Cigarette Pillowbag
Cigarette Pillowbag (album)
Liberecký zpěvák a hudebník Václav Truksa, který se bavil tím, že objížděl evropská města jako busker (pouliční muzikant) se během období karantén a restrikcí zabýval tím, že na svůj YouTube účet nahrával cover verze známých hitů. V roce 2021 vydal svůj první singl
Meeting Disorder. Přibral do party další hudebníky a z projektu se stala regulérní kapela. Ta nyní vydává své debutové album. Sám Václav přiznává inspirace v kapelách The Neighborhood nebo Cage the Elephant a z hudby je to cítit – na albu, které má příjemnou stopáž pod půl hodinu, nahrál celkem sedm písniček a ze všech je cítit, že je schopný skladatel. Navíc má příjemnou barvu hlasu, tenhle debut určitě stojí za pozornost.
Vladimír Sejk
Valdemar on the Run - Headliner doporučuje
Mana (singl)
Valdemar on the Run je zbrusu nová kapela postavená kolem písničkáře, kytaristy a zpěváka Valdemara Shíbala z muzikantů, kteří vyšli z řad absolventů Konzervatoře Jaroslava Ježka a JAMU. Pokud Spotify nelže, mají Valdemar on the Run zatím venku pouze dva singly. Do Feedbacku nám poslali písničku Mana, která se nese v bluesrockovém duchu a ve které se vyznávají ke své lásce k hudbě a opěvují její magickou sílu. Jsem rád, že jsem si poslechl i ten druhý singl, kterým je jemná, civilní, citlivá a emotivní skladba Domovina (Píseň pro Ukrajinu), u níž kvituji s povděkem absenci jakéhokoli náznaku patetičnosti. Naznačuje, že jejich tvorba nebude jen blues rock, ale bude mnohem barevnější. Mohu-li z oněch dvou singlů soudit, kapela umí hrát a umí psát kvalitní, v podstatě popové písničky, v nichž se nebojí vlivů rocku, blues a folku, s neprvoplánovými oduševnělými českými texty. A ten kluk umí zpívat. Nevím, možná budu troufalý, ale v hlavě mi zní otázka, zda se nám tady nerodí partička schopná vyplnit alespoň kus prázdného místa po Davidu Stypkovi.
Marek Reinoha
O3
O3 (album)
Trio O3 je na první poslech dalším zástupcem klasického tuzemského bigbítu, který najdete na každém druhém vesnickém fotbalovém hřišti. Znáte to… odpolední zábava, slunce pere do zátylku, pivo v kelímku, vzduchem se šíří „vůně“ klobás ugrilovaných k smrti a do toho jednoduchá rocková muzika s texty plnými košilatého humoru nebo chlastání. Rustikální bigbít O3 (tak se sami označují) není výjimkou. Textově je to tedy darda. Hned druhý song velmi barvitě popisuje útrapy hlavního hrdiny, jehož zastihly olbřímí střevní potíže přímo uprostřed pole. Jiná píseň tepe nešvar, kdy zvratky dopadají jinam než do záchodové mísy. Ani píseň o notorickém alkoholismu nesmí chybět. Je to trochu škoda, protože O3 umí vlastně docela slušně hrát. Sem tam se vyloupne nápaditá kytarová linka (jako ta v začátku třetího songu nebo v úplném závěru desky), některá sóla jsou také povedená… Na druhou stranu O3 asi jinam než na vesnická hřiště stejně nemíří. Tak ať slouží!
Radek Pavlovič
ZNITRA - Headliner doporučuje
Vrátit zpátky (SP)
Jihočeská poprocková kapela Znitra je ve Feedbacku podruhé. Jejich singl Obrysy nebe recenzoval Vojta Tkáč a dost ho chválil. Po právu. Tady prvních osm taktů napovídalo, že přijdou tisíckrát ohraná klišé: vokálně, hudebně i textově. Jenže přesně do okamžiku, než to začne hrát – a už v tom lítáš. Já jsem takovou písničku slyšel už v mnoha obměnách, ale tohle je jiné. Chytlavé, dobře zazpívané i zahrané, pěkná aranž. Text je napsaný tak dobře, že se v něm každý trochu pozná. Kdo ne, života si neužil. Mám tu sice jeden verš (Až projdu tmou / Buď se mnou) k výtce, ale ten se ztratí. Jinak to hraje víc než slušně, Boris Carloff se vytáhl. Tohle není žádná tuctovka, vůbec nechápu, proč už tuto partičku někdo nedraftoval. Stávám se fanouškem, chci je slyšet živě. Mimochodem, moc pěkně udělané video!
Dany Stejskal
Žádnej stres
Cesta (album)
Osmičlenná východočeská kapela inzeruje, že hraje skapunk, ale na jejich druhém albu je skáčka už jen pomálu. Punku je v jejich koktejlu o trochu víc, ale většinou uhlazeného. Producent Tomáš Fröde zatáhl kapelu blíže k pop rocku, což kapele sedí, protože složitější texty, které zpívá Jiří Štursa, mají opravdu daleko k hysterickým punkovým výkřikům nebo jamajskému frázování s jambovou stopou na začátku veršů. Naopak v nich objevíme smysl pro v textu ukrytý příběh, často směřující k sociálnímu protestu. Skladby mají svěží tempo, dechových nástrojů není v rocku nikdy dost, neboť jsou garancí pestrosti, a hlavně texty kapely jsou „o něčem“. Chvílemi proto Žádnej stres zní trochu jako Divokej Bill ve svých začátcích. A to není špatný odrazový můstek!
