Zatímco předchozí singl Lampy v sobě nezapřel jistý poprockový nádech a dal by se označit za „rádiovku“, v Tulácích čtveřice předvádí naplno tu svou tvrdší polohu s nasupenějším zvukem. Jak bývá u Imodia zvykem, napálí to už riffem na úvod. Během něj se dočkáme řady prostřihů na nového bubeníka Adama Jánošíka (The Atavists), aby bylo hned jasné, že teď už to kapela povalí naplno v nové sestavě.
Překvapí refrén zvukem na první dobrou odkazující k devadesátkovým altrockovým kapelám. Fröde a spol. v tvorbě nikdy své oblíbené skupiny nezapřeli, ale tohle je až na hranici sympatického žánrového epigonství.
Tuláci i Lampy jsou ukázkové comebackové singly, protože se navzájem doplňují a fanoušky po prvním poslechu přesvědčí, že jejich oblíbená kapela za těch pět let v hibernaci ze svého zvuku nic neztratila. Takové singly ideálně rozmasírují publikum před novým albem i velkým comebackovým koncertem. Líp to snad Imodium provést nemohli. I když…
Bohužel, zarazilo mě to nedávno u Mirai a zarazilo mě to i tady. V obou textech se objevuje stejný rým strach / prach (a slyšíme ho třeba i ve skladbě Blázni z alba Element). Nic proti tomu, Thom Fröde si píše texty přímo do pusy a když mu to sedí, tak v pořádku. Ale jsou to právě takové případy, které z určitých rýmů dělají v rámci české textařiny klišé a jejich nadužívání pak devalvuje tvorbu. V jedné písni na desce se to ztratí, ale takhle ve dvou singlech po sobě už to trkne. Bacha na to!
Abych se v tom ale zbytečně nebabral, hudební stránka Imodiu klapla na výbornou. Kapela vždycky uměla kombinovat klasickou písňovou strukturu s hutným až strhujícím kytarovým zvukem, a proto jí to na klubových pódiích tak dobře fungovalo. Ty sety měly nevídaný spád a dokázaly přitáhnout i mainstreamověji laděné publikum. Je skvělé slyšet, že to kapele zůstalo, bude ovšem tuze zajímavé zjistit, jak se popere s velkým koncertem v karlínském Foru 4. dubna.
Že s nimi bude bubnovat Adam Jánošík, kapela oznámila v prosinci.