Znám spoustu lidí, kteří sice tvrdí, že tam za hudbou přišli, ale za celou dobu se ani jednou nepřiblížili k některému z pódií, jen se motali mezi stánky, popíjeli a nasávali ten cvrkot kolem. Ale i to jim stačí. Byli „přítomni“, jak bychom přeložili klasický hippie termín „be-in“. Nabíjelo je to.
„Tak jaký byly letos fesťáky?“ ptám se potom kamarádů, kteří si už léta dopřávají o prázdninách dva až tři víkendové festivaly v českých zemích. My Češi moc nechválíme, takže už předem vím, kolik zazní stížností. Kyvadlová doprava mezi nádražím a festivalovým územím kolabovala, jídlo bylo předražené, pivo teplé, všichni nemytí a stejně nebylo kde, publikum úplně mrtvé. Jo, muzika tam taky byla, ale ono ti to nakonec všechno splývá. Kabáti jsou stejně lepší, když mají sólo koncert….
Takhle to jde dokola každý rok. A přesto tihle věční nespokojenci příště vyrazí zase. A až přijedou, zase budou nadávat na nepohodlí.
Na nejslavnější festival všech dob, který proběhl v srpnu roku 1969 ve Woodstocku, dorazilo kolem půl milionu lidí. Je to jedna z největších legend historie hudby. Třídeskový výběr koncertních čísel byl jen v roce 1970 dvakrát platinový a film o festivalu byl v témže roce mezi čtyřmi komerčně nejúspěšnějšími snímky.
Woodstock měl ale také svou odvrácenou stranu. Pořadatelé s takovým davem nepočítali, a tak na farmě Maxe Yasgura bylo k dispozici pouhých 600 přenosných toalet, což znamená přibližně jedno WC zhruba na sedm set až tisíc lidí. Pamětníci vyprávějí, že záchodky doslova přetékaly, na potřebu se stálo minimálně hodinu a okolí festivalového prostoru bylo doslova obesráno ze všech stran. Veškerá voda byla kontaminovaná bakteriemi E.coli. Do toho pršelo a bahna bylo místy po kolena, drog na kila a jídlo skoro nedostupné. Přidejte neuvěřitelnou zácpu na blízké dálnici. Lidi tam nechávali auta stát ve čtyřřadu a šli raději pěšky až 16 kilometrů do prostoru koncertu. Lékařské záznamy prozrazují, že tam během onoho víkendu došlo k 797 drogovým „bad tripům“, k 57 případů přehřátí, ke 23 epileptických a 176 astmatických záchvatům. Guvernér tehdy vyhlásil území za oblast katastrofy. Přesto to byl podle vzpomínek účastníků jeden z nejúžasnějších zážitků jejich životů.
A my nadáváme na trochu toho nepohodlí?
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
