Obrázek k článku GLOSA: David Stypka a růže, které na světě poschovával
| Šárka Hellerová | Foto: Radek Drbohlav

GLOSA: David Stypka a růže, které na světě poschovával

Od odchodu Davida Stypky uplynuly 10. ledna tři roky. Kapela Bandjeez smutné výročí připomněla jednoduchým lyric videem k optimistické písni Růže.

Už tři roky to datum nemám moc ráda. Šla jsem tehdy na horách třpytivým hlubokým sněhem a telefon mi prozradil tu smutnou zprávu. Že Davida Stypku už znovu nepotkám a nové písničky od něj už neuslyším. Tohle se stalo definitivním 10. ledna. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že jeho kamarádi dotáhnou ještě jednu jeho krásnou desku. A že vzpomínka na Davida v budoucnu nebude tak smutná, protože odešel brzo, ale vždycky zahřeje, protože bude spojená s jeho vřelou osobností a melodiemi, které vždy znovu ráda uslyším.

Často se to stává na koncertech mladých českých interpretů, kteří s ním složili a nahráli písničky a já jsem ráda, že je s takovou hrdostí pravidelně hrají. A protože někteří z nich, jako Mirai a Ewa Farna patří k nejúspěšnějším tuzemským hudebníkům vůbec, seznamují dodnes s tvorbou Davida Stypky své fanoušky, kterým jeho písničky mohou udělat radost.

I u příležitosti třetího výročí Davidova odchodu na něj jeho známí i fanoušci vzpomínali. Jeho kapela Bandjeez zveřejnila lyric video k jedné z mých oblíbených písní - uličnicky znějící Růži. Vyšla na posledním allbu Dýchej a na koncertech zněla skvěle. 

Už teď máš víc, než můžu snést
A jdeš tou nejklikatější z cest
Se snad nedočkám
Než naše růže začne kvést
Tak tu vymýšlím malou lest

A prosím vesmír ať mi pomůže
Obstarat aspoň kilo na růže
Nebo ať ukáže mi zahradu
Kterou pro tebe vykradu

Miluji to a nejsem sama. Například muzikant a moderátor Scénických hovorů Švandova divadla David Hrbek zveřejnil báseň. Že je napsaná pro Stypku uvádět nemusel, nejen datum zveřejnění to snadno prozradilo, povedlo se mu vystihnout dojem, který po poslechu jeho písní máte. 

My dva se sotva znali a vlastně ani to ne,
než jsem ti stačil vše říct, tak přišel náhle konec.
Než jsem ti stačil vše říct, že mě tvý songy braly,
po nich vždy přišlo ticho gotický katedrály,
po nich vždy přišlo ticho, který mě vzalo ostřím,
po kterým věděl jsem, že teď chvíli nezaostřím.

Tak zní její část. Je v ní vzpomínka na ostrou čistota některých výrazů a myšlenek Davidových textů a zároveň ohromné emoce, které ty písně vyvolávají. Za tři roky, které uplynuly, se vynořilo několik dalších nahrávek, jejichž vydání bylo překvapením. Takových bonusových dárků. Jakoby růží, které tu David poschovával a pokaždé potěší, stejně jako každá připomínka jeho hudby.