O jedinečnosti rozlučkového večera Ozzyho Osbourna a Black Sabbath s hudební kariérou v rodném Birminghamu už toho bylo napsáno mnoho. Proto jsme si troufale dovolili sepsat o akci následující řádky pohledem dvou hudebních nadšenců – jednoho s profesním nadhledem a druhého zarytého fanouška metalu.
Všechno pro lístky
Když pořadatelé oznámili akci Back to the Beginning, věděl jsem, že udělám všechno pro to, abych mohl být součástí. „Všechno pro to“ se nakonec rovnalo ulovení dvou vstupenek v ne úplně jednoduchém předprodeji. Věděl jsem hned, že moje +1 musí být Šváb – zarytý metalový fanda dobře známý v pražských fanouškovských kruzích. A věděl to i on. Předprodej vstupenek jsme spolu v reálném čase řešili a když se dozvěděl, že mám dvě a druhá je pro něj, bylo jasno = letíme do hudebního nebe.
Hudební nebe se rovnalo (a doteď s jistotou pořád rovná) prakticky celodenní akci na stadionu v Birminghamu, která čítala desítky legendárních jmen ve svém line–upu, a ještě mnohem víc jich ve skutečnosti přinesla. Mezi vystupujícími nechyběla Metallica, Guns N’ Roses, Slayer, Pantera, Tool, Halestorm a další kapely, současně ani členové The Rolling Stones, Red Hot Chili Peppers, blink-182, Aerosmith či Rage Against the Machine.
Už při naprosto hladkém a klidném příchodu na stadion, kde spolu s námi čekalo téměř 40 tisíc fanoušků, jsme byli příjemně překvapeni – všechno probíhalo nadmíru klidně, každý věděl, v jaké řadě má čekat a kde je jeho vstup. Pokud ne, k dispozici byly desítky pracujících mezi fanoušky, kteří s velkou ochotou (a občas s protichůdnými informacemi) poradili, pokud to bylo potřeba.
První slzy
Hudebně celý den odstartoval DJ set, který obsahoval a mixoval nejznámější rockové hity. Mohlo by se zdát, že to není pro rockové fanoušky správným rozehřátím, opak byl ale pravdou. O DJ set a počáteční moderaci se totiž postaral Sid Wilson ze Slipknot, mimo jiné také partner Kelly Osbourne, dcery Ozzyho.
Hned po DJ setu následovalo úvodní slovo a osobní přivítání fanoušků od Ozzyho tourmanagera. Nečekal jsem, že první slzy budou moje. A že přijdou tak brzo.
Nedlouho poté vypukla nekontrolovatelná radost i u Švába a začali jsme plakat společně.
Po úvodním slově se spustila doslova smršť – bezmála 20 hudebních uskupení během následujících 10 hodin okupovalo pódium speciálně uzpůsobené pro několikaminutové přestavby. Tuhle technickou složku nejvíc definuje středová otočná stage, kdy se během jednoho koncertu za backdropem chystala technika další kapely a po skončení se stage „pouze“ otočila. I proto se bez problémů stíhaly cca 5-7 minut krátké pauzy a zhruba 15 minutové sety jednotlivých kapel.
Jako první rozehřáli metalu lačné publikum Mastodon. V prvním drum sólu dnešního dne se na perkuse připojili i bubeníci Slipknot či Gojiry. Následoval skvělý koncert Rival Sons, kteří svojí energií sebejistě dokázali, že mezi absolutními hudebními legendami v programu dne mají své místo. Anthrax se dočkali prvních moshpitů, těch se v jeden moment v publiku na ploše (v sedě se provozuje hůře, vyzkoušeno za vás) rozjelo osm. Jedna z dalších kapel tento počet moshpitů během svého koncertu téměř zdvojnásobila.
Anthrax na rozlučce s Black Sabbath. Foto: Profimedia
Během koncertů se na LED obrazovkách promítaly vzkazy od kolegů z hudební branže, kteří se bohužel nemohli dostavit. Z obrazovky tak Ozzymu a Black Sabbath poděkovali za celou kariéru a popřáli pevné zdraví například Elton John, AC/DC, Cyndi Lauper, Marilyn Manson, Billy Idol, Def Leppard, Jonathan Davis (Korn), nebo Jack Black, který rovnou prostřednictvím obrazovky vystřihl i jeden z mnoha coverů Ozzyho Osbourna toho dne.
