Obrázek k článku Recenze: Finneas v sestřiných stopách nejde, sólově trochu drhne
| Michael Švarc | Foto: Universal Music

Recenze: Finneas v sestřiných stopách nejde, sólově trochu drhne

Úspěch Billie Eilish nikdy nebyl čistě jen její. Z poloviny se na něm od začátku podílel její bratr Finneas, který se nyní představuje coby samostatný umělec na debutové desce Optimist. Dokazuje na ní, že cit pro silné melodie mu cizí skutečně není, ale zato trochu postrádá drajv.

Finneas na hudební scéně coby sólový umělec už nějakou dobu krouží, první skladby představil už před čtyřmi lety. Jeho debutová deska však musela uzrát a přednost před ní dostala i dvě řadová alba jeho sestry - jejich masivní úspěch asi netřeba hlouběji rozebírat.

Finneas nekráčí po stejné cestě jako Billie Eilish, ve svojí tvorbě je více popový klasik než experimentátor. Jeho pilířem jsou silné melodie, balady i typické rádiové hity, a obecně více opulentní produkce. Ačkoli svou minimalistickou dikci taky ne vždy zapře, a tak si stačí u některých skladeb odmyslet jeho hlas, vyměnit ho za sestřin, a člověk by takřka v tvorbě obou sourozenců nepoznal rozdíl. Rozhodně jde však z alba cítit snaha vybudovat si vlastní značku a vydláždit vlastní cestu.

U bratra tak slavné sestry by člověk čekal, že to bude mít poměrně lehké. Ale opak je pravdou. Ačkoli si řada lidí uvědomuje Finneasův lví podíl na úspěchu Billie Eilish, setrvává stále spíše v jejím stínu, a i počty zhlédnutí jeho videí na Youtube zůstávají, až na několik výjimek, v řádu jednotek milionů.  

Finneas je přitom stejně dobrý bavič i svébytný popový hudebník. Na Optimist nabízí pestrobarevnou škálu skladeb, z nichž mají největší potenciál právě balady. Už třeba úvodní píseň A Concert Six Months From Now je jedním z vrcholů alba, když uprostřed vybuchne do rockové stadionové nálože, aby se o pár taktů později zase ztišila a uzavřela do sebe.

Oproti tomu v některých dynamičtějších, a řekněme méně přímočarých skladbách, Finneas tápe. Song The 90s, v němž zpěvák nostalgicky vzpomíná na bezstarostné devadesátky, si vypomáhá minimalistickou produkcí a auto-tunem, ale je trochu bezkrevný a plochý. A to je problém vícero písní, které jsou sice řemeslně a produkčně dobře zvládnuté, ale chybí jim to nejdůležitější - duše a drajv.

Album pak pohřbívají i textová klišé, Finneas se totiž tematický opírá především o život v současném digitálním světě. V Only A Lifetime, což je hudebně jinak příjemná balada, nabádá k tomu, aby lidé neplýtvali časem, který jim byl vyhrazen. Myšlenka je to ušlechtilá, ale takhle přímočaře řečená vyznívá až moc pateticky.

Jakkoli je Finneas dobrý muzikant, producent i zpěvák, jeho debutová deska ho ze sevření sestřina úspěchu spíše nevymaní. Na to mu coby sólovému umělci chybí větší komplexnost i kouzlo osobnosti. Tedy to, čím si svět dokázala podmanit právě Billie Eilish.

Hodnocení: 60 %

Seznamte se s Finneasem víc v našem enface