„Když zpívám její básně, je mi hezky a jsem šťastná, že o ní můžu posluchačům vyprávět,“ říká Dorota Barová v rozhovoru pro Headliner.
Ve Vodojemech už jste vystupovala krátce po jejich otevření v roce 2024 i minulý rok. Jak se vám zde hraje?
Vodojemy jsou naprostý unikát, co se akustiky týče. Každý tón se udrží v prostoru velmi dlouho a tím můžete tvořit různé zvukové koláže. Je to jiné než v kostele, tam se tón rozplyne. Když jsem hrála ve Vodojemech poprvé, nemohla jsem skoro ani dýchat. Je to jedinečný zážitek.
Jak během koncertu vnímáte jejich prostředí?
Je to, jako když vstoupíte do jiné dimenze. Zvuk si můžete měnit tím, že se v tom prostoru volně pohybujete.
Vzhledem k tomu, že to je akusticky specifický prostor, probíhá například víc zkoušek přímo na místě?
Máme jen zvukovou zkoušku před koncertem. Mí spoluhráči to zažijí poprvé a poprvé nás zde bude hrát víc, tak se těším na to dobrodružství. Jsem přesvědčená, že to bude krásné.
Čím bude nadcházející koncert výjimečný?
Budeme hrát v rozšířené sestavě. Kromě mých stálých spoluhráčů, Miroslava Chyšky a Miloše Klápště, bude s námi violoncellistka Alžběta Vlčková a Jan Krejča na barokní loutnu theorbu. Zahrají s námi písně z mého posledního alba Píseň pro Mi.
Vnímáte koncerty ve větším ensemblu jako slavnostnější?
Jestli slavnostnější, nevím, ale určitě jsou výjimečné.
Theorba je v současné hudbě neobvyklý nástroj. Co vás na jejím zvuku přitahuje a proč právě k těmto písním podle vás pasuje?
Její zvuk místy připomíná harfu, zároveň má i basové spektrum. Prostě zvukově ještě víc rozšířila naši rodinu strunných nástrojů.
Album Píseň pro Mi je zhudebněním textů umělkyně Michaely Vejnarové, s níž vás pojilo blízké přátelství. Před třemi lety zemřela. S jakými pocity se vám tyto písně hrají a zpívají?
Ze začátku to bylo těžké. Například Šťastnou planetu nebo Píseň pro Mi, které jsou o smíření se smrtí, o loučení a o snaze zaplnit tu díru v srdci, jsem dlouho nemohla hrát na pódiu. Teď, když zpívám její básně, je mi hezky a jsem šťastná, že o ní můžu posluchačům vyprávět.
Je to velmi intimní deska. Objevila jste během koncertování nějakou konkrétní skladbu, během jejíž interpretace se cítíte k Michaele nejblíž?
Jsou to všechny ty písně. Každá je trochu jiná. Vybrala jsem básně, ve kterých je uchopen její vnitřní svět i to, jak viděla v obyčejných věcech krásu.
Jaké nejsilnější zážitky máte spojené s festivalem JazzFestBrno?
Bydlela jsem v Brně, když se poprvé vynořila myšlenka mezinárodního jazzového festivalu. Poprvé jsem viděla živě hrát zahraniční hvězdy nebo kapely, které jsem neznala. Pamatuji si například na Johna Scofielda, který po svém koncertě jamoval s našimi jazzmany v předsálí Semilassa. Těch zážitků je mnoho. Je neuvěřitelné, kam to s festivalem kluci dotáhli. Mají můj veliký obdiv.
JAZFESTBRNO 2026
Koncert jazzových hvězd Snarky Puppy zahájil v polovině září podzimní část jubilejního 25. ročníku JazzFestuBrno. Držitelé pěti Grammy odstartovali sérii, která kromě klasických klubů publikum zavede na výjimečná koncertní místa, jako jsou Vodojemy Žlutý kopec či vila Tugendhat. Letošní podzim nabízí celkem dvanáct koncertních večerů, některé z nich i mimo Brno pod hlavičkou JFB On The Road. Kromě Doroty Barové dorazí také saxofonista Isaiah Collier, Tigran Hamasyan, Alfredo Rodríguez nebo Alfa Mist. V programu jsou také Dan Bárta s Robertem Balzarem, Sachal Vasandani, Tomoki Sanders či trio Jiří Stivín – Jiří Slavík – Martin Zbrožek. Více jsme o programu psali zde.