V roce 2025 na Prague Sounds vystoupí mexická hudebnice Silvana Estrada, pakistánsko-americká zpěvačka a skladatelka Arooj Aftab, Sō Percussion s američkankou Caroline Shaw, francouzsko-americká jazzová zpěvačka Cécile McLorin Salvant, ale také Alva Noto a Fennesz s poctou Ryuichimu Sakamotovi), Oneohtrix Point Never, Lambchop, Nate Smith, Berwyn nebo Moses Yoofee Trio. Tuzemskou scénu prezentuje večer Choice. Tentokrát je jeho kurátorem rapper Idea, jenž se rozhodl pozvat kolektiv Champion Sound a dvojici Laokoon. Jak takový výběr vzniká?
Čím se dramaturgie Prague Sounds letos odlišuje od jiných ročníků?
Guy Borg: Shodou okolností jste se mě před dvěma lety ptala, proč máme v programu tak málo žen. Nebylo to samozřejmě záměrem, jen někdy je získat umělkyně, které zde chceme prezentovat, složitější. Letos se nám to ale obzvlášť krásně povedlo. Přijede Silvana Estrada, Cécile McLorin Salvant, Caroline Shaw a Arooj Aftab. Každá z nich je unikátní umělkyně a jsme rádi, že se v takové konstelaci objeví v jednom ročníku Prague Sounds. Všechny jsme je sledovali už dlouho a třeba s managementem Silvany Estrady jsem v kontaktu tři roky, od doby, co vydala své první album Marchita, a povedlo se ji získat až letos.
S kým trvalo vyjednávání nejdéle?
Delší dobu jsme se domlouvali s více umělci, opravdu dlouho například s Lambchop. Už u nás hráli v roce 2017 a přivézt je zpátky do Prahy jsme chtěli v podstatě od té doby.
Vilém Spilka: A u Daniela Lopatina s projektem Oneohtrix Point Never by se dalo říct, že se celková doba prodloužila ještě o další rok – měl přijet už loni, což nakonec nevyšlo. Jsme rádi, že ho na festival letos konečně dostaneme. Zatímco loni měl vystoupit v Arše, teď bude v Nové Spirále. Letošní ročník je ostatně celý lemovaný tím, že se nám podařilo dotáhnout některé věci z dřívějška, ale zato se některé jiné, o které jsme dost stáli, finalizovat nepodařilo a čekají nás snad příští rok nebo někdy v budoucnu. Umělců, kteří byli téměř domluveni, a nakonec to nevyšlo, bylo letos opravdu hodně – i v tom je popravdě 29. ročník mimořádný.
Silvana Estrada je v hledáčku Prague Sounds od chvíle, kdy vydala debutové album
Nechávali jste si některá jména na příště záměrně? Kvůli tomu, že v roce 2026 festival čeká 30. ročník?
Borg: Určitě je několik projektů, u kterých jsme si řekli, že bychom měli počkat na výročí.
Spilka: Je mezi nimi několik velkých návratů umělců, kteří už u nás vystoupili. Už pracujeme na tom, aby opět přijely některé velké hvězdy.
Ředitel festivalu Marek Vrabec na tiskové konferenci řekl, že výsledná dramaturgie je výřez toho, co v současném hudebním dění považujete za podstatné. Co tedy považujete za podstatné, když odhlédneme od konkrétních jmen?
Uměleckou pravdu. Ta je pro nás důležitá. Aby umělci, kteří k nám přijíždí, měli co říct. Aby za sebou měli nějaký background, z něhož vychází a pravdivě to předávali dál. To vidím u všech v programu. Když se podívám například na Arooj Aftab nebo Silvanu Estradu, jsou to ženy, které vychází z etnického prostředí, což do své hudby pouští, a zároveň se nebojí ničeho nového. Dokáží svoji jádrovou minulost spojit s novými technologiemi a trendy.
Pakistánsko-americká hudebnice Arooj Aftab vystoupí v Lucerně
Zdá se mi, že letos je v programu Prague Sounds méně neobvyklých lokací, což je něco, co k Prague Sounds rovněž patří.
Letos je novinkou Nová Spirála. Jinak je to především o časových možnostech jednotlivých venues. Máme různé nápady, ale vždy se nesejdou s tím, kdy může umělec a kdy je volno na místě, které bychom si představovali. Snažíme se co nejlépe napasovat do nabídky, která v Praze je.
V posledních letech byl součástí Prague Sounds koncert věnovaný české hudební legendě – ať už to byl Jiří Suchý, či třeba Karel Kryl v podání Davida Kollera a Richarda Mullera. Letos chybí. Proč?
Borg: Měli jsme něco v plánu. Jméno umělce neprozradím, všechno jsme probírali a byli jsme docela blízko, ale nakonec se z různých důvodů na jeho přání koncert letos neuskuteční. Rozhodli jsme se tedy, že když v danou chvíli nemáme nic srovnatelného, radši počkáme na příští rok a připravíme opět něco opravdu velkého. Nemusí to být každý rok.
Na koho se vy osobně opravdu těšíte?
Spilka: Na Natea Smithe. Je to bubeník, který byl do nedávna trochu mimo radar, narodil se v sedmdesátých letech a vždy byl vyhledávaný sideman. V jazzovém prostředí hrál s úžasnými jmény jako je Chris Porter či Dave Holland. Před časem, zhruba před deseti lety, si ho vyhlédla skupina mladších muzikantů, kteří hrají funk a přizvali si ho na své nahrávky. On paralelně s tím začal používat sociální sítě, aby se zviditelnil. Vždy byl úžasný hudebník, ale nikdy neměl možnost se takto prezentovat mimo platformy ovládané labely. Ukázal se jako velice inspirativní bubeník, ke kterému vzhlíží další bubeníci z celého světa. Hrál pak s onou funkovou komunitou, například s Fearless Flyers a dalšími o generaci mladšími hudebníky a vyšvihl se na výsluní. Mladší kolegové z kapely mu začali říkat legendary Nate Smith – pro ně už onou legendou byl. Je to tak trochu reverzní případ – dřív dávali legendy příležitost se zviditelnit mladším. Dneska to ale bývá často naopak, protože mladší muzikanti mají větší sílu na sítích a tím pádem větší popularitu.
Borg: Osobně se těším na fenomenální americkou kapelu Lambchop. Sleduji ji přes třicet let. Během své kariéry měla různé podoby, byla doba, kdy u nich nebylo výjimkou patnáct lidí na pódiu. Hráli ve větších i menších sestavách. Letos Prague Sounds čeká nejčistší a nejintimnější podoba – frontman Kurt Wagner v doprovodu pianisty Andrewa Brodera. Bude to hodně minimalistické a myslím, že málokdo slyšel písničky Lambchop v takové podobě. Proto se na jejich koncert hodně těším.