„Jen málo zůstává, jaké to bylo, náš svět je představa, ne veledílo,“ zpívá Robert Křesťan vlastní text a kolem něj zní fantastická kapela, kromě baskytary Tomáše Lišky, bicích Martina Nováka a kytary Radka Hlávky zde poutají pozornost banjo Luboše Maliny a lap steelka Luboše Novotného. Úryvek z textu možná naznačuje jistou nostalgii, ale písnička je to velmi živá. I když kapela říká, že se s Rebekou vrací k bluegrassovým kořenům, žádný velký stesk po minulosti z ní cítit není.
„Rebeka nás v něčem vrací k našim začátkům. Ze všech nových písniček má asi nejblíž k bluegrassu, ze kterého jsme vyšli. Je energická a jsou v ní instrumentální mezihry a hlavně sóla, která už dnes v nové tvorbě tolik nezazní,“ popisuje skladbu bendžista kapely Luboš Malina a já si říkám, že možná v tomhle tkví kouzlo Rebeky – že si muzikanti dopřávají prostor a hraní si řádně užívají a ve výsledku tak vedle hlasu Roberta Křesťana pořádně ‚zpívají‘ i jednotlivé nástroje.
I když je videoklip k nové písni „pouhým“ zachycením jejího vzniku, je radost se na něj dívat. Čiší z něj, že tihle muzikanti netvoří zdaleka jen ze zvyku, ale že ve studiu i po 35 letech existence kapely ožívá jejich svět.
Už Chryzantéma mě na novou desku, kterou s Robertem Křesťanem a Druhou trávou nahrával v Memphisu producent Matt Ross-Spang, dostatečně naladila. Po poslechu Rebeky se už nemůžu dočkat ani křtu desky. Ten se koná 7. listopadu 2026 v pražském O2 universu.