Čím začít? Snad tím, že Lucie Bílá už na Ta o mně nasadila nový styl, mnohem křehčí, trochu folkem ovlivněný, prostě důstojnější jejímu věku. Přesně o tom je její nová písnička. Už v ní není tou prostořekou výtržnicí s plebejskými kořeny, schopnou si dělat sama ze sebe legraci, provokovat a být nekonvenční v míře únosné průměrnému posluchači. Je z ní do minulosti zahleděná, sebezpytující starší dáma, která si dobře pamatuje, jaké pády a osobní neúspěchy v životě zažila, a přesto jich nelituje: „Každý ten šrám, co na svý duši mám / byl mi přínosem.“ Je v tom kus pozitivního poselství, dodávání sebevědomí těm, jimž je dodnes vzorem. To je krásné a chvályhodné, plně v duchu, o co se zpěvačka snaží i mimo hudební svět, ale přece jen se nabízí otázka, zda na takové úvahy není příliš brzy. Ale vzhledem k tomu, že píseň vyšla v den jejích padesátých osmých narozenin lze kus toho hodnocení vlastního života přičíst náladám, které mnozí v takový den prožíváme.
Dodejme dvě zajímavosti. Autorem textu je Pokáč a zdá se, že je to daleko nejvážnější text, který kdy napsal. Protože veršoval i na albu Ta o mně, vypadá to, že nejspíš nahradil Gábinu Osvaldovou. Možná, že právě tudy se bude ubírat jeho další cesta. Každý, kdo se zabývá průmyslem zábavy a jeho produkty, vám potvrdí, že dělat legraci je to nejtěžší, co v tomto prostředí dá dělat.
A pak tu máme klip. Jeho autorem jsou Filip Kratochvíl, tedy Luciin syn, a Ruy Francis Okamura, také něčí syn. Nic zázračného to není, jízda taxíkem po městě, přičemž v roli taxikářky, která vozí různé lidi (včetně Lucie Bílé) je Kateřina Winterová. Žádný zázrak, hýbací obrázky na doplnění písničky, které mají symbolicky definovat život, do něhož vstupují anebo vystupují lidé všeho druhu.
Hit to není ani zdaleka, ale nadšené posluchače si její písnička určitě najde. Svým poselstvím účtování tak trochu připomíná píseň Hany Hegerové Žila som správne.