O dalších deset let později už podobné společnosti točí filmy pro kina a původní filmové společnosti pomalu, ale jistě mizí v propadlišti dějin. Ne že by si za to nemohly tak trochu samy, že? Nicméně, při letmém průletu katalogem Netflixu, Apple TV či Amazon Prime Video nutně dojdete k tomu, že se z filmové branže stává spíše seriálová. Což o to, je-li seriál kvalitní, není důvod, proč by ke změně nemohlo dojít. Nicméně, při bližším pohledu zjistíte, že i tento model se začíná požírat navzájem, neb jednotlivé tituly se začínají podobat jako vejce vejci a nejen mezi platformami, ale i na nich. A jde to ještě rychleji, než když podobný úpadek do podprůměrnosti absolvovala filmová studia. Nicméně, ten leitmotiv není ve výše popsaném, ale v tom, co se skrývá pod povrchem. A tím je v první řadě neochota konzumentů kamkoli jít, natož do kina a z toho plynoucí téměř neukojitelný hlad po datech, který operátorům a providerům sice dělá radost, ale zároveň klade čím dál tím větší nároky na infrastrukturu a energetické zdroje…
A jak je to v hudebním průmyslu? V zásadě se to nijak moc neliší. Jen ty skoky z vinylu na kazety, CD a posléze na streaming nebyly tak rychlé, protože prodej fyzických nosičů se koncem minulého a počátkem nového milénia ještě stále držel na solidní úrovni. Vypalovačky sice zaťaly sekyru dostatečně hluboko, ale k masivnímu streamování hudby bylo ještě téměř dekádu daleko rozprostřenou přes pirátské zátoky či Uložto. Nicméně, poslední desetiletí koncept hudebního průmyslu obrátilo na ruby a pokud zde dnes existuje jedno oblíbené slovo, jsou to opět „data“. Streamovací služby jako Spotify, Tidal, Apple či YouTube Music dnes celému odvětví kralují tak, jak se to snad nikdy a nikomu v historii nepodařilo. Ovšem to nejdůležitější je zase skryto pod povrchem. A opět jde o data. Ovšem tentokráte nejen ta, díky nimž se muzika přenáší, že?
Všechny zmíněné platformy totiž posunuly své systémy analýzy dat o několik úrovní výše než na počátku a nabízejí umělcům bezprecedentní míru porozumění vlastnímu publiku. Přeloženo do srozumitelné řeči, dávají umělcům podklady k získávání informací pro turné, marketing či demografii. Ti mohou lépe cílit své aktivity tak, aby vás jejich činnost neminula. To se bavíme ovšem o umělcích hodných tohoto jména. Pak je tu druhá, dnes bohužel mnohem větší skupina, která na základě takových dat nepřizpůsobuje ani tak to, co bude s výsledným „produktem“ (deska, turné, merch, …), jako rovnou přizpůsobuje základní produkt obecnému či požadovanému vkusu… Počkat, to už tu bylo u filmařů, ne? Ano, přesně. Znělo to nějak takhle: „…i tento model se začíná požírat navzájem, neb jednotlivé tituly se začínají podobat jako vejce vejci a jde to ještě rychleji, než když podobný úpadek do podprůměrnosti absolvovala …“.
A tak vám streamovací platformy pomalu ale jistě začínají určovat, co je a co není zajímavé, nebo čemu byste měli, nebo neměli věnovat pozornost. Vztah mezi umělcem a fanouškem se tak celkem rychle mění před očima ve švédskou trojku, kdy ten třetí, tedy streamingová společnost prostřednictvím playlistů, streamovacích rádií a čehokoli dalšího, co vám strčí do cesty, začíná být zcela dominantní, neb pro ni není dílo ničím hodným k ocenění, neb oni potřebují – content. Ano, v momentě, kdy ředitel Spotify degradoval umění na obsah, tak se změnilo základní paradigma.
A jelikož money talks, bude pro streamovací společnosti hudba vytvořená AI naprosto rovnocenným artiklem, ba možná ještě výhodnějším. Pokud ji totiž vytvoří jejich vlastní týmy nebo algoritmy, autorské poplatky poplynou jim… Streamovací platformy tvrdí, že se u nich v součtu objeví cca sto tisíc nových skladeb denně… To je těžko uvěřitelných 36 500 000 (36,5 milionu) nových skladeb ročně. A 365 000 000 (365 milionů) nových skladeb za dekádu… A jelikož kreativita není exponenciálně rostoucí veličina, bude zakrátko vše znít v zásadě stejně, protože proč nezopakovat úspěšný model, že? Ve světle podobných čísel se nabízí pár otázek. Kolik z těch skladem bude skutečně vytvořeno člověkem? A které vám platformy postaví do cesty? Ty, za které budou muset někomu zaplatit, nebo ty druhé? Kolik budou muset skuteční umělci brzy zaplatit společnostem za to, aby byli vůbec nabízeni? A chcete to? Bude podprůměrnost většiny produkce krutou daní za pohodlí streamingu? Samé otázky…