkách až neuvěřitelným způsobem docílit vintage zvuku starých nahrávek, pro které hledá neoposlouchané současné zpěváky a interprety po celém světě. Vydává je s úspěchem jako sedmipalcové vinylové singly. A poslední rok jezdí často hrát i k nám do České republiky.
Společně s Neilem jsme vymysleli koncertní sérii Original Gravity Connections, která dává dohromady české muzikanty s londýnskou produkcí a hlasy z Jamajky i odjinud. Mluvili jsme o tom, jak se to všechno seběhlo, o co jde, jak docílit "starého" zvuku, a taky proč byste si neměli nechat ujít páteční koncert rocksteady zpěvačky Donnoyi Drake, která zazpívá poprvé v Evropě.
Neile, do Česka teď přivážíš dalšího jamajského umělce – zpěvačku Donnoyu Drake. Proč sis pro spolupráci vybral právě Českou republiku a zdejší muzikanty? A co se ti zatím na hraní tady líbilo nejvíc?
No, spíš mám pocit, že si mě Česká republika tak trochu vybrala sama. Celé to začalo náhodným e-mailem, který jsem dostal v červnu 2023 od Terezy Šritrové z obchodu s oblečením a vinyly Second Shot na Žižkově. Tereza se ptala, jestli by u nich v obchodě mohli prodávat některé desky, které jsem vydal. Trochu jsem zapátral na sociálních sítích, abych viděl, co Tereza a její partner Robin ve svém obchodě v rámci subkultury dělají, a rozhodl jsem se jim pár desek poslat. První várka se prodala velmi rychle a brzy mi napsali, že by chtěli doplnit zásoby. Přibližně ve stejné době jsem si plánoval svou první návštěvu Prahy – jen takový krátký „city-break“. Když jsem se o tom zmínil Tereze a Robinovi, navrhli, že bych u nich v obchodě mohl uspořádat povídání o Original Gravity Records a k tomu zahrát několik songů v krátkém DJ setu. To znělo skvěle, takže tak proběhla má první návštěva Prahy a zároveň seznámení s několika lidmi zapojenými do zdejší mod, ska, rocksteady, early reggae a soul scény.
Pokračovalo to rychle…
Pak mě pozvali, abych zahrál DJ set na Prague Reggae Weekenderu, takže jsem se asi o měsíc později vrátil kvůli téhle akci. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí z celé Evropy. Znovu jsem do Prahy dorazil v listopadu téhož roku. Cestou domů ze studijního pobytu na Kubě jsem se nechal přemluvit a zašel na koncert Roye Ellise v Malostranské Besedě. Po skončení show jsem se, myslím, dali do řeči spolu, protože ty si mě tam pozval. Mluvili jsme o možnostech hudebních projektů s českými muzikanty. V tu dobu se mi totiž ozvalo i pár promotérů z Evropy s dotazem, jestli by byl možný festivalový koncert s Jamajčanem Juniorem Dellem, takže jsem už začínal přemýšlet, jak to zrealizovat, aniž bych musel vozit celou kapelu z Anglie.
No ale tak rychle to nešlo…
V dubnu 2024 jsem se pustil do desetidenní „tour“ po Evropě – aniž bych odehrál jediný koncert! Využil jsem některé kontakty, které jsem si za léta nasbíral, a domluvil si zkoušky s hudebníky v Římě, Praze a Berlíně. Každé město jsem navštívil a pokaždé si zahrál s jinou sestavou. Vybral jsem deset skladeb, které jsem už měl vydané, a dal jsem si záležet, aby mezi nimi byly i bluesové, funkové nebo latinskoamerické věci – věděl jsem, že všechny ty kapely umějí zahrát ska a reggae, ale zajímalo mě, jestli dokážou stejně dobře zahrát i jiné styly. To jsem plánoval zjistit.
Všechny ty kapely byly vynikající a různé styly zvládly skvěle, ale cítil jsem, že právě skupina muzikantů v Praze se těch nejamajských věcí zhostila nejlépe a s největším nadšením. Takže mě to nakonec definitivně přesvědčilo právě pro tuhle variantu.
