Po téměř padesátileté kariéře se Flea, jeden z nejvýznamnějších rockových baskytaristů své generace, vrátil ke svému prvnímu nástroji, tedy trumpetě, a ke své dlouholeté lásce, k jazzu. Sestavil vysněnou kapelu jazzových vizionářů, aby nahráli album, které vyjde příští rok u Nonesuch Records.
První ukázkou z alba je skladba A Plea, kterou napsala Flea. Kromě jeho zpěvu, elektrické baskytary a trubky v ní můžeme slyšet kontrabasistku Anny Butterss, bubeníka Deantoniho Parkse, kytristu Jeffa Parkera, perkusionistu Maura Refosca, altového flétnistu Rickeye Washingtona, trombónistu Vikrama Devasthaliho, alt saxofonistu Joshe Johnsona, který singl také produkoval, a zpěv Chrise Warrena. Tedy sestavu, která zní, jako by vznikla někde mezi Sun Ra Arkestra a improvizovanou punkovou seancí v zaprášeném loftu v centru L.A.
Flea popisuje text písně, který reflektuje rozdělenou společnost, jako touhu po místě za hranicemi, místě lásky, kde každý může říkat, co si myslí, a být sám sebou. Je to song o zlověstném stavu společnosti a zoufalé potřebě větší tolerance, míru a lásky, který k posluchači promlouvá možná trochu naivně, ale jasně a bez obalu.
Hudebně je to téměř osm minut svobodného chaosu, free-jazzového boje a vzrušující stavby, která se odmítá podřídit předvídatelnosti. Skladba začíná hluboce pulsujícím kontrabasem, kterému Flea odpovídá obratnou linkou elektrické baskytary. Postupně se přidávají bicí, kytara, flétna a celá dechová sekce a aranž se rozrůstá v divokou instrumentální jazzovou jízdu. Kolem čtvrté minuty přijde trombónové sólo a pak to praskne. Flea začíná hulákat. Upřímně, bez filtru, někdy skoro zuřivě: „Nezajímá mě tvoje zasraná politika. Nechci slyšet o tvé politice. Teď jsme tady lidské bytosti. Lidské bytosti. Jsme tady společně. No tak. Co budeš dělat? Co budeš dělat, až to spadne na tebe?“. Ten moment působí jako face-slap generace, která přestala poslouchat a začala se jen přít. V poselství je slyšet frustrace, ale i naděje. Ano, možná trochu naivní, ale o to naléhavější. Tak trochu jako kdyby Lennon v Imagine místo klavíru dostal distortion pedál a partu free-jazzových anarchistů. Závěrečná mluvená část skladbu uzavírá jedinou, nepopiratelně upřímnou větou: „Mír a láska jsou to nejtěžší, co můžeš udělat.
Song je důkazem toho, že Flea nikdy nebyl jen basák z rockové kapely. Byl to vždy instinktivní, tělesný hudebník, který rozumí improvizaci, špíně i citlivosti. Nebojím se říct, že se jedná o jeden z nejlepších počinů, které kdy Flea vytvořil. Jestli celé album bude v podobném duchu, může se stát něco ojedinělého, tedy to,
že jeden z největších rockových basáků své generace přeskočí žánry a stane se respektovanou postavou na moderní jazzové scéně. Ne jako hostující celebrita, ale jako hudebník mezi hudebníky.
Song je k dispozici s expresivním videoklipem režírovaným losangeleskou fotografkou a filmařkou Clarou Balzary s choreografií Sadie Wilking, ve kterém Flea předvádí fyzický výkon plný energie, který prostě musíte vidět.