Obrázek k článku DIIV jako vlci v beránčím rouše. Podoba predátora jim v Praze slušela víc
| Ondřej Černý | Foto: Richard Hodonický

DIIV jako vlci v beránčím rouše. Podoba predátora jim v Praze slušela víc

Americká čtveřice DIIV na svém druhém pražském koncertu nabídla takový pohled do zpětného zrcátka. Jen v hlavní roli nahradila kapely jako My Bloody Valentine nebo Ride a místo zástupců generace X primárně koncertu přihlíželi jejich následovníci z generace Z.

Zpěvák a kytarista Zachary Cole Smith, toliko hlavní hybná síla skupiny, má buď dobrou paměť, nebo si nastudoval domácí úkoly. Pražskému publiku připomenul, že první zastávka DIIV byla pro kapelu předposledním vystoupením, než vše na dlouho změnil covid.

Oproti dřívějším dobám se toho změnilo dost. Tím, jak mají kapely našlapané koncertní termíny, nestává se, že by publikum nechávali čekat. Naopak, koncerty začínají často dříve.

A tak kdo dorazil na avizovaný začátek show, viděl a slyšel pouze poslední song ze setu Ghost Of You. Brněnská psych-popová předkapela využila svou půlhodinu k tomu, aby dokázala, že v rámci české scény jde bez diskuze o nadprůměrnou skupinu. To ostatně dokládají i koncertní vystoupení po Evropě, která mají Ghost Of You za sebou. Přesto i pražské vystoupení ukázalo limity, s nimiž je u brněnského kvartetu nutné počítat. Jde o určitou zasmušilost. Kapele v MeetFactory chyběla lehkost, odstín, který by její snažení zcivilněl. Snaha dát do vystoupení všechno a předvést své kvality je fajn, ale když upustíte páru, letí se vám snáz.

Po standardní půlhodině na nazvučení se s úderem půl deváté naprosto civilně a bez jakékoli pompy objevili členové DIIV. "Ahoj, my jsme DIIV a díky, že jste přišli," pronesl Zachary Cole Smith ke zpola zaplněnému MeetFactory, přičemž kapela spustila Under The Sun z druhé desky kapely Is the Is Are (2016). Zvuk ještě nebyl dobře usazený, a tak bylo chvílemi zajímavější pozorovat basáka Colina Caulfielda, který na stage dorazil v letní edici čepice, v níž Walter Matthau zaujal ve filmu Dej si pohov, kámoši.

Sám Cole Smith se po úvodní skladbě publika ptal, jestli dobře slyší, protože jemu samotnému to prý připadalo, jako by v MeetFactory byl nějaký duch. Hned po první písničce pak nastala docela dlouhá prodleva před druhou Loose Ends (také z desky Is the Is Are) a koncertní řemen se tak nahazoval pomaleji, než by asi kapela i publikum čekali.

Tyhle umrtvující prodlevy se v první části koncertu konaly ještě několikrát. Ladění a přelaďování vytvářelo mezi písničkami nepříjemné pauzy, které nebyly po chutí ani kapele. Basák Caulfield proto publikum vybízel k reakcím, protože jak sám říkal „hrát do ticha je na nic“.

Kvalita zvuku se ale naštěstí brzy usadila a kapela tak mohla rozjet průlet tím, co na dosavadních třech albech zatím nabídla. Z patnácti koncetních položek jich skoro polovina byla z poslední desky Deceiver (2019), třetina pak z debutu Oshin (2012). A šlo o dobrou volbu.

První vrchol večera nastal, když po půlhodině zahrála sérii Between Tides, For The Guilty a Druun Pt. II. Pryč bylo předchozí lehoulinké našlapování. Když kapela pořádně hrábla do strun, zcela se změnila i atmosféra v sále. Z předchozího poklidného pohupování publika se najednou stal živý organismus, který svou energii vracel kapele. Ta byla nejsilnější právě v pasážích, kdy se mílovými kroky vzdálila zasněným plochám ve stylu Ride nebo Slowdive a zněla jako australští Silverchair ve svém živém provedení hitu Pure Massacre.

Takový nápor samozřejmě nešlo držet příliš dlouho, proto DIIV jako zkušená kapela zvolnila a znovu prostor zaplnila vzdušnými a zvonivými kytarami i křehkým zpěvem Cole Smithe. Toho ve dvojhlasech doplňoval basák Colin Caulfield a znělo jim to náramně.

Závěr koncertu, při kterém si vystačili pouze s malou projekcí na zadní stěně a opravdu střídmým světelným parkem, si DIIV nekomplikovali. Zahráli tři pecky z posledního alba (Taker, Like Before You Were Born, Horsehead) a po hodině se s MeetFactory, které se během koncertu naplnilo ze dvou třetin, rozloučili.

Spokojené publikum si kapelu vytleskalo nazpátek a za odměnu dostalo jeden z největších hitů skupiny Blankenship. Opět gradující a energickou skladbu. Končilo se tak v nejlepším.

DIIV předvedli dobrý koncert. Nebyl sice takový, na který byste i po týdnech se zanícením s přáteli vzpomínali a vytahovali jeden zážitek za druhým. Ale byl hudebně poctivý. Neodfláknutý. Standard slušné kapely, která ví, že v konečném důsledku tím jediným co má, je její jméno. A přijít o důvěru v něj rozhodně nechce.

P.S.

Celý koncert mi hlavou probleskoval text Vladimíra Sejka o letošním ročníku brněnského festivalu Pop Messe.

A hlodala v ní myšlenka, jak by to znělo, kdyby se na nějaké takové akci představili DIIV a Ride. Andy Bell a Zachary Cole Smith. Tohle je prostě pokušení.

DIIV, 11.8., MeetFactory, Praha
Hodnocení: 70 %
Support: Ghost Of You

Setlist:

Under The Sun
Loose Ends
Skin Game
Air Conditioning
Between Tides
For the Guilty
Druun Pt. II
Wait
Oshin
Doused
Take Your Time
Taker
Like Before You Were Born
Horsehead

Přídavek:
Blankenship

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.