Pražský koncert je součástí naší série Original Gravity Connections, která spojuje tvojí produkci, hlasy z Jamajky i odjinud ze světa a české muzikanty. Začalo to loni koncerty Juniora Della & The D-Lites…
Mám Prahu moc rád – vždycky se sem těším a baví mě pracovat s místními hudebníky. V projektu je zapojená řada opravdu talentovaných lidí a muzikanti tu mají mnohem větší nadšení a zápal, než by člověk čekal třeba v Londýně – a se všemi se výborně spolupracuje. Pražská „scéna“ pro tenhle styl hudby je sice poměrně malá, ale tvoří ji hodně zapálení a znalí lidé, kteří pokaždé dorazí podpořit. To je nesmírně důležité a moc si toho vážím. A samozřejmě, Praha má i skvělou polohu – dostanu se sem snadno a je to blízko do Německa, kde je silná komunita ska, rocksteady a raného reggae.
Máš talent vyhledávat a rozvíjet nové umělce, jako je Donnoya Drake. Jak jsi na Donnoyu poprvé narazil? Co tě na jejím hlasu nebo stylu zaujalo, že sis řekl: „Tu musím mít ve svém vydavatelství“?
Rád bych ti teď vyprávěl nějakou romantickou historku, třeba že jsem Donnoyu objevil při zpěvu v kostele na Jamajce nebo tak něco, ale upřímně řečeno jsem v minulosti spoustu času strávil brouzdáním po internetu. Existuje několik webů – takových freelancer platforem – kde zpěváci a hudebníci nabízejí své služby nebo se hlásí do různých projektů. Často právě tady hledám a nacházím muzikanty i vokalisty. Je to sice zdlouhavé probírat se tolika možnostmi a poslouchat ukázky jejich práce, abych našel to, co hledám, ale vyplácí se to. V mnoha případech má zpěvák na profilu ukázky v úplně jiném stylu, takže jde o to poslechnout si jeho hlas a představit si ho v mojí skladbě – a rozhodnout se, jestli by tam seděl. Když mám pocit, že ano, zkusím s tím člověkem nahrát jednu věc, abych zjistil, jestli to funguje i ve výsledku. A když se mi to líbí, téměř vždy z toho vznikne další spolupráce na dalších písničkách – přesně takhle to bylo i s Donnoyou.
Na nahrávkách zastáváš spoustu rolí – jsi producent, skladatel a dokonce i hudebník…
Ty tři role bych řadil v trochu jiném pořadí: zaprvé muzikant, pak producent a nakonec skladatel. Na všem, co nahraju a vydám, totiž hraju vždycky na bicí, basu, kytary a perkuse. Někdy přidám i klávesy (pokud je potřeba jen jednodušší part) a občas dokonce i zpěv. Tohle všechno platí i pro materiál, který vydávám pod názvem Woodfield Rd Allstars. Někdy jsou na nahrávce jen moje vlastní stopy, jindy si pozvu hosta, aby nahrál třeba dechy. Například pražský hudebník Štěpán Janoušek mi nedávno nahrál trombón do několika nových věcí a často také poprosím Abrama Ritiho (ze Silvi v Itálii), aby mi nahrál hlavní varhanní linku, když potřebuju něco složitějšího, co už by bylo nad moje hráčské schopnosti.
Jak se ti daří znovu vytvořit ten klasický rocksteady/reggae zvuk ve studiu? Máš nějaké speciální postupy nebo vintage vybavení, díky kterým nahrávky znějí, jako by vznikly v šedesátých letech?