Pásmo superkapel
Poté následovalo místy až neuvěřitelné pásmo superkapel, kdy se postupně na stage potkávali a střídali muzikanti všech žánrů. Ozzymu přišli vzdát hold nekonečnou jam session. Startovací sestava byla v podání členů kapel Megadeth, Disturbed, Anthrax, Halestorm nebo Sleep Token. V rámci jamu odstartoval i „drum–off“, tedy souboj v bubnování, Chada Smitha (Red Hot Chili Peppers) a Travise Barkera (blink-182). Druhý zmíněný byl jedním z překvapení, protože nebyl oznámený ani v programu, ani mezi dalšími hosty. Nezapomenutelných momentů bylo (a znělo) tolik, že zmíníme ty nejzásadnější – Breaking The Law od Judas Priest v podání The Smashing Pumpkins, Toma Morello (Rage Against the Machine), Judas Priest a zmiňovaného Travise Barkera.
Následovala nádherná verze songu Changes. Ten si na starost vzal nejmladší z hostů a zhostil se ho s až mrazivou přesností – Yungblud. Na bicí ho doprovázel Sleep Token ii, tedy maskovaný bubeník Sleep Token.
Sestavu superkapely uzavírala jména jako (jde to vůbec ještě povýšit?!) Steven Tyler (Aerosmith), bez ohlášení se jako malý zázrak objevil i Ronnie Wood (The Rolling Stones).
Na stadionu došlo pivo
Poté už začalo čiré metalové šílenství – další čtyři shows rockových velikánů – Pantera s obrovským respektem a vděkem za hudbu Black Sabbath dojala většinu fanoušků, Slayer si vysloužili nejvyšší počet moshpitů dnešního dne – třináct v jednu stejnou chvíli. Guns N‘ Roses zahráli největší hity svojí kariéry – Welcome to the Jungle, Paradise City a zcoverovali Sabbath Bloody Sabbath. Čestné místo v lineupu oslavného dne zaujala Metallica, která osekala svoji stage na úctyhodných pár metrů a se skromností sobě vlastní do pořádně nažhavených fanoušků nasekala jeden hit za druhým – nechyběly Master of Puppets ani For Whom The Bell Tolls.
Natěšení fanoušků na závěrečné několikapísňové sety Ozzyho Osbourna a následně Black Sabbath nepokazil ani fakt, že několikrát během dne došlo pivo (v 17:30 údajně nadobro, ale po zhruba hodinové abstinenci v astonvillské sauně se opět poštěstilo), stejně tak stadion neodhadl konzumaci jídla a dobrou polovinu programu se návštěvníci museli zasytit zmíněným pivem. Podle krátkých průzkumů to nevadilo ani fanouškům z Velké Británie, Polska, dokonce ani nám z Česka.
Ozzy na trůnu
Jakmile nastoupil na stage Ozzy Osbourne na svém trůnu, publikum jako jeden muž uctívalo právoplatného metalového krále. Ze sólové tvorby zaznělo Crazy Train, Mama, I’m Coming Home (slzy přišly u mě počtvrté, u Švába jsem přestal počítat zhruba ve tři odpoledne). Poprvé od roku 2018 naživo Mr. Crowley, I Don’t Know a Suicide Solution.
Plná sestava Black Sabbath – Ozzy Osbourne, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward rozduněla birminghamský stadion písněmi War Pigs, N.I.B. a hymnickými Iron Man a Paranoid. Ty uzavřely neopakovatelný hudební den trvající přes deset hodin. Připomeňme, jaký byl jeho hlavní úkol - oslavit a PODĚKOVAT Ozzymu Osbourneovi a Black Sabbath za vše, co pro celosvětovou hudební scénu dokázali.
Závěrem? Ten text je dlouhej, já vím. Zkoušel jsem to stručně, nešlo to. A o tom, co jsme viděli, slyšeli a zažili, bychom dokázali mluvit hodiny. Fakt. Tenhle text bereme s nadsázkou jako první díl reportu, ten druhý (a třetí, čtvrtý, pátý a kolik jich ustojíme) moc rádi necháme na pivo / osobní setkání. Tam se rádi podělíme i o zákulisní historky jako nestíhání vlaků, počty piv k večeři, uvíznutí ve výtahu, nebo koncert Lany Del Rey ve Wembley, kde jsme se náhodou ocitli den před Back to the Beginning.
Ale teď už máme jen jediný vzkaz.