V našem letošním článku 50 nadějí české hudby Honza Vedral: „Přestože v redakci díky wladovi bezmezně milujeme kapelu Sépie z hor, až trestuhodně ji opomíjíme. A tak se stalo, že jsme se loni velmi málo věnovali i jejímu saxofonistovi, jinak též herci Williamu Valeriánovi, který vydal kongeniální sólový debut Nadnárodní divadlo. Sedm písní se zde všemi silami vzpírá písňové definici. Nejsou tu žádné nosné melodie, ale není to ani strojený divadelní rap přetížený příběhy či naleštěnými slovy. Valerián se ukazuje být machrem na bezprostřednost a slogany. Songy jako Pivečko, pohodička nebo Já mám peněz navíc získávají nový rozměr s videoklipy.“
William sám nám pak na narozeninách Headlineru řekl, že je rád, že jsme ho do žebříčku zařadili i přestože to bylo na poslední místo a sám se otituloval jako „poslední naděje české hudby“, což jen ukazuje, že smysl pro humor má. A talent je to nesporný – o jeho desce Nadnárodní divadlo už jste si mohli v Headlineru také přečíst. Rodák z Havířova a absolvent gymnázia v Ostravě vystudoval hru na saxofon na Janáčkově konzervatoři a také činoherní herectví na DAMU. Mihnul se v několika rolích v různých seriálech a jako hudebník vystupuje v kapelách Sépie z hor, Sothein, Yo Soy Indigo a taky sám se svou loopovací show.
Nyní vydává videoklip k písni s názvem Lásko, mně ubývá skill, což je zjevnou narážkou na kultovní píseň Pavla Bobka z roku 1982. Další narážku na jeden legendární český film můžete slyšet v písničce na jejím konci – tu vám sem psát nebudeme, abyste si klip sami dokoukali. Naopak na začátku klipu je slyšet zvuk dveří k záchodům v dané hospodě, a tento zvuk již neexistuje. Dveře se samy promazaly.
William rozhodně patří mezi naděje a jeho oblíbenost v naší redakci neklesá, a tak trochu se šíří informace, že bychom se ho letos mohli dočkat i koncertu v rámci našich Headliner pontonů – a to pokud vyjde, určitě bude stát za to.