Když nahrávám reggae, ska nebo rocksteady, většinou jako první nahraju basovou linku nebo rytmickou kytaru a na tom pak stavím celou skladbu. Je hodně důležité zvolit správnou kytaru a zesilovač. Skoro vždy používám pro nahrávání ska/reggae/rocksteady basy Höfner Violin Bass s plochými strunami a většinou ji zapojuji přímo linkou do mixážního pultu. Zhruba před rokem jsem přestal používat kytary Fender Telecaster nebo Stratocaster a sáhl jsem po tom, čemu říkám „jazz box“ kytara – pořídil jsem si za pár stovek liber pololubovou kytaru Hartwood Novella a stala se z ní moje „go-to“ kytara pro nahrávání téhle muziky. Má takový hutný thump zvuk, jaký z žádné masivní elektrické kytary nedostanete. Tu kytaru si beru s sebou do Evropy hrát naživo, kdykoli je to logisticky možné. Je vážně skvělá – a přitom vůbec nebyla drahá.
Vím, že u tebe vše začíná u bubnů…
Zvuk bicích je pro dosažení vintage atmosféry naprosto zásadní – žádné efekty nebo postprodukce nezmění moderně znějící bicí ozvučené moderním způsobem mnoha mikrofony tak, aby zněly „postaru“, nebo lépe řečeno dobově. Takže používám buď bicí soupravu Gretsch Catalina s typickou jazzovou konfigurací, anebo jednu starou sadu Pearl ze 70. let, která mi už léta ležela ve studiu. Tak trochu jsem ji „zdědil“, když jsem studio kupoval. Kopák a tomy téhle soupravy znějí perfektně pro zvuk zhruba od roku 1968 dál.
Tyhle Pearly jsme kdysi normálně používali ve zkušebně, kterou vlastním. Jednou jsem si za bicí náhodou sedl a pár minut hrál (což u mě není moc časté). Okamžitě jsem nařídil, ať tu soupravu stáhnou ze zkušebny a schovají ji jen pro moje nahrávání – nechtěl jsem, aby mi někdo rozladil bubny. Hlavně kopák byl naladěný dokonale pro ten zvuk konce 60. a začátku 70. let. Mám tři různé malé bubny, které používám na ska, reggae a rocksteady – dva jsou vintage Premier (stará anglická značka): jeden ocelový a jeden mosazný „pikolo“. Ty nasazuju hlavně na reggae a rocksteady (a někdy i ska). Ale většinou, když nahrávám ska, použiju jeden starý dřevěný malý buben, který mám už asi pětatřicet let!
Dřív jsem bicí nahrával jen jedním mikrofonem, ale nedávno jsem začal používat dva, někdy dokonce tři – nikdy však víc. Všechno dohromady to pomáhá zachytit bicí přirozeně, aby výsledný zvuk co nejvíc odpovídal tehdejším nahrávacím postupům.
Ale zpátky k Donnoye. Její nový song Rocksteady Boy zní, že by klidně mohl být hitem roku 1967! Psals „Rocksteady Boy“ přímo Donnoye na míru? Jak tahle skladba vznikala a jak se ti povedlo dosáhnout toho, že opravdu zní, jako by pocházela z konce šedesátých let?
Určitě bych tu skladbu označil za čisté rocksteady – chybí v ní totiž to varhanní „bubble“ či shuffle, které je tak důležitou součástí reggae. Jak jednou prohlásil Bunny „Striker“ Lee: „To varhanní shuffle dělá reggae – když ho vyhodíš, vrátíš se rovnou k rocksteady. Chápeš?“ Tenhle výrok mám tak rád, že jsem ho dokonce nasamploval do jednoho instrumentálního kousku Woodfield Rd Allstars s názvem Striker’s Shuffle.
Na nápad vytvořit vyloženě rocksteady pecku mě přivedlo loni v listopadu živé vystoupení s Royem Ellisem v Praze – hráli jsme jeho song Come On And Dance With Me a harmonicky je Rocksteady Boy docela podobná. Jakmile mě ta písnička napadla, bylo jasné, že na vokál chci jedině Donnoyu. Napsal jsem ji tedy přímo pro ni – a poprala se s tím skvěle. Nedávno jsem tuhle věc pustil při svém DJ setu v Jazz Café v londýnském Camdenu před koncertem Marcie Griffiths a okamžitě jsem viděl, jak posluchači zbystřili. Několik jich za mnou dokonce přišlo se zeptat, co je to za píseň, takže myslím, že se mi podařilo trefit do černého!
