Tohle opravdu nebylo běžné hudební vystoupení - ostatně hudební bytí výtvarníka Františka Skály má k obyčejnosti vůbec daleko. Na rockový festival přijel s dechovým souborem Provodovjané. V jedovatě modrém obleku a s vlasy natupírovanými jak cukrářský krém na dortu předvedl nejen písně ze stále ještě nedostatečně doceněného alba Pojď se mnou děvče mé.
Letos devětašedesátiletý Skála se na něm svérázným způsobem a za zvuku klasické dechovky vypořádává se stárnutím. A i naživo to dovede s takovým elánem a humorem, že u toho mládne on sám i publikum. To na Rock for People je zvyklé na různé potměšilosti. Moshpituje a vesluje i na legendy českého popu jako letos na Marii Rottrovou. Ale až František Skála ho přiměl tančit valčík. Jeho plesová hodinka byla plná překvapení.
“Stáří má hnědou,” prokládal své písně o kremačních loučkách, Krchově i Urnovém háji promluvami v nichž nevypadával z role. Když se vrhnul z pódia na echtovní dechovku první skokan, stejně noblesně poznamenal, že “tohle by taky někdy rád vyzkoušel.” Za chvíli ho už nadšený dav nosil na rukou a on s elegancí sobě vlastní odzpíval celou skladbu o dohledu rudého oka. “Děkuji, bylo to příjemné v leže si takhle zazpívat,” poznamenal, když ho fanoušci donesli zpátky na pódium. Dechovkové úpravy se pak dočkal i další Skálův úkaz kreativní geniality - Skladba Houbí hemr z jeho projektu Třaskavá směs, který pro změnu zasvětil country.
A jak to celé skončilo? No jako pravý koncert hvězdy na rockovém festivalu. Skála čiperně vylezl po konstrukci pódia až skoro ke stropu stanu ČTart. Vykopával nožkou do strany za zvuku své dechovkové předělávky Smoke on the Water. “V našem podání to nejsou kouře nad vodou, ale mlha nad vodou,” loučil se ten démon za zvuku trumpet s publikem, které z koncertu zas jednou odcházelo s pocitem, že něco takového člověk jen tak nezažije.