Dnešní zamyšlení bude o dětech, respektive o tom, co může muzikantská komunita (a nejen ona) udělat pro to, aby se děti odpoutaly od displejů telefonů a tabletů a věnovaly se něčemu tak přirozenému, jako je hudba, respektive tvorba, neb v každém dítěti je tvořivost zakódována už ze samotné podstaty a jde jen o to jim ty dveře alespoň pootevřít, když už ne otevřít dokořán…

Dokud s výtvory Umělky podváděly jen streamovací platformy v ambientu, byla to pro většinu lidí jen okrajová a zcela neuchopitelná věc, neb lidí, kteří dobrovolně poslouchají hudbu do výtahů a letištních hal není zrovna moc.

Česká televize plní svou roli. Hudební ceny Anděl to krásně prokázaly, obzvlášť ve srovnání s obdobnými ceremoniemi na současném Slovensku.

Robert Rauschenberg byl americký výtvarník, díky kterému svět přešel od abstraktního expresionismu k pop artu. Proslavil se Kombinacemi, kdy při tvorbě v jednom díle míchal techniky malířské a sochařské, fotografii s tiskem či sítotiskem a veřejné performance. Bez jeho odvahy by leccos bylo jinak.

Riccardo Muti je dirigent. Dost slavný. V letech 1986–2005 působil jako hudební ředitel milánského operního domu Teatro alla Scala a od roku 2010 je hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru. To jen trochu suchý fakt na začátek. Jde jen o vysvětlení, že signore Muti není žádné ořezávátko, že jeho slova mají jistou váhu, a to nejen ve světě hudby klasické.

Je to takové zvláštní téma. A půjdu na to dost ze široka. Pokud se jako muzikant vymezíte proti digitálním platformám, dostanete v lepším případě obratem nálepku konzervy bránící rozvoji, v tom horším senilního, nezajímavého, a tudíž neúspěšného tvůrce.