Co si přeješ, aby si pražské publikum a vůbec všichni, kdo Donnoyu teprve objevují z toho koncertu odnesli?
V první řadě doufám, že si všichni užijí skvělý večer a pořádně se pobaví! Podle mě ale hrajeme s jedněmi z nejlepších muzikantů v Česku a na pódiu nás bude dvanáct, takže věřím, že se nám podaří naživo znovu vytvořit ten „plný“ zvuk nahrávek.
Pro mě je tahle hudba nadčasová a nevychází z módy, takže budu rád, když na koncert dorazí i lidé, kteří tenhle styl třeba slyší poprvé – anebo pokud už jsou fanoušky jamajské hudby téhle éry, že díky nám objeví novou mladou zpěvačku, která tvoří nové věci v tomhle duchu.
Určitě můžete od Donnoyy čekat další singly (mám teď rozpracované tři nebo čtyři!). Možná se časem dostane i na album, ale zatím se hlavně soustředíme na to, abychom pro ni domluvili další koncerty v Evropě.
Donnoya totiž není zpěvačka na plný úvazek – její „denní“ práce je učitelka jazyků. Nedávno dokončila pracovní kontrakt v Mexiku a moc by chtěla, aby její další štace byla v EU. Když to vyjde, budeme moct hrát v Evropě častěji, protože odpadnou náklady na cesty z Jamajky i starosti s vyřizováním víz před každým koncertem.
Donnoya Drake, Foto: Original Gravity
Součástí pražského večera bude i set Woodfield Rd Allstars. Můžeš prozradit, co se pod tímto názvem skrývá a co v něm naživo chystáte?
Vydávám spoustu hudby pod názvem Woodfield Rd Allstars. Moje studio sídlí na Woodfield Road ve městě Welwyn Garden City v anglickém Hertfordshiru a tuhle značku používám podobně, jako se kdysi používal název Brentford Rd Allstars (tak se svého času říkalo studiové kapele ve Studio One).
Často třeba složím a nahraju nějaký reggae nebo ska instrumentál jako B-stranu singlu a právě k tomu využiju jméno Woodfield Rd Allstars.
V poslední době také vydávám sérii EP „Boss Sounds“ – momentálně už vyšla čtyři pokračování. Tyhle nahrávky jsou zaměřené na “boss”, neboli “skinhead”, reggae styl z přelomu 60. a 70. let – což je jedna z mých nejoblíbenějších hudebních epoch! A Woodfield Rd Allstars jsou vždycky tou doprovodnou kapelou na těchto nahrávkách. V podstatě rytmickou sekci téhle „kapely“ ve studiu tvořím já sám – hraju na bicí, basu, kytary i klávesy. O to víc se teď těším, že si tenhle materiál konečně zahrajeme naživo s pražskou sestavou.
Setlist jsem ještě definitivně neuzavřel, ale určitě zazní několik instrumentálek v raně reggae stylu a možná jeden nebo dva ska instrumentály. V jednom nebo dvou číslech se také ujmu zpěvu – pravděpodobně si střihnu pár klasických reggae pecek.
Koho do Česka přivezeš příště?
Další na řadě bude Donovan Kingjay. To je reggae zpěvák z Londýna, se kterým jsem nedávno začal spolupracovat. Dosud dělal hlavně roots reggae, ale je to výborný vokalista a myslím, že spolu připravíme skvělé věci ve ska/rocksteady/early reggae duchu.
Ještě než pojedu do Prahy na Donnoyin koncert, čeká mě s Donovanem nahrávání ve studiu. Zatím dáváme dohromady koncertní set a řešíme podrobnosti ohledně jeho vystoupení v Praze ještě letos – takže se máte na co těšit! Udělejte si čas 3. prosince!