Obrázek k článku GLOSA: Skvělé obsazení a bizarní prostředí festivalu Pop Messe. Zazářili Ride
| Vladimír Sejk | Foto: Marek Reinoha

GLOSA: Skvělé obsazení a bizarní prostředí festivalu Pop Messe. Zazářili Ride

Druhý a závěrečný den druhého ročníku brněnského městského festivalu Pop Messe přinesl zamračenou oblohu a velké přeháňky. Bývalé fotbalové hřiště stadionu za Lužánkami i antuka kolem v brzkých odpoledních hodinách připomínali pořádné bláto. Voda se ale vsákla a areál patřil výtečným koncertům.

Komu déšť určitě nevadil byla bohatá flóra na tribunách, kam byl sice povolen vstup pouze na vlastní nebezpečí, ale to neodradilo většinu návštěvníků ani autora textu od toho, aby si vylezli až na nejvyšší bod zarostlé džungle – tedy pardon – chátrající tribuny. Odtud pohled na areál ukázal, že trávník a podklad během dne dokázali vodu vsáknout a místa na antukovém oválu, kde se tvořily největší louže a bažiny, pořadatelé vysypali kamením, a tak byl vlastně veškerý strach o obuv zbytečný... Dále bylo z nadhledu vidět, že v sobotu prošlo bránami festivalu ještě méně diváků a posluchačů než první den.

Ti na Pop Messe letos nedorazili, však opravdu prohloupili. Festival nabídl osobitý venkovní areál tvořený dvěma pódii, které se střídala, ale během zvukových zkoušek kapel se nepřeřvávala. Z jedné stage na druhou jste se dostali v řádu desítek vteřin. K dispozici byl dostatek stánků s nápoji i s jídlem (jejich nedostatek byl mnohými pořadatelům vyčítán loni), i toalet. Když se na to všechno člověk z té zarostlé tribuny koukal cítil se za Lužánkami vlastně opravdu hezky a příjemně. Ještě jednou musím zmínit naprosto fantastický zvuk všech venkovních pódií. Druhý den navíc přinesl i výrazně lepší zvuk vnitřních pódií v „Boby centru“. Mimochodem – ta namalovaná holčička u fontány (přítomní ji nemohli minout) mě bude strašit ještě hodně dlouho...

Stejně jako první den jsem zamířil právě nejdřív kolem oné hororové malby a zjistil, že pražští WWW jsou pořád neuvěřitelní. Jeden z prvních českých rapových projektů a zároveň má stále fresh zvuk. Také na ně krom mě dorazilo opravdu spousta, dle reakcí velmi spokojených, fanoušků.

Venku pak spustili kanadští Crack Cloud – na webu festivalu jste si o nich mohli přečíst, že jejich koncerty jsou lékem proti pesimismu doby, a zároveň na ně šli doporučení ze všech stran. Musím říct, že vše výše napsané platilo do poslední tečky. Crack Cloud zahráli zábavnou a energickou show stylu moderního britského punku jen s příchutí javorového sirupu. Pokud máte rádi například populární a fantastické Squid budete Crack Cloud milovat.

Na vnitřní Zoner Boby Hall jsem s kolegou Markem Reinohou, který celý festival neúnavně fotil, stihli ještě kousek kultovních Dunaj společně s nestárnoucí Ivou Bittovou. Ti dle svých vlastních slov odehráli poslední koncert v stávající podobě. Jak víte z Headlineru po 26 letech totiž nahráli novou desku, na kterou se moc těšíme! Dunaj sice moc lidí nepřilákali, ale rozhodně je to neotrávilo a bylo vidět s jakou radostí hrají.

Radost z hraní jsem trochu postrádal u amerických Son Lux – viděl jsem je po několikáté a vždy to byl zážitek. Tři neuvěřitelní hudebníci, kteří soustředěně vytváří působivé skladby, se bohužel úplně netrefili do vkusu většiny návštěvníků, což byla škoda.

O ruském kolektivu Shortparis jsem slyšel jen chvalozpěvy. To, co pětice z Petrohradu předvedla, jsem ale asi nepochopil. Ano, slyšel jsem, že jde spíše o rituál a avantgardní divadelní představení, ale bohužel jsme se nějak nesladili a brzy jsem šlapal zase cestou zpátky k ruinám bývalého fotbalového stánku.

S Ride jsem se nejprve setkal na rozhovor, který si budete moci brzy přečíst a jak kytarista Andy Bell, tak basák Steve Queralt byli velmi sdílní a příjemní.

Jejich koncert (mimochodem první vystoupení v Čechách) byl něco neuvěřitelného – když si uvědomíte s jak legendární kapelou máte tu čest, někým, kdo doslova definoval žánr! Ride zahráli svou hodinku s takovým přehledem! Je smutné, že si na ně nenašlo cestu více fanoušků, protože se jednalo s přehledem o nejlepší vystoupení (nejen) dne.

Vzhledem k počasí a silným dojmům z shoegazeových veteránů, které jsem už nechtěl přebíjet jsem vyrazil spát. Dle zpráv, které jsem ráno dostal, to byla asi chyba, protože Kae Tempest měli předvést kvalitní a atmosférický set.

Pop Messe si budu pamatovat jako festival v opravdu bizarním prostředí, ale s kvalitním a promyšleným lineupem, se zvukem, který se opravdu dá s jistotou označit za nadstandardní a atmosférou, na kterou budu dlouho vzpomínat. Co se luxusního zvuku a dramaturgie týká, myslím, že mnoho festivalů by se od týmu Tomáše Kelara mohlo učit. Mrzí mě opravdu malá účast publika a držím palce, abychom příští rok mohli opět vyrazit do Brna.

Pop Messe
Brno, stadion Za Lužánkami 
29.-30. červenec 2022

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.