Obrázek k článku NAŽIVO: Lucernu ovládnul Svaz českých bohémů. Na Wohnoutím večírku šel do půl těla i Marek Taclík
| Text: Alena Jirátová, foto: Vojtěch Mervart

NAŽIVO: Lucernu ovládnul Svaz českých bohémů. Na Wohnoutím večírku šel do půl těla i Marek Taclík

Třicet let, pořád stejná čtveřice a plná pražská Lucerna. Wohnout svůj narozeninový koncert pojali jako procházku vlastní diskografií, při které manažerka Gábina Pánková zprvu přinášela zvětšené přebaly jednotlivých desek. Nechyběly hity, Zemánkova tuba ani hosté jako Márdi, Xavier Baumaxa a Marek Taclík. Při téhle oslavě se každopádně moc neřečnilo.

Třicet let a pořád tihle čtyři

Matěj a Honza Homolovi, Zemánek a Fenek. Třicet let společného hraní oslavili Wohnout 18. listopadu v plné pražské Lucerně. Na první regulérní koncert ve Futuru přitom podle Matějova vzpomínání přišlo asi šestnáct lidí. Až na místě se tehdy domluvili, kdo bude na které straně pódia stát. Rozmístění i sestava jim vydržely dodnes. Změnila se velikost sálů a přibyly písničky, kvůli kterým se do nich chodí. Lucerna připomněla, kolik už jich za tu dobu nastřádali. 

Diskografie v nadživotní velikosti

Začalo se pěkně od nejstarší desky. Manažerka Gábina Pánková přinášela na pódium zvětšené přebaly a Wohnout ke každému přidali písničku. Jednotlivá alba doprovázely také vlastní projekce, takže se první část koncertu proměnila v průchod kapelní diskografií. Místo dlouhého vzpomínání stačilo představit další desku a začít hrát. Historky už ostatně před výročím podrobně probrali v podcastové minisérii pro Headliner. Po retrospektivě, následovala volnější část večera.

Matěj Homola a pojistka proti popu

Matěj Homola v podcastu vysvětloval, že název debutu Cundalla měl svého času posloužit i jako pojistka proti představám nahrávací firmy. S takovým názvem se podle něj kapela jen těžko dala směrovat k uhlazenému popu. Wohnout se toho drželi od začátku a v Lucerně bylo vidět, že jejich publiku právě tomuhle přístupu rozumí. A že fanoušků je mnohem víc, než kolik tehdy čítala parta kolem pražské skateové scény. 

Honza Homola a zrádné tlačítko

Honza Homola už zažil i slavnostní koncert, na kterém mu kytara odmítla hrát. Při vystoupení na oslavě Evy Pilarové v Mahenově divadle měl otevřít Gastrosexuála, jenže z nástroje nešel zvuk. Před publikem a televizními kamerami nakonec zjistil, že nový kabel má malé vypínací tlačítko. I takové technické vzdělávání patří do třicetileté historie Wohnout. Výroční Lucerna ovšem jela bez chyby. Koncert otevřel Byt číslo 4. a pak už to jelo po wohnoutsku skoro až do půlnoci.

Fenek původně vypadal jako omyl

Zdeněk „Fenek“ Steiner přišel do Wohnout jako metalista z vesnice, který se přestěhoval do Prahy studovat konzervatoř. Trika Iron Maiden a Metalliky, dlouhé vlasy, kožená brašna. Ke zbytku party na první pohled moc nepasoval. Přesvědčily ho ale rychlé písničky a možnost zahrát si dvojšlapku. Kapela získala živého bubeníka místo automatu a Fenek měl po roce dredy. Metal má podle svých slov rád pořád. Za bicími Wohnout ovšem zůstal třicet let a večer potvrdil, že na jistotu. 

Zemánek přišel a zůstal

Zemánek znal bratry Homolovy už ze základní školy, s Honzou chodil do třídy. Na basu začal hrát kolem sedmnácti a před Wohnout působil v kapele s půvabným názvem Fifinka is Dead. K Homolům pak jednou přišel na návštěvu, přidal se k hraní a už to tak zůstalo. Žádný velký konkurz se nekonal. V Lucerně připomněl, že jeho působnost dávno nekončí u baskytary: ve volnější části programu došlo také na písničku, ve které zadul na tubu.

Banány nechyběly

Banány patřily k jistotám výročního večera. Kdysi přitom Wohnout přinesly také velmi doslovného sponzora: firmu Chiquita. Spolupráce vyústila ve vánoční hraní ve skladu banánů, kde se představy obchodních partnerů potkaly s barevnovlasou kapelou a nepřívětivou akustikou plechového hangáru. Večírek skončil předčasně a Honzu se Zemánkem vyváděla ochranka. V Lucerně už nikdo nemusel řešit, jestli si kapelu objednal správně.

Márdi, Taclík, Xavi a místo pro fanynku

Mezi hosty oslavy byli Márdi z Vypsané fixy, Xavier Baumaxa a taky herec Marek Taclík, který neváhal a šel do půl těla. Zvlášť Márdiho účast měla dlouhou předehru v podobě přátelství obou kapel a jejich vzájemného pošťuchování. Wohnout kdysi nechali v Pardubicích poblíž jeho bydliště vyvěsit vánoční billboard, který Vypsanou fixu označoval za skupinu z Hradce Králové. Tentokrát se jejich cesty protnuly při mnohem přívětivější příležitosti. 

Bohémové to zavřeli

Svaz českých bohémů nechyběl na samotný závěr koncertu. Hit vyrostl Matějovi Homolovi pod rukama na dovolené v Indii a kapela ho původně zařadila na konec alba Našim klientům jako legraci. Závěrečná položka desky postupně přerostla v největší hit Wohnout. V Lucerně jím večer vyvrcholil a skákal při něm cely sál. Závěr večírku, jak má být. 

Sázka na písničky

Banány, Rande s panem Bendou, Svaz českých bohémů. Celý večer měl své očekávané vrcholy. Wohnout moc nemluvili, prostě probírali svoje desky a hráli. Třicet let ve stejné sestavě přitom neznamená, že se jim vyhýbaly krize: v našem podcastu otevřeně vzpomínali i na období, kdy nefungovala kapelní chemie a ubývali návštěvníci. O to příjemnější pohled nabízela plná Lucerna a povedená oslava, kde všechno šlapalo, jak má. A energie mezi publikem a kapelou kolovala.