Stane se to, aniž by si kdokoli z nálepkujících alespoň zjistil, kdo jste, nebo co vás k tomuto postoji vede a o co vám vlastně jde. Pokud digitál naopak adorujete, onálepkuje vás právě ta konzervativní část muzikantů, kterou měli ti předešlí na mysli. Co s tím?
Nejprve uveďme pozoruhodnou statistiku: „Dvě třetiny ze 184 milionů písní na Spotify byly za svoji existenci poslouchány méně než stokrát, čtvrtina z nich ani jednou. Pouhých 2,6 % registrovaných hudebníků si na této platformě vydělá alespoň tisíc dolarů za rok. Největším internetovým gigantem je ovšem YouTube. Údaje o své velikosti nezveřejňuje, ale podle studie z roku 2022 měl 9,9 miliardy veřejně přístupných videí, dnes jistě podstatně víc. Polovina z nich byla zhlédnuta méně než 35krát,“ psaly Lidovky v článku o Inflaci obsahu a autorské tvorby, jež nikoho nezajímá.
Digitál…
Že tu digitál je a bude, to je fakt, se kterým je prostě třeba se smířit. Jiné už to nebude. Za to, že se bývalý obchodní model fyzických nosičů po dekádách úspěšného fungování začal hroutit, mohly technologie jen z části a spíše byly pouze urychlovačem dění. Tím hlavním spouštěčem totiž byla nenažranost nahrávacích společností a technologie jen umožnily je obejít. Prvně to byly vypalovačky a sdílené servery a pak, jakmile dokázaly technologické společnosti udělat dostatečně odolný a funkční software pro streaming a všude byl dostatečně rychlý internet, tak to jelo jak na horské dráze. A příjmy z prodeje nosičů se začaly dramaticky propadat. Muzikanti se přizpůsobili a začali alba používat spíše jako reklamní nosič pro koncerty, ze kterých měli najednou mnohem vyšší příjem. Řečeno citací: Samá pozitiva a sociální jistoty. Jenže…
Socky…
V mezičase se zrodily sociální sítě a přitáhly miliardy uživatelů, protože žít virtuální životy je pro mnohé jednodušší než žít ty reálné. Nicméně, sítě přinesly jednoduchou možnost pro marketing a to pro „každého“, protože prvně stačilo na sítě nahrát obrázky a trochu informací a najednou spousta lidí věděla, že vyšla deska XY. Pak se začala masivně sdílet videa z YouTube a velmi záhy se objevily další sítě, tentokráte už zaměřené pouze na krátká videa a kdo dokázal natočit něčím zajímavé třiceti vteřinové video, byl najednou i prodejním hitem a čísla přehrání, či stažení letěla vzhůru jako akcie Nvidie. Najednou se do popředí zájmu dostala muzika, která má s muzikou vlastně hrozně málo společného, neb poskládat v Garage Bandu, či čemkoli podobném cosi, co má rytmus, doplnit to někým jiným před nahranými loopy a doplnit „zpěvem“ sloganu prohnaného Autotune se stalo velmi snadným. Vlastně na nic nemusíte umět hrát, nemusíte umět zpívat, ani umět poskládat srozumitelný text. A jelikož to je najednou tak snadné, udělá to téměř „každý“ a celý internet, všechny sítě a pak i ty streamy, jsou zavaleny miliony podobně znějících tracků bez chuti a bez zápachu…
Covid…
Pak se objevil Covid a je celkem jedno, jestli byl z tržnice, nebo z laboratoře. V každém případě zavřel populaci ve většině světa do izolace a muzikanti tak najednou nemohli hrát a jelikož se neprodávaly ani ty nosiče, dřeli bídu s nouzí s vidinou, že až bude po téhle apokalypse, vše se vrátí k normálu. Jenže, ono se to nevrátilo… A ještě dost dlouhou dobu po uvolnění restrikcí nikdo nikam nechodil. Lidé si zvykli konzumovat kulturu z televize a YouTube, a pivo z plechovky, neb zjistili, že je mnohem levnější dát si pět kousků z lednice, než na baru, notabene když nemusí platit za vstupenku, cestovat někam přes půl města, navíc tu plechovku koupí v akci za dvacku. Také se spousta lidí z návazných profesí (zvukaři, bednách, roadie, …) musela začít živit jinak a už se do branže nikdy nevrátila, takže v klubech najednou majitel dělal pět věcí najednou. I tak to kluby ještě dost dlouho držely ze svého, ale už to šlo od desíti k pěti. Spousta jich zavřela a spousta dalších to brzy zabalí také, neb díky pandemii se municipality rozhodly dávat peníze jinam než do kultury a už to tak na většině míst zůstalo. K tomu se ty samé radnice rozhodly dělat předvolební boj za peníze voličů a tak města dělají koncerty zadarmo, což další spoustu lidí vede k otázce, proč chodit někam do klubu a platit za lístky, když jim město přiveze ty, a nebo ony na náměstí. Poslední hřebík do rakve je to, že v době lockdownu bylo vlastnictví nemovitostí jedním z mála jistých příjmů, tak vlastníci dost často zvedaly nájmy, aby je už nikdo nevrátili zpět. A to i klubům, které to na rozdíl od večerek nemají z čeho uplatit.
