Neděle byl poslední den festivalu, do kterého jsem vstával s neutuchajícími dojmy ze sobotního zážitku. Nicméně jsem si po třech nocích plných muziky, cideru a piva trochu déle přispal. Takže po sepsání včerejší glosy jsem se z press centra vypravil za muzikou až na secret gig na John Peel Stage. Začínal ve dvě a zhostil se ho George Ezra. Dorazil jsem včas, takže jsem slyšel, jak svůj set zahájil výzvou: „Pokud znáte slova, přidejte se, jsme v tom spolu.“ A převážně mladé publikum očividně slova znalo, protože se od prvního songu rozezpívalo. Před zaplněným stanem a jeho širokým okolím Ezra zahrál většinu svých nejznámějších písní včetně Pretty Shining People, Listen to the Man a Budapest. Byl to příjemný koncert pro dobrou náladu a vlastně potěšil i mě, ač nejsem jeho velký fanoušek.
Poté jsem již spěchal k Pyramid Stage na letošní koncert legendy, který obstarala soulová královna a disco diva Diana Ross. Na pódium nastoupila ve flitrovaných šatech zahalená do bílé. Vypadala jako by připlula na obláčku. Set otevřela songem I´m Coming Out s energickým doprovodem skvěle znějící kapely. Když se dostala k zásadním hitům z dob The Supremes, jako jsou Baby Love, Stop In The Name Of Love nebo You Can´t Hurry Love, tančící publikum zpívalo nepřetržitě. A při funky songu Upside Down začala trsat i ochranka pod pódiem. Vystoupení zakončila několika covery a úplně poslední položkou setlistu byla skladba All I Do Is Win od DJ Khaleda. Nebylo to úplně dokonalé vystoupení, zaznamenal jsem problémy se zvukem zpěvu, možná s mikrofonem, ale to vůbec nevadilo. Fanoušci ji milují a ona jim rozdávala lásku.
Další tajný koncert se měl konat na kopci na The Park Stage a dozvěděli jsme se, že ho má odehrát Jack White. To jsem si nemohl nechat ujít! Po cestě jsem míjel Other Stage, na které zrovna hráli moji oblíbení Fontaines D.C. Měl jsem ještě čas a zůstal na několik songů. Chatten, oblečený v tričku a teplákových kalhotách, vypadal jako by právě vstal z gauče od televize. Neuroticky pobíhal s mikrofonem po velikém pódiu. Jestli při jejich koncertě v Roxy působil jako šelma v kleci, zde byl vypuštěn do divočiny. Celé vystoupení bylo divoké, hlučné a vzrušující. Byl jsem rád, že jsem alespoň část stihl.
No a Jack White? Nastoupil na pódium, chopil se modré kytary, která ladila s barvou jeho vlasů a spustil úvodní tóny songu Talking Me Back z posledního alba. Tím začalo eklektické rockové delirium téměř bez přestávek mezi písněmi. Kytara ječela a chrastila, basa chrčela, bicí hřměly a publikum šílelo. Celé to skončilo až ikonickou Seven Nation Army. Pro mě to byl vrchol nedělního programu Glastonbury.
Headlinerem posledního dne byl na hlavním pódiu Kendrick Lamar, ale to není nic pro mě, tak jsem závěr festivalu raději strávil pod Other Stage, kde proti Lamarovi hráli Pet Shop Boys. Na jich pražském koncertě jsem nebyl, takže proč si neužít průřez jejich největšími hity pod širým nebem v jedinečné atmosféře Glastonbury. A očividně jsem nebyl sám, kdo takto přemýšlel, protože spolu se mnou bylo před pódiem největší množství lidí, jaké jsem za celý festival zažil.
Glastonbury festival 2022 skončil. Ráno jsme vstávali brzo, zabalili stany a vyrazili vstříc domovu obohaceni o jedinečné a neopakovatelné hudební zážitky. Byl jsem na Glastu poprvé a odvážím si plno dojmů a vzpomínek, které ve mně zůstanou hodně dlouho. Nepojí se jen s koncerty, ale i s atmosférou celého festivalu, kterou nedělá jen muzika, ale i lidé, kteří jej navštěvují.