Písničky Secrets a Lockdown se snad ani nemohou více lišit. Tu první, v níž hostují Buckingham a Fleetwood, napsala Miley Cyrus jako nabídku smíru pro svého tátu Billyho Ray Cyruse, se kterým má poněkud komplikovaný vztah. Jde o plnokrevnou melodickou baladu, která je pevně ukotvená ve zvuku 70. a 80. let a jasně odkazuje k typickým hudebním rysům Fleetwood Mac. Velmi snadno by tak mohla sklouznout k až přílišné doslovnosti, naštěstí si ale zpěvačka pořád zachovává podstatný kus sebe, i když napětí má v hlase dost podobné jako Stevie Nicks.
Ani přizvání Davida Byrna není krokem vedle. Miley Cyrus koneckonců přispěla na loňské tribute album Talking Heads, kam předělala hit Psycho Killer. Lockdown je nejdelší skladbou, kterou má zpěvačka na kontě: má přes 13 minut, přičemž dobré dvě třetiny jsou ryze instrumentální. Je to spíše experimentální kus, rozkročený kdesi mezi psychedelickým rockem a trip hopem. Je evidentní, což není úplně novinka, že Miley Cyrus šponuje vlastní hranice a posouvá se.
Obě novinky dokládají, že škatulku ryze popového umělce zpěvačka přerostla. Neznamená to, že by zcela rezignovala na přímočaré hity, spíše se nechce limitovat jedním nebo druhým. To v podstatě ilustruje na celém albu Something Beautiful, kde osciluje mezi líbivými melodiemi a experimentováním. Ne vždy se jí to sice úplně daří, ale alespoň nesetrvává na místě.
Je škoda, že Secrets a Lockdown figurují pouze na rozšířené edici desky, protože kvalitativně některé skladby ze standardní verze výrazně převyšují. Lépe také odpovídají původnímu záměru, který sliboval načančaný retro zážitek ve stylu The Wall od Pink Floyd. Na plnohodnotnou rockovou nahrávku by Miley Cyrus v tuhle chvíli už nepochybně měla. A popravdě by to při jejím současném směřování byl ten nejlogičtější krok.