Josef Vlček
Lighthouse Keeper - Headliner doporučuje
Lover Liar Killer Thief (EP)
Pokud mě paměť nešálí, post hardcorovou partu Lighthouse Keeper jsem viděl dokonce dvakrát v Hradci Králové na festivalu Rock for People. Přesně si už nepamatuji, na jakých ročnících vystupovali, ale jejich energická show mi utkvěla v paměti. Skupina má nyní venku novinku v podobě čtyřskladbového EP nesoucího titul Lover Liar Killer Thief a jedná se vskutku o povedenou a působivou záležitost. Jednotlivá slova v titulu nahrávky prezentují čtyři navzájem propojené skladby, které v celku tvoří neotřelý koncept moderní emo-hardcorové nahrávky, jež se vám už od spouštěcího intra zaryje hluboko pod kůži.
Nahrávka má značně ponurou, až depresivní atmosféru, která je dána především zoufale znějícím screamem, jenž je pro kapelu tak příznačný, že jí dodává speciální auru. Jistě, tahle hudba rozhodně není pro každého, ale fanoušci podobných žánrů tohle podobně jako já ocení. Určitě bych konkrétně vypíchl song s názvem Killer, který se mi z celku zdá nejlepší a velmi mě zde baví chytlavá melodická kytarová linka v refrénu. Vlastně si trochu říkám, co taková kapela dělá v této rubrice. Kluci, makejte, tohle má velký potenciál!
Lukáš Rešl
empty vision orchestra
threshold of feelings (album)
Nazvat jednočlenný projekt empty vision orchestra je vlastně dobrý vtip. Autor sám sebe popisuje jako rockera před čtyřicítkou, co se chtěl po kapele přesunout k dřevnímu písničkářství a nahrát si všechno hezky doma postaru, jako to dělaly jeho folkařské vzory. Tento plán dotáhl na výbornou.
Obsahově je to ovšem nuda. Dolů to táhne velmi amatérský zpěv se špatnou angličtinou, tady to chce zamakat. A taky si skladatel ukousl příliš velké sousto, když se pokusil o šesti či sedmiminutové skladby, kde na akustický základ přidal jen tu a tam sitár či piano. Hned druhá skladba raindrops zní jako nějaká smyčka relaxační hudby, protože se na ploše sedmi a půl minut nic neděje.
empty vision orchestra má co vylepšovat. Není nikde kromě Bandcampu, s tím se do světa moc nerozletí. Technicky má na lo-fi folkařinu dobrý základ i zázemí, je slyšet, že tohle si chce hrát a dělá mu to radost. Leč, poslal nám to do Feedbacku, tak tady je: na nějaké zabodování na scéně to má ještě rezervy, byť ani jedna není nepřekonatelná.
Jarda Konáš
Realita - Headliner doporučuje
Šílená (singl)
Tuhle písničku natočila zkušená kapela, jejíž členové umí skládat moderní a přitom autentické písně. Minimálně tři z pěti skladeb by se z fleku daly hrát v rádiu, kdyby jejich elektronický dancefloor nebyl pro rockové posluchače moc popový a pro popaře příliš rockový. I v Realitě je kus retra – takhle hrály elektronický pop kontinentální kapely v druhé polovině osmdesátých let. Skupině nelze upřít jistou diskotékovou eleganci, smysl pro styl a stále více postrádaný prvek v dnešním českém popu – určité vztahové loudilství. Je divné, že o tak zralou kapelu ještě neprojevilo zájem nějaké velké hudební vydavatelství.
Josef Vlček
Matěj Burda
DarkPop (album)
Matěj Burda měl kapelu Come and Play, v současné době hraje doprovod Adamu Mišíkovi a zkouší to se svým vlastním elektropopem střiženým do současných trendů. Na album zařadil úsporně osm tracků, hudebně je pod nimi podepsaný společně s vyhledávaným Enthicem. Výsledek zní formálně nabušeně – weekndovské beaty i melodie jsou schovány do plastových synťáků a slova drcená skrze polootevřená ústa zapletená pod tunou digitálních efektů. Jenže tomu chybí osobitost. Mišíka nebo Sofiana člověk pozná hned, jak otevřou pusu. Oproti nim zní Matěj Burda nevýrazně a stejně genericky jako jeho texty: „Sledujeme spolu v noci tývý – horory a filmy, kdy se střílí.“ Vím, že nejsem cílovka téhle hudby, ale představuji si, že takhle „srovnaně“ bude hudba znít, až ji bude generovat umělá inteligence. O Matěji Burdovi jsem se z téhle nahrávky bohužel nedozvěděl nic.
Honza Vedral