Obrázek k článku GLOSA: Saija pouští posluchače blíž k tělu. Z Hladin sálají emoce
| Marek Reinoha | Foto: Vojtěch Mervart

GLOSA: Saija pouští posluchače blíž k tělu. Z Hladin sálají emoce

Po vzdorovitém debutu Mlč a hororově laděném singlu 6 písmen přišla Saija s písní Hladiny. A paradoxně právě ve chvíli, kdy trochu ubírá na agresivitě, působí ve své tvrdší éře zatím nejpřesvědčivěji.

Projekt Evy Burešové, ve kterém se přidala na metalovou stranu hudby, se od začátku snaží přesvědčit posluchače, že tvrdší hudba není jen stylovou maskou známé herečky. První dva singly nabídly poměrně jasnou představu o jeho směřování. Hladiny však přinášejí něco, co pokládám za mnohem důležitější. Emoce, atmosféru a melodii, které nemusí na sílu šokovat tvrdostí. Skladba je, stejně jako Saija pod hladinou, ponořena do melancholie a vnitřního neklidu. Právě v tom je nejsilnější stránka Hladin. Nejde ovšem o bezvýchodnou zpověď člověka, který se utápí ve vlastním smutku, ale spíše o přiznání, že i nepříjemné emoce mají v životě své místo a není nutné s nimi vždy bojovat.

Jedná se o výborně napsanou skladbu, která se nikam nežene. Otevírá ji piano Jakuba Lenze, postupně se přidává elektronické prvky a další nástroje, které až do druhého refrénu, ve kterém teprve naplno zazní tvrdé kytary, budují náladu nastavenou textovým sdělením. A potom nastává výborně načasovaný dramatický zlom. Saija začne téměř rapovat za doprovodu výborné kytarové riffovačky a parádní odpichované basy.  Melodická linka má potřebnou naléhavost a produkce Filipa Vlčka drží skladbu pohromadě a nechává vyniknout její emocionální základ. Eva Burešová dostala prostor ukázat další polohy svého hlasu a prokázala, že rockový výraz nemusí znamenat pouze hlasitost.

Při pohledu na dosavadní trojici vydaných singlů je možné zaznamenat určitý vývoj. Dle mého názoru právě singlem Hladiny Saija na třetí pokus našla svoji tvrdě rockovou až metalovou tvář. Hladiny se obracejí dovnitř a jako by posluchačům konečně pootevřely dveře, za kterými se skrývá osobnější svět interpretky. A to z nich činí zatím nejlepší a nejzajímavější počin, kterého se Saija dopustila. Neznamená to ale, že by novinka přinášela hudební revoluci. Pohybuje se v poměrně známých žánrových vodách a nejsilnější momenty stojí především na melodii, atmosféře a zpěvaččině výrazu. Za mě však právě to může být pro budoucnost projektu daleko podstatnější než demonstrace tvrdosti. Někdy se prostě stačí jen ponořit trochu hlouběji.

„Řvu, kdykoliv se dá. Metal byl vždy součástí mého života.“ Rozhovor čtěte zde.