Umělá inteligence…
Hitem posledních roků je umělá inteligence. Je to super hračka a pokud se ji naučíte ovládat, usnadní vám spoustu rutinní práce. Ai ovšem, krom generování libovolných textů (včetně těch písňových), začala nabízet i grafiku, video a… muziku. Nevím, jestli jste to někdy zkoušeli, já ano, neb mně to zajímalo. První verze byly dost k smíchu, neb z výsledků čpělo na sto honů kopírování vzorů, zpěvy měly i v angličtině příšerné přízvuky (o češtině nemluvě) a texty byly snůškou hloupostí. Jen o půl roku později už to byla jiná káva. Hudebně už to není jak od kolotočů, zpěv i v češtině zní celkem přirozeně a texty mají aspoň hlavu a patu. A dnes to zní tak, že nepozorný laik v první chvíli nerozezná téměř nic. Notabene třeba v ambientní hudbě. U té se ostatně už nějakou dobu tvrdí, že jí je třeba na Spotify ke 20% vytvořené Ai a navíc, že ji Spotify tlačí algoritmy nahoru, neb za ni nikomu nemusí platit…
Porcování medvěda…
A pak je tu poslední bonbónek v podobě rozdělovacího klíče odměn za přehrání. Zdálo by se to jednoduché, prostě nahrajete na libovolnou službu dílo a podle počtu přehrání dostanete peníze, jenže kdepak. Peníze dostanete až od určitého počtu přehrání a ten není zrovna malý, takže pokud se věnujete menšinovému žánru v zemi s deseti miliony obyvatel, divnou řečí, které téměř nikdo jiný nerozumí a máte nechuť k nakrucování se na TikToku, nejste vizáží Harry Styles, nebo Taylor Swift, pak máte dost smůlu a ani to, že do toho provozovatel bude pouštět draze placenou reklamu vám nepomůže. Veškeré vybrané peníze se totiž rozdělí dle koeficientů těm, kteří mají přehrání nejvíce…
Rádia…
No a pak tu máme rádia, což je sice stejný průšvih už od konce devadesátek, kdy téměř veškerá zcela rezignovala na objevování nových jmen a hraje jen provařených sto pecek furt kolem dokola s mantrou: Naši posluchači to tak chtějí a naši inzerenti chtějí naše posluchače. Jasně, je to jen business. Akorát ta rádia umřou se svými posluchači, neb noví nepřijdou. A problém je, že ani veřejnoprávní média v tomhle nic moc nedělají. Jako příklad budiž to, co dělá člověk odpovědný za playlist Radiožurnálu, když tam hraje kolem dokola stále stejný brak a muzak místo hudby a z tuzemských interpretů většinou takový shit, že snad i Impuls hraje objevněji. Zaplaťbůh za Radio 1, Proglas a Dorůžkovy pořady na Vltavě. Nikdo netvrdí, že rádia mají hrát Stockhausena, Glasse, Johna Calea, brutální metal, nebo udrground, ač by to bylo krásné. Stačilo by i to, kdyby hrála něco jiného než slaboduché říkanky na třech kilech s verši typu láska páska.
Nomen omen…
Kombinace všeho výše popsaného není rovnou dálnicí do pekla, které by číhalo na nejbližším odpočívadle. Je ale smrtícím koktejlem pro věci mimo mainstream. Všichni, kteří si udělali jméno ještě před změnou, jsou na tom relativně dobře, neb lidé přijdou na stadionová turné, kde si rádi koupí tričko, nebo vinyl. A pokud jméno znají, kliknou na stream. Všichni, kteří něčím zaujali na sítích, byť by to byla sebevětší hovadina, budou úspěšní minimálně na streamech a pokud to vydrží dostatečně dlouho a nebude to jen one hit wonder, nakonec i na ně do těch hal lidi přijdou. Ti první a koneckonců i ti druzí (minimálně v podobě natáčení a prodeje loopů) zatím ještě potřebují dobré živé muzikanty. Až i tohle bude umět Ai, nebudou ani tyhle příležitosti. A pak tu je zbytek muzikantů, které lze rozdělit na ty skvělé, průměrné a diletanty. Ti třetí tu budou na furt, protože je jim úplně jedno, že pustí ven shit. Naopak, jsou na to hrdí, jako Chlad na to, že byl vekslák. Navíc, pokud u toho udělají na Twitchi správné opičky, ono se o to prodá. Ti průměrní (což nutně neznamená špatní, protože když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí a dnes vám na pár let života na stránkách Blesku bude jeden hit stačit) budou postupně „vymírat“, protože na ně do těch klubů časem už nikdo nepřijde. A ti skvělí toho nakonec také nechají, protože na ně do těch klubů přijde jen o dvacet lidí víc. Možná se stáhnou do domácích studií, kde si budou dál dělat skvělé věci, dokud je nepřestane bavit, že to na streamech slyší sto lidí, protože algoritmus zrovna tlačí něco jiného a v rádiu se nevešli mezi tucku a ducku.
Co s tím?
Takže, máte-li pocit, že svého oblíbeného umělce masivně podporujete tím, že jej posloucháte na streamu (kde máte účet zadarmo, protože kdo má těch sto padesát měsíčně platit, vždyť to jsou čtyři piva) tak nepodporujete, neb z toho dostane nula nula nula nula nic. Stejně tak nedostane nic z toho, že si jeho klip pustíte na YouTube, a to do té doby, než bude mít stovky tisíc přehrání. A k těm se dobere pouze tak, že bude dělat opičky na TikToku, nebo napíše superhit, protože spustila motyka. Maximálně bude mít štěstí, že si toho jeho hitu zrovna všimnul nějaký rádiový dramaturg, který ještě má odvahu a vkus. Akorát, že to v těch dalších milionech prázdných věcí o ničem patrně i tak zapadne, protože algoritmus zrovna tlačí něco jiného a pro jinou věkovou skupinu. Co s tím? Popravdě nevím. Co vím ale naprosto jistě je to, že byste měli chodit do klubů na živou muziku. Jinak totiž za pár let budete poslouchat pouze cvičené opičky, marketingové produkty a výtvory umělé inteligence…