Obrázek k článku GLOSA: Překvapivý comeback Mikolase Josefa. Jeho singl naplňuje světové ambice
| Jarda Konáš | Foto: @pizzaandshrimp

GLOSA: Překvapivý comeback Mikolase Josefa. Jeho singl naplňuje světové ambice

Není to tak dávno, co jsem se v jiné glose pozastavoval nad tím, kam se poděl Mikolas Josef. Tři roky nic nevydal, nikde moc nevystupoval, vypadalo to, že další zdánlivě dobře nakopnutá kariéra vyšuměla do ztracena.

Ne že bych mu to přál, ale šoubyznys tak holt občas funguje, dopřeje pověstných patnáct minut slávy a pak se dívá jiným směrem.

Nemohl jsem se mýlit víc a jsem rád, že jsem se mýlil. „Trvalo 873 dní, abych vám to mohl oznámit,“ napsal 1. března po téměř tříletém mlčení zpěvák na svůj Facebook. Oznámil tak vydání singlu Boys Don’t Cry, první vlaštovky z debutového alba. Píseň je konečně venku a za sebe říkám, že milejší překvapení to pro mě snad ani být nemohlo.

Tohle je ve všech směrech světově znějící pop. Tak se to prostě dneska tam venku, ve světě velkého šoubyznysu, dělá. Chytlavá melodie, co zůstane v hlavě na první poslech, aktuální zvuk, dotažená produkce, klip s nápaditou choreografií, ideální stopáž dvou a půl minut. Všechno to do sebe zaklaplo, výsledek na výbornou. Rádia tu mají hit na zlatém podnose.

Název skladby jako bychom už někde slyšeli

Často narážím na povzdechy, že tuzemský pop zní příliš provinčně. Není divu, úspěchy dříve Michala Davida a Petra Kotvalda, nyní Marka Ztraceného či Davida Deyla vytváří určitou regionální zakonzervovanost, která jako kdyby ani neměla ambice pomýšlet na víc. Můžeme si za to i my jako posluchači. To, jak moc lpíme na češtině, to, o jaké interprety si voláme do rádia a kupujeme lístky na koncerty, ovlivňuje podhoubí, ze kterého se budou rodit další tuzemští zpěváci a hitmakeři. Samozřejmě tím nemyslím sebe osobně ani čtenáře tohoto článku konkrétně. Ale jsme touto situací obklopeni.

Výše zmíněné má za následek onu skepsi ohledně tuzemského mainstreamu. I to se však začíná měnit. Tvůrci a producenti jako fiedlerski a Marcell se nenechávají svazovat dlouholetými mantinely českého popíku, nejmladší generace posluchačů provádí revoluci v žebříčcích, kam masivně protlačuje hip hop. Pořád sice chybí ten jeden zpěvák či zpěvačka, kteří by změnu definitivně dotáhli i do rádiového popíčku, ale Boys Don’t Cry mě naplňuje klidem, že se to dřív nebo později stane.

Je to dobře napsaný a skvěle zprodukovaný singl. Překračuje mantinely, ve kterých se tuzemský pop pohybuje, a prokazuje mu tak velkou službu. A za první tři dny ho na Youtube vidělo úctyhodných 1,7 milionu lidí. 

Třeba už je ta změna na dohled.