Tak schválně, říkál jsem si při čtení tiskovky oznamující nový singl Lenky Filipové, odkazuje na Beatles nebo Murakamiho (jehož kniha zase odkazuje na Beatles)? Tuto otázku má posluchač zodpovězenou nejpozději v refrénu, kde Filipová zpívá verš písně ze slavného alba Rubber Soul: „Isn’t it good / Norwegian wood?“
Nový singl po pěti letech, to už by se dalo považovat skoro za comebackovou píseň. Ať už ji tak vnímáte nebo ne, Norský dřevo je ve všech směrech dotažená a povedená píseň. Je to marné, komu už tvůrčí tandem Soukup / Osvaldová připadá ohraný, má smůlu: pořád si drží tvorbu hodně nad průměrem, umí napsat píseň na míru a ty songy jednoduše mají určitou nadhodnotu, kterou zaujmou. V případě Norskýho dřeva se povedlo hození do rockového písničkářství a text. Když taková píseň začíná slovy: „Je hezký dívat se do plamenů / někdo tam vidí směnky, někdo ženu. / Kdo není zrovna slepý střevo / ten vzpomene na Norský dřevo,“ tušíte, že tady si dali záležet.
Hodně dělá i produkce Marcuse Trana, který se rozhodl skladbu opřít o plně kapelní aranže a prakticky z ní udělal folkrockovou pecku. Což je skvělé, protože když máte singl po pěti letech, nemůže to dojet na unylost nebo, řekněme, zpěvaččinu standardní úroveň. Chce to něco víc. A fanoušci v Norským dřevu dostali hodně. Není to jen singl pro ně, má potenciál hrát v rádiích, oslovit nové posluchače a hlavně – bude skvěle fungovat na koncertech, ať už jako otvírák nebo přídavek. Co chtít od prvního singlu po pěti letech víc?