Obrázek k článku Spalovač mrtvol i Major Zeman. Co vše zplodila mistrovská mysl Zdeňka Lišky?
| Dód | Foto: Bontonfilm (ze snímku Markéta Lazarová)

Spalovač mrtvol i Major Zeman. Co vše zplodila mistrovská mysl Zdeňka Lišky?

U příležitosti 100. výročí narození největšího skladatele české filmové hudby Zdeňka Lišky připravilo Národní muzeum poslechový večer s přednáškou muzikologa a filmového badatele Jonáše Kucharského z Národního filmového archívu. Poslechovou část obstaral elektronický experimentátor Tarnovski.

Hudba Zdeňka Lišky hraje každoročně z televizorů v mnoha domácnostech naší země. Téměř každý člověk, který v posledních třiceti letech viděl českou televizi, musel nutně slyšet alespoň pár tónů z rozsáhlého díla tohoto velice výrazného a plodného skladatele. A pokud už si nemůžete vzpomenout na břinkavou flašinetovou melodii ze seriálu Hříšní lidé města pražského či na synťákovou ambientní báseň na kosmonautiku k nejslavnějšímu českému sci-fi filmu Ikarie XB-1, jistě si vybavíte naléhavé dechy, smyčce, nárazy automobilu a štěkot psů při obrazech Vladimíra Brabce, jak coby Major Zeman prochází silnicí pod fiktivní obcí „Kateřinskou Horou.“

Zdeněk Liška, absolvent pražské konzervatoře v oboru skladba a řízení, kterou vystudoval ve válečných letech, odstartoval svoji skladatelskou kariéru ve studiu krátkého filmu ve Zlíně. Od konce padesátých let se jeho hudba, která byla na tuto dobu velmi inovativní, objevuje v nejzásadnějších československých filmech. Toto období bývá označováno za genezi Liškovy poetiky. Zřejmě nejslavnější a nejvíc ikonický trojlístek Liškovy filmové hudby vznikl v druhé polovině šedesátých let ke snímkům Spalovač mrtvol od Juraje Herze, Markéta Lazarová a Údolí včel od Františka Vláčila.

V jeho skladbách je slyšet mnoho starší inspirace, ale především později i veliké nadšení pro nové přístupy a experiment. Zvonivé orchestry a valčíková tempa zde protínají industriální prvky cinkajících kolejnic, pulsující syntezátory či psychedelicky kvákající elektrické kytary. Jeho žánrové zasazení je složité, ale dá se zde vždy hovořit o postmoderní a velmi inovativní avantgardě a experimentální hudbě, která je paralelní k artificiální hudbě své doby, ale zdá se být zároveň i její součástí.

Přednáška o životě a díle Lišky, mimo běžného vhledu do života skladatele přinesla i velmi zajímavý pohled na chápání různých poloh rozsáhlého díla. V závěru pak Kucharský vyslovil názor o nadčasovosti Lišky v oblasti generické algoritmické skladby. I přestože byla přednáška časově omezena, povedlo se Kucharskému provést posluchače zásadními životními etapami skladatele. Od začátků v ateliérech krátkého filmu ve Zlíně, až po působení v experimentálních ateliérech Barrandov v sedmdesátých letech.

Sál, který je jinak součástí expozice muzea, byl naplněn až ke dveřím a večer se nesl ve velice důstojné atmosféře. Všichni zúčastnění se mohli přesvědčit o tom, že nesmrtelná hudba Zdeňka Lišky funguje dobře i bez obrazového doprovodu. Při poslechovém večeru byl také slavnostně odhalen střihačský pult Zdeňka Lišky, který bude nadále ve stálé expozici Českého muzea hudby na Malé Straně.

Závěrečná poslechová část se nesla ve znamení „hlukového mixu“ z díla Zdeňka Lišky. Vznikal na místě pod rukami zvukového experimentátora známého jako Tarnovski.

Celý večer hodnotím velmi kladně. Důstojně připomenul nejspíš nejvýznamnějšího Českého skladatele (nejen) filmové hudby.

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.